Farní kostel v Poličce hrdinou nové knihy

Zřejmě jediný kostel na světě, v jehož věži se narodil světově proslulý hudební skladatel. Chrám, který se nachází uvnitř jednoho z nejzachovalejších prstenců středověkých hradeb u nás. Důkaz toho, že novogotika nemusí jen trpně hledět dozadu, ale může svou historickou předlohu nápaditě obohacovat. Svědek ojedinělé regionální rebelie, při níž lidé roku 1949 zabránili Státní bezpečnosti zatknout zdejšího oblíbeného děkana. To všechno patří k charakteristikám kostela svatého Jakuba v Poličce, kterému vdechl život Přemysl Otakar II., po jehož dlažbě kráčel Karel IV. a který v polovině 19. století fakticky přestal existovat. Slavného zmrtvýchvstání se dočkal roku 1865. Na začátku 21. století rozdává z toho, co nabral, a kvete do krásy: navzdory nedávné době, která to s kostely moc dobře nemyslela, přináší dál naději „hostům na této zemi“, od roku 2010 je národní kulturní památkou a v letech 2017–2021 se mu dostalo kompletní opravy za zhruba 70 milionů korun. Umožnila ji dotace z Integrovaného regionálního operačního programu Evropské unie.

Kniha Svatý Jakub mapuje textově a fotograficky pět let prací na velké obnově svatojakubského kostela. Formou rozhovorů s projektantem, historiky, restaurátory, archeoložkou nebo pracovnicí památkové péče přibližuje, co všechno a jakým způsobem se v kostele vykonalo. Fotografie z toho období zprostředkovávají atmosféru velké obnovy, nabízejí srovnání různých předmětů před restaurováním a po něm a ukazují detaily a průhledy, které jsou návštěvníkům chrámu skryté.

Úvodní část knihy představuje historii kostela a duchovní správy od založení města v roce 1265 prakticky do současnosti. Vůbec poprvé se čtenářům dostávají do ruky souvislejší informace o životě svatojakubské farnosti v době vlády komunistů. Kniha podává čtivou formou ucelenou zprávu o kostele svatého Jakuba v proměnách času a lidech.

Požehnání knihy a její uvedení se uskuteční v sobotu 11.12. ve 14.00 hod na půdě kostela sv. Jakuba v Poličce.

Knihu vydala Farnost Polička spolu s nakladatelstvím Argo.

Ukázka z knihy:

Hymnus psaný přes ostnatý drát

Je září 1949. Rok a půl vládnoucí komunisté utahují šrouby. Milada Horáková má před sebou posledních devět měsíců života. Čihošťský farář Josef Toufar pět. V Poličce už Státní bezpečnost rozpracovává Toufarova spolužáka děkana Jaroslava Daňka. Z pohledu komunistů je málo poddajný. V pátek 23. září večer ho na poličské děkanství stojící naproti kostelu svatého Jakuba přicházejí zatknout příslušníci pardubické služebny Státní bezpečnosti. Je to pro ně rutinní záležitost, nečekají žádné problémy. Brzy však budou vyvedeni z omylu. Postaví se jim na odpor silný soupeř: občané Poličky. Referent krajské služebny Státní bezpečnosti v Pardubicích později popíše celé dění takto: „Když byl Daněk vyváděn z děkanství, nastalo před farou srocení asi stovky lidí, kteří znemožnili zatčení a eskortu Daňka. Dav byl soustředěn na schodech fary kolem Daňka a zabraňoval svými těly jeho odvezení. Na místě bylo davem voláno: ‚My děkana nedáme, vezmete jej jen přes naše mrtvoly‘. Dav byl upozorněn ‚jménem zákona‘, aby se rozešel. Toto se však nestalo a bylo nutno Daňka vrátiti zpět na faru a povolati posilu. Na místo činu přijela v 00.15 hodin posila v počtu dalších osmi orgánů Stb zdejšího velitelství, avšak v této době byl již dav v počtu asi 150 – 200 lidí, neboť při prvním zákroku byly uvedeny v činnost zvony kostela, které přivolaly další lidi, a rovněž se rozjely po městě a okolí spojky, které budily přívržence Daňka. Vzhledem k tomu bylo nutno od zatčení děkana Daňka znovu upustiti, neboť na místě samém by nebylo vhodné použíti jiných zákonných prostředků, čímž by se náboženský zfanatizovaný dav ještě více popudil.“

Husarský kousek Poličských měl dohru v duchu doby: četné zatýkání, a nakonec trestní stíhání osmnácti zatčených. Cukrář Emanuel Černý, fotograf Oldřich Janele a vulkanizér Karel Kolda dostali tři roky těžkého žaláře, peněžitý trest 30 000 korun, konfiskaci jmění, navždy ztrátu živnostenského oprávnění a na osm let ztrátu čestných občanských práv. Advokátní úředník Josef Pikula, skladník Josef Frič, živnostník v oboru pohostinství Vladimír Pražan, kominík Ladislav Sláma, pekař Jan Záruba a truhlářský dělník Miloslav Nožka těžký žalář v rozsahu od pěti měsíců do dvou let plus další postihy. Studenta Jana Smejkala nebylo možné s ohledem na jeho nemoc odsoudit a trestní stíhání zbylých osmi lidí bylo nakonec zastaveno cestou milosti prezidenta republiky.

Děkan Jaroslav Daněk na druhý pokus o zatčení nečekal a 25. září 1949 tajně opustil Poličku. O dva dny později úspěšně překonal poblíž Znojma československo-rakouskou státní hranici. Už na rakouském území, respektive v sovětské okupační zóně, však byl zadržen, a ještě týž den vydán československým úřadům. Rozsudkem Státního soudu v Praze byl poté 29. prosince 1949 odsouzen k trestu těžkého žaláře v trvání tří let, čtvrtletně zostřenému tvrdým ložem, a k náhradě nákladů na trestní řízení. Činorodý a literárně nadaný děkan Daněk napsal ve vězení Hymnus k svatému Jakubu, který se podařilo při jedné z řídce povolovaných návštěv vynést ven formou motáku. Text byl v roce 1953 odeslán do Francie Bohuslavu Martinů s prosbou o zhudebnění. Osmnáctého července 1954 skladatel vzkazuje z francouzského Nice rodině do Poličky: „Drazí: Dnes jsem dokončil Hymnus, a tak jej hned posílám… Jsem rád, že jsem našel čas to napsat a napište mi, při jaké příležitosti to bude provedeno, budete se míti alespoň na co těšit. Jeden výtisk dejte panu děkanovi, myslím, že on napsal ten text.“ Slavnostní premiéra nezvykle vytvořeného díla se konala 31. července 1955 ve skladatelově rodném Svatém Jakubu v nastudování a za řízení regenschoriho Jaroslava Maděry. Těžce zkoušený Jaroslav Daněk se do Poličky po návratu z vězení vrátit nemohl. Působil však dále jako kněz, zejména v nedaleké Svratce, kde je také od roku 1982 pochován.