Sobota po 1. neděli adventní

Mt 9,35-10,1.5-8
Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, hlásal radostnou zvěst o  (Božím) království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tu řekl svým učedníkům: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“ (Potom) si zavolal svých dvanáct učedníků a  dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu. Těchto dvanáct Ježíš poslal a přikázal jim: „Mezi pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte. Raději jděte k  ztraceným ovcím z domu izraelského. Jděte a hlásejte: »Přiblížilo se nebeské království.« Uzdravujte nemocné,
probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.“

Úryvek z  evangelia dnešního dne by se dal stručně vyjádřit třemi slovy: „Nezištná pomoc bližnímu.“ Připomíná důležitost našich „pastýřů  – rodičů,“ prarodičů, vůdců, které Pán Ježíš pověřil a přivedl do našeho života, aby nás vedli a  pomáhali nám v  našem životě, na naší životní cestě. Ukazuje na to, že každý rodič, prarodič, pěstoun by měl svým potomkům předávat své životní zkušenosti, pomáhat a  vést své děti správnou životní cestou. Ukazuje na to, že každý rodič, prarodič, pěstoun by měl svým potomkům předávat své životní zkušenosti, pomáhat a vést své děti správnou životní cestou. V širším kontextu pak také i každý člověk by měl vždy pomoci ostatním, kteří jeho pomoc potřebují, a to zcela nezištně („zdarma jste dostali, zdarma dejte“).

Stejně jako Pán Ježíš pověřil své učedníky, aby vystoupili ze „stáda“ a šířili nezištně jeho učení skrze uzdravování, vzkříšení a pomoc druhým, tak i  my všichni bychom měli jít příkladem: vystoupit z davu, stát se učedníky Krista a svými dobrými skutky ukazovat cestu k Pánu Ježíši.

V  druhé části tohoto evangelia je ale také kladen důraz na správné směrování dobrých skutků, kdy Ježíš raději posílá učedníky ne mezi pohany, ale mezi zbloudilé z  vyvoleného židovského národa, kde je naděje na uzdravení těla i  duše. Tím nám Pán ale neříká, že bychom se měli uzavřít a  pomáhat jenom sobě a své rodině nebo svému národu. Naopak nám tím ukazuje, že bychom měli pomáhat právě tam, kde je to nejvíce užitečné, tam, kde je naše pomoc potřebná, a ne tam, kde to není třeba, kde o to nikdo nestojí. Takzvaně házet semeno pouze na úrodnou půdu a neházet hrách na zeď.

Z dnešního úryvku z evangelia si tedy prosím v této adventní době vezměme schopnost rozlišovat a  pamatovat na to, kdo je pastýř, ovce a kdo vlk. Náš Pán Ježíš Kristus je pastýř nás všech, my jsme jeho ovce. Po jeho příkladu buďme zase i  my dobrými pastýři našim rodinám, dětem a ať naše rodiny jsou zase dobrým příkladem dalším rodinám. Držme spolu tak, abychom byli schopni, za podpory našeho hlavního pastýře Ježíše Krista, dokázat chránit sebe i ostatní před zlem dnešního světa, pokušeními ďábla – ďáblovými „vlky“.

Na světě je dnes mnoho zlého a  dokonce i  Kristovi učedníci se při šíření evangelia spíše cítili jako ovce mezi vlky, ale i  přesto museli být silní, aby překonali zlo dobrem a uchovali Písmo svaté a učení Krista až pro naši dobu. Snažme se i my zachovat vše dobré a svaté i pro naše děti a potomky a veďme je na cestě k  osvícení, vzdělávání, poznání dobra a Ježíše Krista. A to nedosáhneme lepším způsobem než vlastním příkladem. To je velmi důležité a je to třeba mít vždy na paměti, to je jediná spolehlivá cesta. Zastavme se proto na chvíli v  této adventní době z  každodenního shonu a  pamatujme ne na sebe, ale právě na své bližní, nejen na rodinu, příbuzné, kamarády, ale i  na cizí, kteří naši pomoc a podporu potřebují a nebojme se nezištně pomoci. To je výzva dnešního dne.

Zdeňka a Milan Bittnerovi

xxx

Můžeme tvrdit, že „každý člověk, který touží založit na tomto světě rodinu, která bude učit děti radovat se z každé činnosti, jejímž záměrem je přemoci zlo – rodinu, která ukazuje, že Duch je živý a  působí –, si zaslouží vděčnost a uznání, ať je příslušníkem jakéhokoli národa, náboženství nebo země“. (Amoris laetitia, odst. 77)

xxx

Bože, tys poslal na svět svého jednorozeného Syna, aby nás vysvobodil z  otroctví hříchu; ukaž svou otcovskou lásku všem, kdo toužebně očekávají tvou pomoc, a doveď nás k plné účasti na svobodě dětí Božích. Prosíme o to skrze tvého Syna… (Vstupní modlitba)