Na Tetíně se v sobotu 18.9. konala národní pouť. Mši svatou celebroval papežský legát, vídeňský arcibiskup a metropolita, kardinál Christoph Schönborn.
V bule, kterou papež František jmenoval právě kardinála Christopha Schönborna papežským legátem pro Národní svatoludmilskou pouť, a na kterou se kardinál několikrát během svých promluv odvolával, Svatý otec píše:
„Tohoto dne budeš tedy naším jménem předsedat liturgii a předáš všem náš upřímný pozdrav. S vděčností svěříš v modlitbě milostivému Bohu všechny živé i zemřelé křesťany tohoto národa. Shromážděné pak pozveš k prosbám o mír pro svět a rodiny, k pokojnému svědectví o křesťanské víře, naději a lásce a zvláště k zachování věrnosti Božím přikázáním i starobylé tradici křesťanské zbožnosti.
Rozjímáme-li o svaté Ludmile, která je skutečně příkladem rozvážné babičky, jelikož vnuka Václava naučila zachovávat přikázání Páně, pak u příležitosti, kterou nám dává také nedávné slavení prvního Světového dne prarodičů a seniorů, povzbuzujeme všechny, aby si velmi vážili těch, kdo „jsou chlebem, který živí náš život.“
V úvodu slavnostní mše svaté kardinál Schönborn všechny přivítal a zmínil, že je velmi rád, „že může být mimořádným papežským vyslancem ve svém rodišti, i když tu prožil pouhých 9 prvních měsíců svého života, a sice v místě, které se nachází nedaleko od rodiště sv. Ludmily.“
Ve svém kázání pak připomněl, že se sv. Václav stal takovým světcem, vzorem křesťanského vládce, právě díky své babičce svaté Ludmile. Byla to právě svatá Ludmila, která měla vliv na celé naše dějiny. A jak papež František v bule adresované kardinálu Schönbornovi uvedl, právě sv. Ludmila učila svého vnuka dodržovat přikázání. Kardinál Schönborn upozornil, že to byly babičky, které zůstaly vždy odvážné a věrné víře a věděly, jak vštípit víru svým vnoučatům, na ně žádná totalita nemohla. Podobně je tomu i v sekularizované společnosti, kde právě prarodiče, a babičky zejména, jsou nositelkami víry.
Sv. Ludmila společně se svým manželem knížetem Bořivojem stáli na počátku christianizace naší vlasti. Kardinál Schönborn vyzdvihl jeden aspekt christianizace Evropy, který má pro naší vlast velký význam. Naše vlast nezůstala pod vlivem východobyzantské plíce (přirovnání, které používal sv. Jan Pavel II.), ale dějiny naší země utvářel křesťanský západ se všemi klady i zápory, což vedlo i k tomu, že se mnozí od víry odvrátili.
A co, podle kardinála Schönborna, znamená christianizace naší vlasti dnes? Co je naše poslání? „Když se zamyslíme nad slovy sv. apoštola Pavla z druhého čtení: „Uchovej nauku bez poskvrny a bez úhony, buď svědkem jako Ježíš Kristus, který před Ponciem Pilátem vydal slavnostní svědectví...stejně jako mnozí z našich rodičů a prarodičů vydávali svědectví o Kristu a církvi před komunistickými pronásledovateli.“
Kardinál také citoval slova papeže Benedikta XVI., která pronesl v roce 2009 při návštěvě České republiky, a která pokládá za prorocká. „Papež Benedikt tehdy položil sobě i nám otázku, co znamená být křesťanem v zemi, kde velkou část tvoří lidé bez náboženského vyznání, tzv. něcisté a křesťané jsou menšinou? Znamená to uzavřít se a vytvořit si malý křesťanský svět? Papež Benedikt říká, jak velmi se ho dotkla srdečnost a radost, která mu byla všude prokazována. Ale říká, že když mluvíme o nové evangelizaci, mnoho lidí se zhrozí, zalekne. Nechtějí se stát objektem misie, vydat v šanc na pospas svobodu jejich myšlení a chtění. Otázka po Bohu zůstává i pro ně přítomná, i když nemohou uvěřit konkrétnímu způsobu, jakým se k nám obrací...“
Na závěr své promluvy připomněl slova Tertuliána, že se „krev mučedníků stane semenem nových křesťanů.“ Totéž objasňuje také podobenství o rozsévačovi. I když se zdá, že naše úsilí zasévat a šířit víru bylo marné, sem tam se najde dobrá půda a s ní i dobré výnosy. „Život a smrt svaté Ludmily přinesla hojné ovoce jen v minulosti? Bratři a sestry věříme, že jsou svatí přítomní? Že nebe působí nyní a dnes? Svatí žijí! Nejsou v muzeu a jsou stále činní i dnes. Proč bychom se jinak s důvěrou modlili: Svatá Ludmilo oroduj za nás. Amen.“
V závěru mše svaté byla papežem Františkem jmenována paní Olga Michutová, roz. Šimšová Dámou Papežského rytířského řádu svatého Řehoře Velikého. Paní Michutová je zakladatelskou a předsedkyní sdružení sv. Zdislavy a také členkou Třetího řádu sv. Dominika, kde přijala jméno sestra Zdislava. Celý život se aktivně zapojovala ve farnosti Hutisko-Solanec. V rámci kanonizace sv. Zdislavy požehnal papež sv. Jan Pavel II. provizorní stanovy sdružení a základní kámen pro kostel sv. Zdislavy na Prostřední Bečvě. Cílem sdružení sv. Zdislavy bylo vybudovat domy rodinného typu a získávat pěstounské rodiny, které by pomáhaly dětem ve vstupu do života. Paní Michutová dosáhla státního schválení stanov sdružení a celých dvacet let sháněla pozemky, finance a vhodné rodiny. Za tu dobu byly vybudovány 4 domy a do projektu se zapojilo celkem 20 náhradních rodin, kterými prošlo 80 osiřelých dětí. Paní Olga Michutová doposud zastává pozici předsedkyně sdružení a věnuje se tomuto dílu milosrdné lásky.
Dále pak Svatý otec jmenoval paní Janu Jochovou Trlicovou Dámou Papežského rytířského řádu sv. Silvestra, papeže. Paní Mgr. Jochová Trlicová je předsedkyní Aliance pro rodinu a publicistka. Od roku 2010 se aktivně zapojila do advokační činnosti ve prospěch ochrany rodičovských práv a podpory domácího vzdělávání. Tak se dostala k tehdejšímu občanskému sdružení Výboru na obranu rodičovských práv, jehož činnost pomohla obnovit a od roku 2015 zastává pozici předsedkyně. Jana Jochová již po dobu více než 10 let hájí práva rodičů vychovávat děti a zájmy rodin, především těch s více dětmi. Od roku 2017 je hlavní tváří kampaně Aliance pro rodinu za ústavní definici manželství jako svazku muže a ženy. S kampaní byla spojena i petiční iniciativa, která přinesla více než 100 000 podpisů požadujících po zákonodárcích ústavní definici manželství a ústavní ochranu institutu manželství. zdroj: cirkev.cz