Připomínka bl. Alexie

V pondělí 10.1. si královéhradecká komunita Kongregace Školských sester de Notre Dame, kde sídlí také generalát této kongregace,  připomněla 400 let od úmrtí bl. Alexie,  zakladatelky původní větve kanovniček sv. Augustina. Zeptali jsme se tedy generální představené sr. Anežky Bednářové.

Jak dalece ovlivňuje poselství světice vaši kongregaci ještě dnes?

„Vezmi toto dítě, a starej se, aby rostlo.“ Tato slova slyšela ve snu blahoslavená Alexie, když jí Panna Maria podávala dítě Ježíše. V tomto odkazu vidíme dodnes, stejně jako Alexie, poslání starat se o děti a mladé, aby rostli, a to především ve vztahu k Bohu, a také v rozvoji celkově. Je to poslání nadčasové, tato potřeba bude přítomna v každé době, jen generace se mění ve svém prožívání hodnot. První sestry se staraly o děti z chudých poměrů, vyučovaly bezplatně, aby se dívkám dostalo dobré vzdělání a výchovy, aby mohly naplňovat poslání ženy a matky s patřičnou důstojností. I dnes se sestry v našich provinciích věnují dětem předškolním, školákům i studentům, vedou volnočasové programy a věnují se duchovnímu rozvoji mladých. V naší zemi máme dokonce program pro děti ze sociálně slabých rodin. Ve škole nevynikají nějakými jedničkami, ale když se začne rozvíjet včas jejich zručnost, nebo nadání pro praktickou činnost, ponesou si do života nejen zkušenost pracovní, ale určitou míru zdravé sebedůvěry.

Čím byla bl. Alexie ve vztahu k Bohu specifická?

Pocházela z vážené bohaté rodiny, ale rozhodla se následovat Krista v chudobě a pokoře. Jako mladá ráda tancovala a zúčastňovala se různých zábav se svými vrstevníky. Onemocněla, a tím měla čas přemýšlet, zastavit se, a zamyslet nad dosavadním způsobem a směrem svého života. Došlo k jejímu obrácení, poznání prázdnoty zábav. Vzrostla v ní touha udělat mnoho dobra pro Boha. Měla tak velkou touhu vykročit na cestu dobra, že se začala často zpovídat, a také prosila tehdejšího otce Petra Fouriera, aby ji duchovně vedl. Byl náročný, vnímal, že Alexie je opravdová, a tak jí nezametal cestičku duchovního života, ale skutečně formoval její srdce, aby všechno směřovalo k Boží oslavě. Dnes tento světec je ve Francii velmi známý. Málokdo však u nás ví, že to byl právě on, který prosadil v jeho době skupinové vyučování, a zavedl používání tabule.    

Je bl. Alexie ve světě hodně uctívána?

Naše kongregace vznikla v Čechách, a v současné době máme sestry v Bavorsku, na Slovensku a v USA. Ovšem řeholních společenství sester Notre Dame je ve světě víc, takže následovnice blahoslavené Alexie jsou téměř ve všech kontinentech. Tam, kde sestry působí, přirozeně šíří úctu k Matce Alexii, jak jí také říkáme. V poslední době její přímluva pomáhá zvláště v případech, kdy nějaká žena má komplikované těhotenství, nebo když se manželé nemohou dočkat dítěte, když se vyskytly nějaké potíže před narozením dítěte a podobně. Je však mocnou přímluvkyní i v jiných naléhavých potřebách, včetně vážných onemocnění, ale také v potížích při výchově dětí, starosti o rodinu.

Jak ovlivňuje vaši hradeckou komunitu?

V uplynulém roce jsme prožívaly nejen v Hradci přípravu na výročí blahoslavené Alexie - 400 let od narození pro nebe. Každý měsíc jsme rozjímaly nad některou ze ctností bl. Alexie, tedy vlastností, která by nás mohla inspirovat k horlivějšímu prožívání našeho poslání. Překonaly jsme počáteční ostych způsobený pocitem, že už přece vše o Alexii známe. Ale pak přišlo určité nadšení. Máme v domě její relikvii, je to jakoby byla mezi námi

Jak jste si připomínaly její výročí?

Sestry si v provinciích vytvořily program podle svých možností, na Slovensku celá provincie (70 sester) v rámci sesterských dnů věnovala jeden den jen blahoslavené Alexii. Zajímavým ukončením bylo sdílení zkušeností s Alexií. V Bavorsku bylo slavení přenášeno katolickou televizí, takže se mohly sestry podělit s mnoha lidmi sledujícími jejich programy, včetně pontifikální mše svaté s otcem arcibiskupem z Bamberku. V naší zemi se více než polovina sester sjela v sobotu 8. ledna do Prahy, kde prožily duchovní obnovu s bl. Alexií a slavnostní mši svatou. Matka Alexie neměla snadný život, zakusila mnoho protivenství, těžkostí se zakládáním škol a ne všichni se vůči snaze sester stavěli přátelsky. Ale protože byla zaměřena na Krista a jeho vůli, mohla vše překonat, a stát se nástrojem k uskutečnění Božího plánu.