Čtvrtek po 3. neděli velikonoční

Sk 8,26-40

Anděl Páně promluvil k Filipovi: „Vstaň a jdi na jih na cestu, která směřuje z Jeruzaléma dolů do Gazy a vede pustinou.“ On vstal a šel. Právě tehdy přišel do Jeruzaléma jeden Etiopan, komoří a  hodnostář u  etiopské královny-kandaky, vrchní správce jejího celého pokladu, aby se zúčastnil bohoslužebných slavností. Když se vracel na svém voze, četl proroka Izaiáše. Tu řekl Duch Filipovi: „Běž a připoj se k tomu vozu!“ Filip tedy přiběhl a slyšel, že čte proroka Izaiáše. Řekl mu: „A rozumíš tomu, co čteš?“ On odpověděl: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží.“ A požádal Filipa, aby nastoupil a sedl si s ním. To místo z Písma, které právě četl, znělo: »Jako ovce, když ji vedou na porážku, jak beránek je bez hlesu před tím, kdo ho stříhá, tak ani on neotevřel ústa. Pro jeho ponížení byl zrušen nad ním soud. Kdo pochopí jeho vrstevníky? Neboť bude vzat ze země jeho život.« Komoří se Filipa zeptal: „Prosím tě, o kom to prorok mluví? O sobě, či o někom jiném?“ Filip se tedy ujal slova a zvěstoval mu radostnou zvěst o Ježíšovi, a vycházel přitom od onoho místa z Písma. Jak tak jeli cestou, přišli k  jakési vodě. „Podívej se – tady je voda!“ zvolal komoří. „Co brání, abych nebyl pokřtěn?“ A poručil, aby se vůz zastavil. Pak oba, Filip i  komoří, sestoupili do vody a  (Filip) ho pokřtil. A když vystoupili z vody, Duch Páně uchvátil Filipa, takže ho už komoří nespatřil. Jel tedy dále svou cestou a radoval se. Filip se pak objevil v Azotu. Procházel krajem a všude v městech hlásal radostnou zvěst, až došel do Césareje.

„Jak je dobré míti filipa…“ Možná sarkasticky, s  určitou dávkou narcismu si vždycky na to vzpomenu, když čtu tento nádherný text. A pak, když se nad ním zamyslím, tak si říkám, zda opravdu „mám filipa“…

Nechat se vést Duchem je vstupenka k tomu, abych byl darem pro druhé. Jak to prakticky a  reálně dělat? Filip nás učí vidět, mít zájem a něco pro to udělat.

Pokusme si dnes všimnout lidí kolem sebe, co dělají, jací jsou, zda je něco trápí, nebo naopak mají radost. Pokusme se o ně zajímat, „nastoupit“ do jejich života jako ti, kteří mají o ně zájem. Pozor! Filip nás učí mlčet a naslouchat – tedy pozorně naslouchat, co ten druhý říká. Filip nás učí „číst mezi řádky“. Jedině pak můžeme pro druhého něco udělat. Co brání tomu, abych byl pokřtěn?

Co brání tomu, abych byl veden Božím Duchem? Často tomu nejvíce bráním já sám: můj vlastní nezájem, možná lenost, neochota, nechuť. Filip nás učí, že mít Ducha není až tak náročné, jen stačí chtít. Pokusme se dnes napojit na Pána tak, aby nás obdaroval Svým Duchem – opět nanovo. Pane, ať mám Tvého Ducha, dej mi Tvůj zrak, abych viděl dobře, co kdo potřebuje. Dej mi Tvou odvahu, abych uměl vykročit a vstoupil do životní cesty těm, co to potřebují. A nakonec mi dej sílu, abych uměl konkrétně druhým pomáhat. Tak, ať máme filipa, Ať jsme Filipem!

Filip Foltán

×××

Všemohoucí, věčný Bože, v těchto dnech si hlouběji uvědomujeme tvou dobrotu; dej, ať ji také bohatě zakoušíme, abychom zbaveni mlhavých nejistot pevněji přilnuli k učení tvé pravdy. Skrze tvého Syna… (Vstupní modlitba)