Pátek po 5. neděli velikonoční

Sk 15,22-31

Apoštolové a  starší se spolu s  celou církevní obcí rozhodli, že ze svého středu vyberou několik mužů a pošlou je s Pavlem a Barnabášem do Antiochie, totiž Judu, kterému říkali Barsabáš, a Silu – vedoucí muže mezi bratry. A po nich poslali toto psaní: „Apoštolové a  starší posílají bratrský pozdrav bratrům v Antiochii, Sýrii a Kilíkii, obráceným z pohanství. Dověděli jsme se, že vás někteří lidé z našeho středu znepokojili a popletli svými řečmi, ačkoli k tomu nedostali od nás žádné pověření. My jsme se tedy nyní jednomyslně rozhodli, že vybereme některé muže a pošleme je k vám zároveň s naším drahým Barnabášem a Pavlem, lidmi, kteří nasadili svůj život pro našeho Pána Ježíše Krista. A tak jsme vypravili Judu a Silu, aby vám to vyložili ještě ústně. Rozhodl totiž Duch Svatý i my, že vám nemá být ukládáno žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí: vyvarovat se toho, co bylo obětováno modlám, krve, masa z udušených zvířat a smilstva. Budete-li se těchto věcí chránit, jednáte správně. Buďte zdrávi.“ Tak je tedy  vyprovodili a oni šli do Antiochie. Tam shromáždili obec a odevzdali jim list. Když ho přečetli, velmi se zaradovali nad jeho povzbudivým obsahem.

Rozhodnutí o povinnostech pohanokřesťanů

Problém, který se objevil při hlásání evangelia pohanům, se týkal otázky nutnosti přijetí obřízky a  s  tím spojené povinnosti zachovávat všechna přikázání a zákazy židovského zákona. Předložený text zmiňuje neklid v církevní obci v Antiochii Syrské, který byl vyvolán lidmi z Jeruzaléma, kteří bez pověření apoštolů nařizovali pohanokřesťanům přijmout celý židovský zákon. Neméně důležité jsou otázky autority v Církvi a trvalé platnosti předpisů.

Autorita v Církvi pochází od Boha. Je tomu tak v  případě samotného vtěleného Božího Syna, který se projevoval Duchem a mocí, je tomu tak v případě jeho učedníků, které si volí a u kterých se někdy i projevuje vůle nebeského Otce (Petrovo vyznání u Césareje Filipovy), je to tak v případě volby sv. Matěje. Vnímavost pro působení Božího Ducha je pro život Církve klíčová, jak ukazuje Petrova obhajoba křtu pohanů v  Kornéliově domě. V tomto smyslu nemůžeme slova „rozhodl Duch Svatý a my“ chápat jako odkaz na dvě nezávislé autority v životě Církve. Snaha o dosažení dobrého rozhodnutí zcela nezávisle na Duchu Božím je tedy velmi riskantní podnik s nejistým výsledkem.

Velmi zajímavým tématem je otázka platnosti konkrétních předpisů, které byly církevním obcím složeným převážně z  pohanokřesťanů adresovány. Dnes už nám ony předpisy ohledně konzumace masa nic moc neříkají. V  tehdejší době bychom ale asi těžko hledali nějaké ateisty a všichni bývalí pohané kdysi věřili na nějaká božstva a  účastnili se modloslužby. Takto chápané předpisy ohledně konzumace masa z obětí v sobě nesou trvale platný příkaz stranit se jakékoliv modloslužby, která může mít mnoho různých podob. Zákaz cizoložství a smilstva je trvale platný. Pro tyto trvalé předpisy bychom samozřejmě našli příslušné příkazy v desateru.

Otázka neklidu, který vyvolali někteří židokřesťané v Antiochii, a stejně tak pocitu radosti a pokoje, který přinesla zpráva od apoštolů, poukazují na vnitřní vnímavost člověka. Žije-li člověk v jednotě s Bohem, pravidelně přijímá svátosti a snaží se o růst ve ctnostech, umožňuje mu tato vnitřní vnímavost rozlišovat, co je dobré a  co není. Usilujme o to, co přináší pokoj a radost pro život našich církevních obcí.

Tomáš Reschel

×××

Prosíme tě, Bože, ať prožíváme velikonoční tajemství s vnitřní opravdovostí, aby nás účast na Kristově smrti a vzkříšení trvale chránila a dovedla ke spáse. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého… (Vstupní modlitba)