Pondělí po 2. neděle adventní

Úryvek z Bible

(Lk 5,17-26)

Když jednoho dne Ježíš učil, seděli kolem farizeové a učitelé Zákona, kteří přišli ze všech možných míst v Galileji i v Judsku a z Jeruzaléma. Moc Páně v něm působila, aby uzdravoval. Tu přinášeli muži na lehátku člověka, který byl ochrnutý, a pokoušeli se ho vnést dovnitř a položit před něj. Když ho pro zástup lidí neměli kudy pronést, vystoupili na střechu, a otvorem ve stropě ho i s lehátkem spustili doprostřed před samého Ježíše. Když viděl jejich víru, řekl: „Člověče, odpouštějí se ti hříchy!“ Učitelé Zákona a farizeové začali uvažovat: „Co je to za člověka? Dopouští se rouhání! Hříchy přece může odpouštět jenom sám Bůh.“ Ježíš však poznal jejich myšlenky a řekl jim: „O čem to v srdci uvažujete? Co je snadnější – říci: »Odpouštějí se ti hříchy«, nebo říci: »Vstaň a choď«? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy“ – řekl ochrnutému: „Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“ A on před nimi hned vstal, vzal to, na čem ležel, šel domů a velebil Boha. Všechny pojal úžas a velebili Boha. Byli plní bázně a říkali: „Dnes jsme viděli něco podivuhodného!“

Zamyšlení

Prorok Izaiáš přináší obrazy plné naděje a radosti: vykvete poušť, na stepi vyprýští vody, potoky na poušti. Izaiáš prorokuje kvalitativní změnu, přechod od nedostatku k hojnosti, od touhy k jejímu naplnění.

S nedostatkem a touhou po lepším zítřku se potýkáme nejen v soukromém životě. Jakožto pracovníkům pomáhajících profesí tíha strádajících lidí na nás doléhá denně. Sdílíme jejich nedostatek financí, ztrátu práce nebo bydlení, zdravotní omezení, rodinné konflikty apod.

Mnohé problémy jsou komplikované a jejích řešení chce čas. Časem nás může ovládnout netrpělivost a rezignace, nebo pokušení stáhnout se do ulity pesimizmu a nedůvěry.

I Izraelité ztratili veškerou naději. Dlouhé otroctví v Babylóně oslabilo jejich ducha. Izaiáš je přesto vybízí k naději: „Posilněte skleslé ruce, ochablá kolena upevněte! Malomyslným řekněte: Vzmužte se, nebojte se!“ Ví, že třeba začít od obnovy ducha. Pak se najdou i nevyužité fyzické zdroje.

Jednání „v naději proti naději“ vidíme i v dnešním evangeliu u přátel ochrnutého. Když Ježíš viděl jejich víru a vynalézavost, zázračně zasáhl, až všech pojal úžas.

Bůh se ve své velkodušnosti nenechá zahanbit. Žádá od nás „jen“ spolupráci a důvěru, zejména když nás něco přesahuje. Jako věřící neztrácejme naději. Věříme, že tam, kde člověk končí, Bůh teprve začíná. Vždyť kdo z nás může jinému odpustit hříchy nebo uzdravit ochrnutého? A tak při našem poslání pomáhat druhým nezapomínejme na každodenní modlitbu a nezlehčujme její význam! Sv. Ignác z Loyoly nám dává praktickou radu: „Pracujte, jako by všechno záviselo jenom na vás samých, ale modlete se, jako by všechno záviselo jenom na Bohu.“ Ať se v našem profesním i soukromém životě spojí lidské zdroje s Boží mocí a vyprahlá pouštní místa našeho života se zazelenají radostí a hojností Božího požehnání.

(Autor zamyšlení: Blanka Krajčíková)

Vstupní modlitba

Vyslyš, Bože, naše pokorné modlitby a naše úsilí o vnitřní opravdovost a čistotu provázej svým požehnáním, abychom se dobře připravili na slavnost narození tvého Syna. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.