Pátek po 6. neděli velikonoční

Sk 18,9-18

(Když byl Pavel v Korintě,) řekl mu Pán v noci ve vidění: „Neboj se! Jen mluv a  nemlč, protože já jsem s tebou a nikdo už ti napříště nebude moci ubližovat. Mám totiž v tomto městě mnoho svých lidí.“ Usadil se tam proto na rok a  šest měsíců a učil u nich Božímu slovu. Když byl Gallio místodržitelem v Achaji, povstali židé jako jeden muž proti Pavlovi, přivedli ho před soudcovský stolec a žalovali: „Tenhle člověk přemlouvá lidi k bohopoctě, která se příčí zákonu!“ Když se však Pavel už chystal odpovědět, řekl Gallio židům: „Kdyby to bylo nějaké bezpráví nebo bídný zločin, věnoval bych vám, židé, pozornost, jak se sluší a patří. Ale když jsou to hádky o slovo, o pojmenování nebo o  nějaký váš zákon, to si vyřiďte sami. Já v těch věcech nechci nic rozsuzovat.“ A tak je od svého soudu odmítl. Tu všichni (pohané) popadli představeného synagogy Sosthena a bili ho přímo před soudcovským stolcem, ale Gallio na to vůbec nedbal. Pavel tam pobyl ještě delší čas. Pak se rozloučil s bratry, a s Priscillou i Akvilou se vydal lodí do Sýrie. (Ještě předtím) si dal v Kenchrejích ostříhat vlasy, protože udělal slib.

Kde máme hlásat Boží slovo a proč?

V  úryvku pro dnešní zamyšlení se setkáváme s  apoštolem Pavlem v  Korintě. Snažil se pro Krista získávat židy i pohany. Protože židé proti jeho kázání protestovali, zaměřil se na pohany. Za těchto okolností k  Pavlovi promlouvá sám Pán. Povzbuzuje ho, aby mluvil a nemlčel, aby neměl žádný strach.

Důvodem je ujištění, že Pán je s ním. To mimo jiné znamená, že mu už nikdo nebude moci ubližovat. Dalším důvodem, proč má Pavel hlásat Boží slovo právě v Korintě, jsou lidé, kteří kvůli jeho kázání uvěří. Možná měl Pavel jiné plány, ale poznání, kterého se mu dostalo při modlitbě, ho přimělo zůstat v Korintě, a to dokonce rok a půl. A jaký byl výsledek? Ve vybraném úryvku ze Skutků apoštolů se dočítáme, že židé chápali jeho činnost jako přemlouvání lidí k jiné bohopoctě a chtěli ho dát soudit.

Dobře odvedená práce ve službách Božího slova je často spojená s účastí na tajemství Kristova kříže. Přesto se vyplatí podřizovat své plány těm Božím. Kéž i  v  našem životě všechno vychází z modlitby a z ujištění, že Pánu patříme jak my, tak ti, ke kterým nás posílá.

Jan Šlégr

×××

Milosrdný Bože, tvůj Syn vstal z mrtvých a otevřel nám bránu k věčnému životu, usedl po tvé pravici a stal se původcem naší spásy; obrať k němu naši mysl, a až znovu přijde ve své slávě, daruj všem pokřtěným účast na jeho nesmrtelnosti. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého… (Vstupní modlitba)