Pondělí po 4. neděli velikonoční

Sk 11,1-18

Apoštolové a bratři v Judsku se dověděli, že i pohané přijali Boží slovo. Když pak Petr přišel do Jeruzaléma, věřící obrácení ze židovství mu dělali výčitky a říkali: „Vešel jsi k lidem neobřezaným a jedl jsi s nimi!“ Petr jim tedy začal po pořádku vykládat: „Byl jsem v městě Joppe a modlil jsem se. Tu jsem ve vytržení spatřil vidění: něco se snášelo z nebe. Podobalo se to velkému prostěradlu, které je spouštěno za čtyři cípy, a přišlo to až ke mně. Když jsem se na to důkladně podíval, spatřil jsem pozemské čtvernožce, zvěř, plazy a  nebeské ptáky. Uslyšel jsem také, jak mi nějaký hlas říká: »Vzhůru, Petře, zabíjej a jez!« Já jsem odpověděl: »Ani za nic, Pane! Ještě nikdy jsem nevzal do úst nic poskvrněného nebo nečistého!« Ale ten hlas z nebe promluvil podruhé: »Co Bůh prohlásil za čisté, o tom neříkej, že je to poskvrněné!« To se stalo třikrát. Pak hned to všechno bylo zase vyzdviženo do nebe. A v tom okamžiku se zastavili tři muži u domu, kde jsme bydleli; byli ke mně posláni z Césareje. Duch mi řekl, abych bez váhání šel s nimi. Vydalo se se mnou na cestu i těchto šest bratří. Když jsme vstoupili do domu toho muže, (který poslal ony tři posly,) vypravoval nám, jak spatřil ve svém domě stát anděla a že mu nařídil: »Pošli do Joppe a povolej si Šimona, kterému říkají Petr. Ten tě poučí, jak dosáhneš spásy ty i celý tvůj dům.« Když jsem začal mluvit, sestoupil na ně Duch Svatý jako na začátku na nás. Tu jsem si vzpomněl na slova Páně: »Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem Svatým.« Jestliže tedy Bůh dal stejný dar jim jako nám, když jsme přijali víru v Pána Ježíše Krista, jak bych se mohl já odvážit klást Bohu překážky?“ Když to vyslechli, uklidnili se. Velebili Boha a říkali: „Tedy i pohanům dal Bůh, aby se obrátili, a tak došli života.“

Petr v životní škole

Ducha Svatého Petr obhajuje svoje jednání, nejedná z moci autority, ale vše vysvětluje s trpělivostí a pochopením. A také se chce rozdělit o zkušenost s úžasným a  nečekaným působením Ducha Svatého mimo okruh dosavadních křesťanů.

Z  evangelií známe Petrův život, jeho nadšení i selhání. Zde vypráví o další škole, do které ho pozval Duch Svatý. Je to pro Petra nová zkušenost, dříve se mohl vždy zeptat Ježíše, a dostal jasnou odpověď. Ale jak získat Boží odpověď, když Pán není vedle mě? Jak se zeptat Ducha Svatého nebo jak mu naslouchat?

Když měl Petr v Joppe vidění, vůbec se nejednalo o  nabídnutý jídelníček. To jej Pán skrze symboly učí promýšlet věci v duchu Ježíšových postojů – vždyť přinesl spásu všem. A Petr si postupně skládá vše dohromady. Poznává, že pod vlivem Ducha nemusí být jen on, ale kdokoliv s ochotným a otevřeným srdcem. Slyší lidi kolem sebe, ale slyší i hlas Boží, učí se být vnímavý k tomu, „co říká Duch Svatý“.

Pokušení vytvořit si klub spřátelených lidí se stejnou vírou i smýšlením je vždy silné a nevyhýbá se ani nám. Snažíme se žít podle pravidel, to je dobře. Ale Duch vedl Petra, a  myslím, že vede i  nás (synodální cestou) k  poznání, že jsme do Božího království pozváni všichni. Nevytvářejme si uzavřené party vzorných křesťanů, kteří se vůči jiným ostře vymezují a nebaví se s nimi. Ani strach, ani pohrdání ani nepřátelství nepatří mezi hodnoty, které by v nás Duch Svatý chtěl podporovat. Duch podněcuje, učí, spojuje, překvapuje. Je třeba mít otevřené srdce pro jeho cesty. Pane, chraň nás před pokušením „zabetonovat“ se ve svém jasném a neochvějném přesvědčení vlastní pravdy, se kterým nepohne ani papež, ani moc a síla Ducha Svatého!

Karel Moravec

×××

Bože, tvůj Syn se ponížil, aby zachránil svět a vysvobodil lidstvo z otroctví hříchu; naplň nás radostí z vykoupení a doveď nás do věčné blaženosti. Prosíme o to skrze tvého Syna… (Vstupní modlitba)