Myšlenky k postní době (26. 2 - 2. 3)

Sobota po 2. neděli postní

Lk 15,1-3.11- 32 K

Ježíšovi přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: „Přijímá hříšníky a jí s nimi!“ Pověděl jim tedy toto podobenství: „Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: »Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.« On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil. Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával. Tu šel do sebe a řekl: »Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!«  Vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: »Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem.«  Ale otec nařídil služebníkům: »Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!« A začali se veselit. Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: »Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.« Tu se (starší syn) rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. Ale on otci od- pověděl: »Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!« Otec mu odpověděl: »Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.«“

Lukáš v evangeliu ukazuje na velkorysost Boha, význam odpuštění. Papež František v kontextu tohoto evangelia říká: „v jakékoli životní situaci nesmím zapomenout, že nikdy nepřestávám být Božím dítětem, synem Otce, který mne miluje a čeká na můj návrat. I v té nejohavnější životní situaci mne Bůh očekává, Bůh mne chce obejmout, Bůh na mne čeká.“  Z evangelia ale také vyplývá potřeba a význam schopnosti sebepoznání a hodnocení sebe i druhých, pochopení pohnutek, které nás nebo naše blízké vedou k určitému jednání a které mohou pomoci odpouštět.

To je zároveň i oblast, která by měla v rámci našeho života být neustále rozvíjena. V květnu 2018 přijala Evropská komise aktualizované doporučení o klíčových kompetencích pro celoživotní učení. Ty, na něž byla upřena pozornost jako na ty důležité pro život, pro zvládnutí složitých situací jsou: sebeovládání, empatie, schopnost komunikace a spolupráce, kritické myšlení a snaha o životní spokojenost. To vše s ohledem na to, že „lidé, kteří rozvíjejí určité osobní, sociální a vzdělávací dovednosti, budou lépe připraveni čelit výzvám dnešní společnosti a využít příležitostí, které změna přináší.“ (Evropská komise, 2020)

Cesty, které vedou k výše zmíněné vstřícné komunikaci a spolupráci jdou právě přes sebepoznávání, realistické sebehodnocení, poznávání a hodnocení druhých lidí. Sebepoznání umožňuje popsat co nejvíce objektivně své vlastnosti a emoce, necítí zábrany hovořit nejen o svých méně vhodných vlastnostech a citech, ale i svých pozitivech. To pak vede ke komunikaci mezi lidmi, která sice sděluje pravdivě to, co je podstatné, ale zároveň je nezraňuje a neuráží. Jedná se o dovednosti, o které bychom měli usilovat my sami, ke kterým by se měli snažit přispět i všechny úrovně vzdělávacího systému.

Zamysleme se, co tvoří proces sebepoznání? Co všechno tvoří člověka? Jaké jsou hlavní součásti života člověka? Jaké zkušenosti, starosti, lásky, práce, zájmy, schopnosti, vztahy k druhým lidem nás ovlivňují? Co je charakteristické pro mne?  Sebepoznání je cestou k sebevýchově, která umožnuje získat větší kontrolu nad svým živo- tem, pravdivěji vnímat realitu, uvědomovat si své přednosti a přijmout své nedostatky, umožnuje dosahovat větší spokojenosti vlastní i svých blízkých.

Petra Marešová

×××

Svou milostí, Bože, léčíš naše slabosti a dáváš nám už nyní účast na životě, který nás čeká v nebi; veď nás, dokud žijeme zde na zemi, a doveď nás do světla, ve kterém ty sám přebýváš. Prosíme o to skrze tvého Syna…

(Vstupní modlitba)