Pondělí po 1. neděli adventní

Mt 8,5-11

Když přišel (Ježíš) do Kafarnaa, přistoupil k němu (jeden) setník s prosbou: „Pane, můj služebník leží doma ochrnulý a hrozně se trápí.“ (Ježíš) mu řekl: „Přijdu a uzdravím ho.“ Setník však odpověděl: „Pane, nezasloužím si, abys vešel do mého domu. Ale řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven. Vždyť i já jsem člověk podřízený, ale mám pod sebou vojáky; řeknu jednomu: »jdi«, a jde, a jinému: »přijď«, a přijde, a svému služebníkovi: »udělej to«, a udělá to.“ Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo ho doprovázeli: „Amen, pravím vám: Takovou víru jsem v izraelském národě nenašel u nikoho. Ale říkám vám: Mnoho jich přijde od východu i od západu a zaujmou místo u stolu s Abrahámem, Izákem a Jakubem v nebeském království.“

Uzdravení setníkova služebníka Dnešní evangelium nás zve k zamyšlení nad velkou vírou setníka, který věřil, že Ježíš má  moc uzdravit jeho sluhu. Ten setník byl důstojníkem římské armády, měl postavení a moc. A nyní zde prosí o laskavost chudého potulného učitele a sám sebe prohlašuje za nehodného přijmout jej ve svém domě. Římský setník dokázal Ježíše udivit, neboť uvěřil, že Ježíšovo slovo uzdraví jeho služebníka. Dokážu i já udivit Ježíše svou vírou? Věřím, že Ježíš může svým slovem vstoupit do mé rodiny, do našich problémů, bolestí a může nám je pomoci vyřešit jako setníkovi?

Na téma rodiny je v církevním prostředí řečeno velmi vznešených slov. Rodina je místem, kde se děje církev, je činitelem evangelizace a probíhá zde první katecheze dětí, je darem pro církev a společnost.

Rodina je však složena z jedinců se svými slabostmi, limity, očekáváními, potřebami a osobitým vnitřním prožíváním. Manželská láska se postupně proměňuje a s příchodem každého dalšího dítěte do rodiny je kladeno na rodiče více starostí a obětavosti. Papež František sděluje: „Nemůžeme si slíbit, že k sobě budeme cítit to samé po celý život. Ale můžeme mít jistě společný stabilní projekt, snažit se milovat a žít ve spojení, dokud nás smrt nerozdělí, a prožívat stále bohatou intimitu“ (Amoris laetitia, odst. 163). Abychom z rodiny vytvořili stabilní, bezpečné místo a žili ve spojení, je, dle našeho názoru, nutné stále na sobě pracovat, obrušovat se a v první řadě se modlit, děkovat a prosit.

Tak jako setník věřil Ježíšovi, tak děti věří svým rodičům. Důvěřují jejich slibům, slovům a přístup rodičů je ovlivní na celý život. Po narození dítěte je jeho rodina prvním přirozeným společenským prostředím a nejdůležitějším místem v předávání hodnot. Děti do určitého věku nemají sklony své rodinné zázemí hodnotit a posuzovat. Žijí v tom, co znají a to je jim blízké. Snažme se s dětmi pravidelně modlit a naučme je prosit a děkovat Pánu za naše rodiny.

Někdy je těžké druhého poprosit. Prosící se vydává všanc, že bude odmítnut a přiznává, že na něco nestačí. Papež František ve své Promluvě na setkání rodin v Mexiku v roce 2016 řekl: „Manželský život se musí denně obnovovat. A jak už jsem řekl, dávám přednost rodinám s vráskami, zraněními a jizvami, když pokračují v cestě, protože tato zranění, jizvy a vrásky jsou plodem věrné lásky, která není vždycky snadná. Lepší je rodina, která se stále znovu snaží začínat, než rodina a společnost, která je narcistní a posedlá luxusem a pohodlím.“ Nebojme se každý den začínat znovu a zcela důvěřovat v Ježíšovu schopnost zachránit a uzdravit.

Marcela a Radek Volfovi

xxx

Prosíme tě, Bože, pomáhej nám připravit se na příchod tvého Syna, aby nás, až přijde, našel, jak bdíme na modlitbách a s radostí na něho
čekáme. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého… (Vstupní modlitba)