Pondělí po 3. neděli postní

Lk 4,24-30

Když přišel Ježíš do Nazareta, řekl lidu v synagoze: „Amen, pravím vám: Žádný prorok není vítaný ve svém domově. Říkám vám podle pravdy: Mnoho vdov bylo v izraelském národě za dnů Eliášových, kdy se nebe zavřelo na tři léta a šest měsíců a nastal velký hlad po celé zemi; ale k žádné z nich nebyl poslán Eliáš, jen k vdově do Sarepty v Sidónsku. A mnoho malomocných bylo v izraelském národě za proroka Elizea, ale nikdo z nich nebyl očištěn, jenom Náman ze Sýrie.“ Když to slyšeli, všichni v synagoze vzplanuli hněvem. Zvedli se, vyhnali ho ven z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo vystavěno jejich město, aby ho srazili dolů. On však prošel jejich středem a ubíral se dál.

Ježíš se v tomto úryvku projevuje jako ten, který se nenechá ovlivnit ani úspěchem, uvedeným v předchozím úryvku (Lk 4,22), kdy všichni v synagoze obdivují slova vycházející z jeho úst,

ani neúspěchem, kdy jej chtějí svrhnout dolů ze srázu hory. Ježíš je vnitřně svobodný, protože jeho identita je hluboce zakořeněna v Otci, jehož je Synem. To se v plnosti projeví při jeho smrti na kříži, kdy se v důvěře jako Syn zcela odevzdá do rukou Otce, aniž by podlehl pokušení zneužít svou moc a sestoupit z kříže.

Myslím si, že právě výchova člověka vnitřně svobodného je výzvou dnešní výchovy. Množství příležitostí a nabídek, společnost orientovaná na ego, výkon a sebeuskutečnění vyžaduje od mladého člověka schopnost volit a rozhodovat se. Bez vnitřní svobody tak bude pokoušen žít život pouze ve vleku očekávání, tlaku okolí, či roztříštěně, aby vyzkoušel vše, co se nabízí. Tím nechá svoji identitu určovat zvnějšku a je velmi snadno manipulovatelný.

Jedním z prostředků výchovy k vnitřní svobodě je uvádět mladé do zkušenosti ticha, v němž se může učit naslouchat Bohu v jeho Slově a vlastním vnitřním hnutím, které umožňují rozlišování a následné rozhodování. Tak se pomalu a postupně buduje identita odvozená od Boha, od Druhého, který je stálý. Je to identita, založená na zkušenosti milované dcery či syna Boha, na jistotě vlastní hodnoty a důstojnosti, která nekolísá s lidskými schopnostmi či nedostatky.

Již několik let nabízíme mladým lidem tuto zkušenost různými formami. Myslím, že právě příroda a pobývání v ní je výtečným způsobem, jak uvádět mladé lidi do ticha a setkání s Bohem i se sebou samým. Chci se zde zmínit o dvou takových formách, se kterými jako salesiánky máme dobrou zkušenost.

První z nich je několikadenní putování přírodou. Po mladého člověka to znamená opustit některé jistoty a vydat se do neznáma. Je to výborná zkušenost odstupu a hledání nových pevných bodů ve vlastním životě. Putování prolínají časy sdílení a ticha, obdivu přírody, osobního i společného překonávání překážek. Učit se žasnout nad východem slunce, zblízka pozorovat kapky na rostlinách z úkrytu svého spacáku, dívat se do plamene ohně, který ozařuje temnoty lesa, to vše jsou někdy první, ale v každém případě hluboké a důležité záblesky kontemplativního pohledu na svět. Tyto chvíle se dají dobře využít i ke společné chvále Stvořitele, třeba i prostřednictvím žalmů, která pomáhá mladému člověku vycházet ze sebestřednosti, sytit se krásou stvoření a objevovat i svoji jedinečnost.

Druhou formou, která se mně zdá, že se ve výchově identity mladého člověka osvědčila, je zkušenost duchovních cvičení v tichu, v přírodě a s osobním doprovázením. Vnímám, že pro mnohé mladé je vůbec rozhodnutí se na několik dnů vzdálit do ticha skutečnou výzvou. Pokud na ni kladně odpoví, nabízíme jim doprovázení do zkušenosti každodenního osobního setkávání se s živým Slovem, které mluví a na které člověk může odpovídat. Mladý člověk se učí z Božího slova budovat svou identitu a také hledat své životní poslání. Krásná příroda a ticho umožňují, aby zkušenost setkání se s Bohem sestupovala do srdce a tak utvářela myšlenky a postoje. Osobní doprovázení mladým lidem pomáhá vnímat a zachytit vnitřní hnutí, rozlišovat myšlenky a emoce a rozhodovat se nikoliv na základě pouze vnějších podnětů, ale v odpovědi na živé Boží Slovo, které je osobní a má moc dynamicky utvářet vnitřně svobodné lidi.

Jana Svobodová

xxx

Milosrdný Bože, očišťuj a upevňuj svou církev, a protože bez tvé pomoci neobstojí, stále ji veď svou milostí. Prosíme o to skrze tvého Syna…

(Vstupní modlitba)