Pátek po 3. neděli adventní

Lk 1,46-56

Maria řekla: „Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství (trvá) od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky.“ Maria zůstala u  Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.

Pocit zázraku. Maria byla v tomto okamžiku naplněna vnitřní radostí a měla velikou touhu svým hlasem děkovat a chválit… Hlasitě? Možná šeptem… Chtěla chválit Boha, v něhož tak moc věří… Uvědomovala si a vnitřně prožívala zázrak, který se stal a jemuž se zcela svobodně odevzdala. Zázrak neviditelný, ale plný pocitů, emocí, lásky… Celá se společně s Marií chvěji, když pomyslím na to, jak malý jsme zde na zemi a jak veliký v Jeho očích… Kéž nám ze srdce stále tryská radostný chvalozpěv a děkování, i přesto, že občas nám po tváři slzy stékají… Slzy úžasu, radosti, dojetí a pokory dívky z Nazareta. Ta slova patří dnes i mně, že Ten, který učinil veliké věci a  Jehož jméno je Svaté  – vždycky byl, je a bude stále s námi! Maria, děkuji, že mohu tak jako Ty vnímat a zakoušet Boží velikost nade-mnou a nade-vším…

Anna Stejskalová 

×××

Milosrdný Bože, tys nás neopustil, ani když jsme zhřešili, nenechals nás napospas smrti, ale poslals k naší spáse svého jediného Syna; shlédni na nás, a když s vírou a zbožností vyznáváme, že se stal člověkem, dej, ať žijeme ve stálém spojení s ním. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého… (Vstupní modlitba)