Připravte se na Vánoce také pomocí tradiční brožury s texty na každý den Adventu, jejichž inspirací byly evangelijní úryvky.
Mt 11,16-19
Ježíš řekl zástupům: „Ke komu přirovnám toto pokolení? Je jako děti, které sedí na tržišti a volají na své druhy: »Hráli jsme vám, a vy jste netancovali, naříkali jsme, a vy jste neplakali.« Přišel Jan, nejedl a nepil, a říkají: »Je blázen.« Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkají: »Je to žrout a pijan, přítel celníků a hříšníků.« Ale přece moudrost se ospravedlní svými skutky.“
Písmo svaté se o vztahu rodin Alžběty a Marie, mimo setkání těhotné Marie a příbuzné Alžběty, která též byla v očekávání, příliš nerozepisuje. (Lk 1,39-56)
O tom, jak spolu vyrůstali Jan a Ježíš, také nic. Hypoteticky je možné, že se Maria i nadále potkávala s Alžbětou. Josef se Zachariášem rozmlouvali, popíjeli lahodné víno země zaslíbené. Opodál malý Ježíš s Jeníkem proháněli dřevěné koníky a stávali se kamarády na život a na smrt. V Bibli se můžeme dočíst pouze to, že se vlastně ještě jednou setkali a to téměř u konce svých pozemských životů.
Každý z nás asi máme někoho doopravdy blízkého, kdo nás provází téměř celý život. Nutně to neznamená, že se musíme pravidelně stýkat. Víme o sobě, i když jsme odloučeni a život nás prostorem provádí každého jinam.
Tito dva kamarádi, každý jiný. Jan plný lidství, který svého ducha posiloval postem a přísným životem. Nejedl a nepil. Ježíš Bůh i člověk se také velmi často modlil, postil. Ale je těžké si představit, že by na oslavách, svatbách mezi lidmi nebyl ve všem, co je obklopovalo, ovšem kromě hříchu. Jedl a pil.
Možná čas nadcházejících Vánoc může vést ke snaze přiblížit se k našim dávným kamarádům. Nečekat až k nám někdo přijede na „besedu“, ale navštívit ty, u kterých jsme dlouho nebyli. I když nám je nejlépe doma. Ježíš i Jan si museli být velmi blízcí, tak jako jejich matky Marie s Alžbětou.
Druhá rovina tohoto příběhu ukazuje na odmítnutí protikladných postojů Jana i Ježíše. Domníváme se, že i my se neumíme radovat s radujícími. Jsou- li smutní naši bližní, neumíme posmutnět. Neumíme, možná se učíme akceptovat ty, kdo se přátelí s hříšníky a celníky. Jak se praví v úryvku Písma.
Nedávno jsme viděli dokument: Hrnec plný zlaťáků. Příběh pijana a žrouta života Shawn Mc Gowana. I s ním a podobnými Ježíš jistě jí a pije. Mezi mnoha, napsal melodickou a krásnou písničku o Vánocích: „Fairytaile in New York“ (Pohádka v New Yorku). Text je sice rozporuplný, ale v jednom verši se říká: „ I pray God it’s our last“ „Modlím se k Bohu, k záchraně poslední.“ Ti z vás, kdo se příliš neorientují v oblasti pavoučí sítě, požádejte „mlaďochy“ a zaposlouchejte se. Píseň je sice těžká uvnitř, ale plná radosti a naděje. Přejeme vám všem požehnaný advent a radost z narození Ježíše Krista.
Romana a Petr Poslušní
xxx
Manželé, kteří se milují a patří jeden druhému, mluví jeden o druhém dobře, snaží se ukazovat na dobré stránky svého partnera i přes jeho slabosti a chyby. V každém případě raději mlčí, aby nepoškodili jeho obraz. To ale není jen vnější gesto, nýbrž vychází z vnitřního postoje. A není to ani naivita, která se tváří, že nevidí obtíže a slabé stránky druhého, ale je to široký pohled, který vidí slabosti a chyby v celkovém obrazu. Je si vědom toho, že nedostatky jsou jenom část, nejsou celým bytím druhého. (Amoris laetitia, odst. 113)
xxx
Vyslyš, Bože, naše prosby a dej nám sílu, abychom s neúnavnou bdělostí očekávali slavný příchod tvého jednorozeného Syna a spěchali mu vstříc s vírou a láskou. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého… (Vstupní modlitba)
Další zprávy
