Pondělí po 4. neděli adventní

Úryvek z Bible

(Lk 1,57-66)

Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal velikou milost, radovali se s ní. Osmého dne přišli obřezat dítě a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš. Jeho matka na to řekla: „Ne, ale bude se jmenovat Jan!“ Namítli jí: „Tak se nikdo z tvého příbuzenstva nejmenuje.“ Posunky naznačovali jeho otci, jaké by mu chtěl dát jméno. On si vyžádal tabulku a napsal: „Jeho jméno je Jan.“ Všichni se tomu podivili. Ihned se mu uvolnila ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. Všech jejich sousedů se zmocnila bázeň a po celém judském pohoří se mluvilo o všech těch událostech. Všichni, kdo to uslyšeli, uvažovali o tom v srdci a ptali se: „Co asi z toho dítěte bude? Vždyť ruka Páně byla s ním!“

Zamyšlení

Vánoční návštěva

Návštěva, skutečnost, se kterou můžeme mít spojené různé emoce, ať už pozitivní či negativní. Platí to o návštěvě očekávané i neočekávané, dokonce i o návštěvě u lékaře. V obecném povědomí platíme my, zubní lékaři, za ty nejméně oblíbené. Za to v okamžiku problému se stáváme intenzivně vyhledávanými. Je to zvláštní, jak naléhavá potřeba může radikálně změnit úhel pohledu.

Stalo se to 23. prosince. Bylo půl osmé večer, já stála na štaflích přede dveřmi do komunitní kaple a snažila jsem se nad ně připevnit girlandu z chvojí. Měla jsem za sebou celodenní zdobení domu a už jsem se těšila, že je to poslední drobnost a pak už jen umýt, odskočit si na záchod, pomodlit a spát. A zítra přijde Ježíšek. Jenže mi v kapse zazvonil telefon. Volala mi kamarádka, že její dítě je apatické a nejí, protože ho bolí zub. Byl to okamžik, kdy se ve mně srazila dvě vojska – to pod praporem milosrdenství a soucitu a to pod praporem spravedlivého odpočinku. Obě měla své argumenty a já stála na štaflích a měla jen zlomek vteřiny na rozhodnutí, zda se seberu a půjdu do ordinace, abych tomu dítěti pomohla, nebo celou rodinu odsoudím k mnohahodinovému drkotání po zubních pohotovostech.

Možná jste se jako já víckrát zamysleli, proč těhotnou Pannu Marii a Josefa nikdo nevzal pod svou střechu, zda opravdu měli všichni tak plno, že je nechali bloudit venku, dokud za městem nenašli stáj. Mě se před očima mihlo hned několik Betlémů, které jsem ten den postavila, a s velkým přemáháním jsem řekla, aby ji dovezli, že budu za 30 minut v ordinaci. Trhat pětiletému dítěti stoličku není nic, co byste dělali rádi a už vůbec ne 23. prosince v půl deváté večer, ale bylo potřeba zachránit dětské Vánoce… a vlastně i ty rodičovské.

(Autor zamyšlení: Františka Anna Svobodová )

Vstupní modlitba

Všemohoucí, věčný Bože, tvůj Syn přijal tělo z Panny Marie a byl nám podobný ve všem kromě hříchu; připravujeme se oslavit jeho narození a prosíme tě: dej, ať nám otevře prameny tvého milosrdenství. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.