Sobota 1. neděli adventní

Úryvek z Bible

(Mt 9,35-10,1.5-8)

Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, hlásal radostnou zvěst o (Božím) království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tu řekl svým učedníkům: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“ (Potom) si zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu. Těchto dvanáct Ježíš poslal a přikázal jim: „Mezi pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte. Raději jděte k ztraceným ovcím z domu izraelského. Jděte a hlásejte: »Přiblížilo se nebeské království.« Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.“

Zamyšlení

„Přiblížilo se nebeské království. Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.“ Jak jednoduchá je odpověď na otázku: „Co je to charita?“

Slitování, smilování se, pomoc lidem, kteří strádají, bezpodmínečná pomoc.

Jak široký záběr mají naše charitní služby a jak početný je zástup našich pracovníků a spolupracovníků, tak hustá může být síť našich cest a setkávání. Vidíme potřeby i nedostatky tělesných schránek našich klientů i pacientů, vnímáme potřeby společnosti, ve které žijeme, léčíme tělo i duši obojího. Naše ruce pomáhají, naše nohy nás za potřebnými donesou, naše hlavy přemýšlí, jak vykonat službu s co nejlepší profesionalitou a naše srdce, ten neuvěřitelný sval dávající všemu potřebný pohon, bije pro dobrou věc. Do vínku jsme každý z nás dostal určité schopnosti, které v charitní práci uvádíme v život.

Bůh ováže zlomeniny svého lidu a rány jemu zasazené uzdraví.

Jsme nástroji v rukou Božích. Každý z nás je díky svým schopnostem, vlastnostem i slabostem jedinečným nástrojem Boží kreativní dílny. Není pochyb, že jsme byli „vyrobeni“, jak nejlépe to šlo. Každý z nás má svou jedinečnou cenu, svoje místo, svůj účel, že Mistr v dílně ví, jak nás použít. Pokud si nás občas půjčí ruce nepovolané, vracíme se zpátky třeba i se šrámy, tupí, umazaní, porouchaní. Každý nástroj slouží tak, jak dobrý je ten, kdo s ním pracuje. Nožem se dá ukrojit chleba, seřezat špička klacku na buřta, nakrájet maso na nedělní oběd, ale taky bodnout do žeber. Šrouby se dá dohromady složit postel ke spánku, ale někdy se přeneseně říká, že: „Tohle byl poslední hřebík do rakve.“ Charitní služba je sadou dobrých nástrojů vedená rukou Boží. Snažíme se zlepšovat náš svět, pomáhat potřebným, uzdravovat tělo. Ukazovat i ostatním mimo naše služby, že pomoc, sociální cítění, dávání se pro dobrou věc, je kvalitou, která má požehnání.

(Autor zamyšlení: Eva Skalníková)

Vstupní modlitba

Bože, tys poslal na svět svého jednorozeného Syna, aby nás vysvobodil z otroctví hříchu; ukaž svou otcovskou lásku všem, kdo toužebně očekávají tvou pomoc, a doveď nás k plné účasti na svobodě dětí Božích. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.