Pondělí po 1. neděli postní

Úryvek z Bible

(Mt 25,31-46)

Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. Tu řekne král těm po své pravici: »Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.« Spravedliví mu na to řeknou: »Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?« Král jim odpoví: »Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.« Potom řekne i těm po levici: »Pryč ode mne, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; byl jsem na cestě, a neujali jste se mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě; byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.« Tu mu na to řeknou také oni: »Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?« On jim odpoví: »Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.« A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života.“

Zamyšlení

Kněžství

Jako kluk jsem při hodině náboženství byl vybrán za lektora. Tuto službu jsem dělal do ukončení základní školy. Jedním z důvodů skončení mého lektorování bylo i to, že babičky si občas neodpustily poznámku, že hezky čtu a že bych mohl být farářem. Silný hlas a zřetelné čtení mi přišly jako příliš slabá kritéria pro kněžství. Věděl jsem, že je to jedna ze svátostí a že to není pro mne. Podle mých znalostí a představ kněz musel umět mlu vit a já jsem nikdy nebyl mluvka, kněz musel znát filozofii a já jsem měl rád fyziku a chemii, kněz musel být svatý a já jsem věděl, že k tomu mám hodně daleko. Během středoškolských studií jsem často chodil v neděli do jiných kostelů než u nás. Když se podávaly přihlášky na vysokou školu, tak to přišlo. Jako blesk z nebe mne začala pronásledovat myšlenka, že mojí životní cestou by mohla být cesta kněžství. Ale vůbec jsem si to nedokázal představit. A nechápal jsem, jak by něco tak nelogického mohlo přicházet od Boha. Potřeboval jsem najednou čas k přemýšlení. Začal jsem bojovat za pochopení a přijetí Boží vůle. Na vysokou školu jsem nenastoupil a šel jsem do práce a na vojnu. Celou tu dobu jsem hledal řešení a pomoc. Moje modlitba už nebyla jen odříkáním naučených modliteb. S Pánem Bohem jsem mluvil o vážných věcech a taky jsem smlouval a rozmlouval jsem Mu to. Ale nedal si říct. To své pozvání nebral zpět. A tak jsem to nakonec svěřil všechno do jeho rukou. On přece ví, co dělá. A má moc udělat i to, o čem se nám ani nezdá. Dnes už jsem 39 let knězem a denně se o tom mohu přesvědčit. Mé síly a schopnosti jsou pořád nedostatečné k naplnění všech úkolů spojených s kněžstvím, ale Bůh to mé chybějící dokáže doplnit svou mocí. Dnes vím, že pro mne ta cesta kněžství je tou nejlepší cestou, kterou jsem si mohl zvolit. A Pánu Bohu děkuji za pozvání k ní.

(Autor zamyšlení: Jozef Kujan)

Závěrečná modlitba

Bože, naše spáso, dej nám milost vnitřního obrácení a nauč nás správně konat tvou vůli, abychom s užitkem prožili tuto postní dobu. Prosíme o to skrze tvého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.