Nahlédněte díky kalendáři na vzácná umělecká díla třeba i do depozitářů.
Biskupství královéhradecké vydává tradiční stolní kalendář pro rok 2022.
Obklopeni svědectvím víry…
…tak lze chápat tento kalendář, ve kterém nás po celý rok 2022 bude každý týden provázet pohled na historické a kulturních poklady naší královéhradecké diecéze. Křivdili bychom ovšem těmto obrazům, sochám a dalším liturgickým předmětům, kdybychom je odkázali jen do minulosti a chtěli jimi dokazovat vyspělost kultury a umění našich předků. Tato umělecká díla vznikala z touhy vyjádřit živou křesťanskou víru a z lásky ke Kristu, který přišel na tento svět jako člověk, a tím posvětil všechno pozemské, všechno lidské.
Někdy se mylně vykládá zákaz Desatera nezhotovovat si žádné zobrazení Boha jako naprosté vyloučení lidské dovednosti a zručnosti z oblasti liturgie a zbožnosti. Ale sama kniha Exodus vypráví o tom, jak Hospodin dává Mojžíšovi přesné pokyny o zhotovování bohoslužebných předmětů, jako by si přál, aby jeho svatyně a předměty k obětem měly výbornou uměleckou kvalitu. Bůh se ale nespokojí s pozemskými estetickými měřítky. Mistry řemeslníky Besaleela a Oholíba, kteří měli budovat stan setkávání a všechny bohoslužebné předměty, sám Hospodin obdařil pro jejich práci svým duchem (Ex 30,1nn). Umění, které má sloužit k Boží chvále, může vyrůstat jen z Boží moudrosti, z víry, modlitby, naslouchání Božímu slovu.
Ještě více se může umění začlenit do života víry po vtělení Božího Syna. Bůh přijímá v našem lidství viditelnou podobu. Kam až sahá vliv Ježíšova „těla“? Lukášovo evangelium vypráví o ženě, která dvanáct let trpěla krvácením. Když vynaložila všechny své úspory na léčení – ale marně, vidí jedinou svou naději v Ježíši. Přistoupí zezadu k němu, dotkne se střapce jeho šatů a okamžitě je uzdravena (viz Lk 8,43–46). Jaké poučení z toho plyne pro církev? Lze mu rozumět tak, že jako okraj Ježíšova šatu mohl předat něco z jeho osoby, tak to mohou činit také ikony, sochy, obrazy a jiná lidská díla. Ženě v evangeliu bylo jasné, že Ježíšovy šaty nejsou sám Ježíš. Věděla však, že když se s vírou a s pokornou prosbou dotkne jeho oděvu, Ježíš jí projeví milosrdenství a uzdraví ji.
Z dějin církve známe dávné období ikonoklasmu. Byzantský císař Lev III. podněcoval v 8. století k ničení všech zobrazení božských skutečností a pronásledoval každého, kdo používal při modlitbě ikony. Tato jeho politika se zakládala na nesprávné víře, že úcta k obrazům je pověra, že používání obrazů může odrazovat muslimy a Židy od obrácení ke Kristu, dále na jeho namyšlenosti, že je určen k tomu, aby očistil církev. V neposlední řadě mu šlo také o větší vliv na cařihradského patriarchu a na veškerý klérus.
Ale také dnešní doba není obrazoborecké hereze ušetřena. Ve společnosti zaznamenáváme snahu sklidit z očí lidí křesťanské obrazy Vánoc, Velikonoc a dalších svátků. Uvnitř církve se najdou tací, kteří snímají Krista z kříže, protože prázdný kříž je asi tolik neprovokuje.
Jsme tedy vděčni za všechny předměty – byť někdy velmi prosté –, které jako okraj Ježíšova šatu nám umožňují navázat na jejich víru. Zvou nás totiž k tomu, co je v životě podstatné: k setkání s Ježíšem, bez kterého není na tomto světě spásy (srov. Sk 4,12). P. Jaroslav Brož
Stolní kalendář Skvosty z diecézních sbírek je k dostání na farních úřadech královéhradecké diecéze a také v Karmelitánském knihkupectví v Hradci Králové.
Další zprávy
