Letnice v katedrále Svatého Ducha

Při nedělní slavnosti proběhlo i biřmování, které rovněž udělil biřmovancům Mons. Jan Vokál. 

Fotogalerie

Z historie katedrály Svatého Ducha

Již téměř sedm století je katedrála Svatého Ducha výraznou dominantou Hradce Králové a svou osobitou cihlovou architekturou zaujme na první pohled snad každého návštěvníka. Kontrast červeného
neomítaného zdiva a bílého pískovce portálů, oken a říms vytváří působivý estetický dojem. O tento výsledek se zasloužila svým dílem sama příroda. Užití cihel namísto tradičního pískovce, který byl jinak běžným stavebním materiálem pro většinu východočeských měst, bylo důsledkem jeho nedostatku v blízkém okolí. Katedrála je jedinečná nejen svou architekturou ale i tím, že se dochovala jako jediný středověký gotický kostel v celém městě i předměstí, neboť výstavba vojenské pevnosti si v 18. století vyžádala velké stavební úpravy.
Stavební místo nás zavádí až do 10. století. V areálu dnešního historického jádra se tehdy nacházelo slovanské hradiště a od 11. století královský hrad. V podhradí se úspěšně rozvíjela trhová osada, která se již před rokem 1225 změnila ve středověké město. Jeho první farní kostel sv. Klimenta stál na místě dnešní stejnojmenné barokní kaple.

Samotný počátek stavby kostela Sv. Ducha je však obestřen tajemstvím, neboť zakládací listina se nedochovala. Podle tradice jej nechala postavit česká královna Eliška Rejčka, manželka Václava II. a posléze Rudolfa Habsburského. Po smrti svého druhého manžela obdržela v roce 1307 svá věnná města, mezi nimi i Hradec Králové, kde pobývala od roku 1308 až do roku 1318. Tradice hovoří jasně, ale nejnovější výsledky historických bádání vedou k novým závěrům. První nepřímé zprávy týkající se kostela Sv. Ducha sahají do druhé poloviny 13. století. Mezi léty 1238-1250 se těsně pod hradbami usadil Řád německých rytířů a rozhodl se na místě dnešní katedrály vybudovat vlastní farní kostel. Během druhé poloviny 13. století se tento plán stal skutečností a výsledkem byl raně gotický kostel. Jeho podobu se však zřejmě nepodaří již nikdy zrekonstruovat, neboť v roce 1339 město postihl velký požár a kostel vyhořel do základů. V historii města to nebylo poprvé a bohužel ani naposledy. V té době se v Hradci stavělo především ze dřeva, což byl také důvod poměrně často se opakujících požárů. Bylo tedy nutné přistoupit ke stavbě nového farního kostela.
Nový farní kostel byl projektován jako bazilikální trojlodí s dvěma věžemi v rozích presbytáře a s vnějším opěrným systémem. Výstavba nebyla jednotná a proběhla v několika fázích. Jejími mezníky byly dva požáry, které zapříčinily velké rekonstrukční práce.

V první fázi v letech 1339 – 1342 byl postaven presbytář. Po dokončení byl zaklenut a sloužily se v něm bohoslužby. V této fázi výstavby byly postaveny i obě věže po stranách presbytáře. Jejich výšku dnes již nezjistíme, určitě však měly nejméně dvě patra. Z této fáze výstavby pochází také piscinium a sanktuárium v přední části presbytáře. Po polovině 14. století započala další fáze stavby kostela a začalo se stavět trojlodí, dokončené koncem 60. let 14. století. V průběhu stavby byla k presbytáři přistavěna také děkanská sakristie.

V roce 1407 byl kostel Sv. Ducha znovu poškozen požárem a opět začaly rozsáhlé opravy. Vlivem husitských válek se však protáhly na celá desetiletí a byly ukončeny až v r. 1463. Kostel získal nový pseudobazilikální vzhled a zanikl vnější opěrný systém. Na západní straně trojlodí byla také vestavěna nová kruchta sloužící hudebníkům a literátskému bratrstvu, které si získalo věhlas díky svému chorálnímu zpěvu, kterým navázalo na bohatou předhusitskou tradici v Hradci Králové. Jsou s ním spojena taktéž některá pozoruhodná díla knižního malířství, jež jsou dnes uchovávána v muzejních sbírkách, například proslulý Jenský kodex.

Další stavební úpravy byly opět podmíněny požárem, který poničil město i kostel v roce 1484. Oheň roztavil chrámové zvony a značně poškodil obě kostelní věže. Při následných opravách byla postavena horní patra věží a byly pořízeny nové zvony, které se dochovaly až do současnosti. Ukazují na pozoruhodnou úroveň hradeckého zvonařství, v němž významnou roli na konci 15. a na počátku 16. století sehrála dílna Ondřeje Žáčka. Zvony ve věžích chrámu „přežily“ nebezpečí mnoha válek a hlavně požárů, které představovaly největší ohrožení. V severní věži se nachází dva zvony Orel (Michael) a Dominik (Leopold). V jižní věži visí zvon Žebrák (Václav) a Klement. Největším z nich je zvon Orel z roku 1496. Má průměr 176 cm a výšku 132 cm. Požár pravděpodobně zničil i sanktuárium. V tomto případě můžeme být za požár vděční, neboť hradečtí měšťané si pořídili nové, mimořádně krásné a mistrovsky provedené pískovcové pastoforium, což je označení pro pozdně gotický typ sanktuáře. Bylo vsazeno do zdi na levé severní straně kněžiště. Je datované rokem 1497 a připisuje se slavnému pražskému kameníku a staviteli Matěji Rejskovi.

Dějiny Hradce Králové i stavební vývoj kostela Sv. Ducha jsou spjaty s několika českými královnami, kterým město patřilo. První z nich byla již zmiňovaná Eliška Rejčka. Tato královna sice sehrála důležitou roli v politickém vývoji českého státu, k rozvoji svých věnných měst však příliš nepřispěla a její zásluhy byly spíše přeceňovány. V roce 1318 se Eliška Rejčka za po-díl na výtěžcích stříbrných dolů v Kutné Hoře vzdala nároku na věnná města a odešla do Brna, kde žila na dvoře svého milence Jindřicha z Lipé a roku 1335 zde také zemřela.

Druhou královnou, která se zapsala do historie města i kostela, byla královna Alžběta Pomořanská, poslední manželka Karla IV. Věnná města jí byla připsána roku 1363. Ačkoliv se za její vlády dostal Hradec Králové do velkých dluhů, přesto je toto období spjato s rozmachem architektury. Právě jí vděčí kostel Sv. Ducha za své dokončení na přelomu 60.-70. let 14. století. V následujících letech byly v kostele založeny četné gotické oltáře.

Po smrti Alžběty Pomořanské, která jako jediná z uvedených královen zemřela v Hradci Králové v roce 1393, byla kolem roku 1400 věnná města připsána druhé manželce Václava IV. Žofii Bavorské. Také tato česká královna věnovala svým městům soustředěnou péči a na sklonku století zde její stavební huť odvedla díla, která se mistrovským provedením vyrovnají svým pražským vzorům. Velkou pozornost mnoha znalců architektonického umění vzbuzuje především královská předsíň, kterou najdeme mezi jižní věží a děkanskou sakristií. Přívlastek „královská“ si vysloužila pro svoji vysokou estetickou hodnotu a hlavně kvůli svému netypickému zaklenutí, ze kterého se vyvozuje, že se její stavby účastnil Michal Parléř, bratr proslulého Petra Parléře.

Královna Žofie byla poslední královnou, která výrazněji ovlivnila charakter svých měst. Po její smrti věnná města obdržela manželka Zikmunda Lucemburského Barbora Celská, která se však více než o rozvoj svých měst zajímala o alchymii a magii a z českých měst dávala navíc přednost Mělníku, kde také v roce 1451 zemřela.

Do dějin města Hradce Králové a tedy i do dějin dnešní katedrály výrazně zasáhly husitské války. Hradec Králové patřil od roku 1420 k důležitým centrům husitského hnutí a farář od Sv. Ducha kněz Ambrož k jeho vůdčím osobnostem. Pro kostel Sv. Ducha znamenala tato skutečnost nespornou výhodu, neboť na rozdíl od mnoha jiných kostelů jej husité neponičili. O významu města i kostela svědčí zpráva o pohřbu proslulého husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova, jehož tělesné ostatky byly údajně uloženy v roce 1424 v kostele Sv. Ducha. Podle pověsti měl být Jan Žižka pohřben v jedné ze čtyř krypt nacházejících se pod katedrálou. Zdali tomu tak skutečně bylo, nelze jednoznačně prokázat. Jisté však je, že královéhradečtí stáli u počátku zrodu Žižkova kultu, i když jeho tělo bylo později přeneseno do Čáslavi.

Nijak nepřekvapí, že kostel Sv. Ducha sloužil od roku 1420 utrakvistické církvi, jež se konstituovala z různých teologických proudů husitského hnutí a přes dvě stě let určovala duchovní správu zdejší farnosti. Od konce 16. století se však začalo ve městě prosazovat luterství, které postupně utrakvismus vytlačilo. Tento stav trval až do roku 1623, kdy se do chrámu vrátily po 203 letech katolické bohoslužby. Obnovenou katolickou duchovní správou byl pověřen Jan Václav Celestýn z Kronfeldu.

Poměrně úspěšný rozvoj města drasticky narušila třicetiletá válka. V létě roku 1639 dobyly Hradec Králové švédské oddíly generála Banera, které podle zaběhlé taktiky vyloupily a zpustošily celé město a samozřejmě i kostel. Tehdy byly zničeny původní gotické oltáře a další vybavení. Po jejich odchodu však místní věřící kostel znovu vybavili vším potřebným.

Důležitým mezníkem v dějinách chrámu je založení biskupství v Hradci Králové v roce 1664 bulou papeže Alexandra VII. Prvním biskupem byl jmenován Matouš Ferdinand Sobek z Bilenberka, člen benediktinského řádu. Z hradeckého kraje vznikla samostatná diecéze s biskupským sídlem v Hradci Králové. Farní kostel Sv. Ducha byl povýšen na katedrálu, při níž byla zřízena kapitula se šesti kanovníky. Krátce nato se začaly provádět rozsáhlé barokní úpravy interiéru kostela. Převážná část barokního vybavení však bohu-žel padla za oběť pozdějším klasicistním a pseudogotickým adaptacím. V barokní podobě se dochovala pouze kapitulní sakristie – dnes kaple sv. Michala, postavená v roce 1736.

Výrazným způsobem zasáhly katedrálu Sv. Ducha reformy za vlády císaře Josefa II., kdy v čele zdejší diecéze stál biskup Josef Leopold Hay (1780-1794). V duchu dobových osvíceneckých tendencí se odstraňovaly mnohé staré oltáře a další vybavení chrámu. Nad jižní sakristií nechal biskup Hay vystavět biskupskou oratoř. Značné ztráty přinesla v roce 1793 konfiskace bohoslužebných předmětů a ostatního cenného kostelního příslušenství, zhotoveného ze vzácných kovů, jež se odevzdávaly státní mincovně.

V roce 1864 slavila hradecká diecéze dvě století své existence. Význačné výročí chtěl připomenout biskup Karel Boromejský Hanl rozsáhlou opravou katedrály. V roce 1864 se v Hradci Králové ustavila podle dobového vzoru „Jednota k opravení katedrálního chrámu Páně Královéhradeckého“ pod vedením kapitulního děkana Jana Nepomuka Raise. Přímo ve svých stanovách měla zakotveno, že jejím hlavním úkolem je opravit kostel vně i uvnitř podle původního slohu. Projekt rekonstrukce navrhl a celou akci řídil architekt František Schmoranz ze Slatiňan, architekt a císařský královský konzervátor Centrální komise ve Vídni, který restauroval rovněž kostely ve Vysokém Mýtě, Chrudimi, Dvoře Králové nad Labem a Litomyšli. Oprava kostela a zároveň jeho regotizace probíhala v letech 1864 – 1876. Jeho názory na podobu restaurovaných památek ovlivňovala tehdejší puristická teorie, která usilovala o navrácení architektury do „původního“ stavu, v němž vlastně nikdy neexistovala. Každá památka se vyvíjela, přestavovala a působila na ni různá slohová období. Tato falešná představa vedla k odstraňování všech pozdějších přestaveb a cenných částí architektury. Zásahy se dotkly velice silně interiéru chrámu, kde se uplatnilo převážně nové pseudogotické zařízení odpovídající více duchu doby. Přes mnohé výše uvedené nepříznivé dopady regotizace na starší doklady stavebního vývoje kostela, představuje celá idea a její realizace významný kulturní a umělecký počin, který ovlivnil mnohé sféry soudobého života. Oprava katedrály byla přerušena jen jednou v důsledku prusko-rakouské války v létě 1866. Rozhodující bitva této krátké, ale krvavé války se sice odehrála v bezprostřední blízkosti Hradce Králové dne 3. 7. 1866, ale město neutrpělo žádné vážnější škody.

V závěru 19. a na počátku 20. století pokračovaly technické zásahy na odstranění vlhkosti a výmalba interiérů. Do siluety kostela zasáhla regotizace věží prováděná v roce 1901 podle projektu L. Láblera. Ze dvou předložených variant na sedlový a jehlancový tvar střechy zvítězil druhý z návrhů, který se také uskutečnil. Další úpravy katedrály a konzervační práce probíhaly v letech 1935-1941 za biskupa Mořice Píchy. Z této doby pochází hlavní pseudogotický oltář. Prováděl se průzkum krypt a jejich pietní renovace.

Poslední velká oprava katedrály se uskutečni-la v letech 1980-1990. Prejzová krytina byla nahrazena měděným plechem, konzervovalo se zdivo a kamenné články, vyměňovaly se narušené části. Restauroval se interiér včetně obou sakristií a redukovalo se původní vybavení kněžiště, do něhož bylo umístěno nové vybavení v duchu současných liturgických požadavků.

Pro celou diecézi a také pro katedrálu se významným datem stal 26. duben 1997, kdy se uskutečnila návštěva papeže Jana Pavla II. v Hradci Králové. Stalo se tak u příležitosti tisíciletého výročí mučednické smrti sv. Vojtěcha. Při této příležitosti byla upravena kaple sv. Michala, která po dobu jeho návštěvy plnila funkci sakristie. Návštěvu Svatého otce připomíná pamětní deska umístěná venku na východní stěně kaple sv. Michala.

M. Bernadetta de Notre Dame

Zpracováno podle: Dr. Hubková H.: Středověká architektura katedrály Sv. Ducha v Hradci Králové, diplomová práce, FF PU Olomouc.