Čtvrtek po 5. neděli velikonoční

Sk 15,7-21

Když se (o obřízce na sněmu) dlouho tak a onak rokovalo, vstal Petr a  promluvil k  (apoštolům a starším): „Jak víte, bratři, Bůh už dávno mezi vámi rozhodl, aby pohané uslyšeli slovo evangelia z mých úst, a tak aby přišli k víře. A Bůh, který zná srdce, dosvědčil jim (svou přízeň) tím, že jim udělil Ducha Svatého právě tak jako nám. Nedělal tedy žádný rozdíl mezi námi a mezi nimi, když jim vírou očistil srdce. Nuže, proč nyní pokoušíte Boha tím, že učedníkům navlékáte chomout, který nedovedli snést ani naši otcové, ani my? Vždyť jsme přesvědčeni, že spásy docházíme milostí Pána Ježíše my stejně jako oni.“ Celé shromáždění mlčelo a poslouchalo Barnabáše a Pavla, když podrobně vypravovali, jak veliká znamení a divy vykonal Bůh jejich prostřednictvím mezi pohany. Když přestali mluvit, ujal se slova Jakub: „Bratři, poslyšte mě! Šimon vypravoval, jak Bůh udělal první krok, když si chtěl z pohanů získat lid pro sebe. S tím souhlasí slova proroků. Je totiž psáno: »Potom znovu postavím rozpadlou Davidovu chýši, z trosek ji zase vystavím a do výše vyženu, aby i ostatní lidé hledali Pána, a všechny národy, které nesou jméno po mně. Tak praví Pán, který to vykoná. Je to rozhodnuto od věčnosti.« Proto já soudím toto: Nenakládejme pohanům, kteří se obracejí k Bohu, žádná zbytečná břemena. Jenom jim písemně nařiďme, aby se vyvarovali všeho, co je poskvrněno modlářstvím, (dále) smilstva, masa z udušených zvířat a požívání krve. Neboť Mojžíš má od dávných časů po městech své kazatele v synagogách, kde se předčítá každou sobotu.“

První a největší přikázání začíná slovem „slyš“, naslouchej Izraeli. Pán, náš Bůh, je jediný Pán… Na to často v našem křesťanském životě zapomínáme. V  modlitbách mluvíme k  Pánu Bohu, mluvíme i k lidem o Pánu Bohu, ale jak a  kolik nasloucháme? Předpokladem naslouchání je ztišení. Musím ztišit své myšlenky, touhy, představy, zapomenout na sebe a být tu pro něj. Pro Boha i pro člověka. Jedna socha sv. Leopolda Mandiče, patrona zpovědníků, ukazuje sv. Leopolda sedícího a naslouchajícího – obě dlaně má přiložené k uším – aby je jakoby zvětšil. Jedním uchem naslouchá Bohu a  druhým člověku, kterého zpovídá. Když sloužím lidem ve svátosti smíření, častěji vzpomenu na tento obraz a prosím i sv. Leopolda o přímluvu. Aby mně učil naslouchat současně Duchu Svatému i lidem. A pak říkat lidem, co chce Duch Svatý, abych řekl. Modlím se, aby toho, co je pouze z  mé hlavy, bylo co nejméně. Nejlepší místo a způsob, jak nás Pán učí naslouchat, je ztišení 137 se před Nejsvětější Eucharistií a ztišení se s Jeho slovem. „To je Pán“ (Jan 21,7). On je Pravda. Tam se ho učíme milovat. Láska k  pravdě je láska k  Pánu Ježíši Kristu. „Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí“ (Jan 8,32). I v dnešní těžké době je pro nás láska k Boží pravdě zachraňující. (2 Sol 2,10) Síla bludu a lži je dnes ve světě obrovská. Všimněme si, jak řešili spornou otázku na prvním jeruzalémském koncilu. Nejdříve nastalo velké dohadování. Pak vstal Petr a vypráví o své zkušenosti s Duchem Svatým. Vše shrne do jedné věty: „věříme, že jsme zachráněni milostí Pána Ježíše stejně jako oni“. To pak mnohokrát opakuje sv. Pavel: „milostí jste spaseni“. Pak celé shromáždění utichlo. Naslouchali zkušenosti Barnabáše a  Pavla. Když umlkli, řekl Jakub… Jakub, který podle vyprávění Euzébia z Cézareje, nosil na kolenou kousek velbloudí kůže, protože byl stále na kolenou, vzýval Boha a prosil za odpuštění pro svůj lid. Rada tohoto muže modlitby je nakonec přijata a uvedena slovy: „Duch Svatý i my jsme usoudili.“ Kéž takto naslouchá Církev i dnes.

Ľubor Schlossár

×××

Tvá milost, Bože, činí z  hříšníků spravedlivé a z ubožáků lidi šťastné; upevňuj, co jsi v nás vykonal a cos nám daroval, abychom ospravedlněni na základě víry měli sílu vytrvat až do konce. Skrze tvého Syna… (Vstupní modlitba)