Sobota po 2. neděli adventní

Mt 17,10-13

Když sestupovali z  hory, zeptali se učedníci Ježíše: „Pročpak učitelé Zákona říkají, že napřed musí přijít Eliáš?“ Odpověděl: „Eliáš jistě přijde a obnoví všechno. Ale říkám vám: Eliáš už přišel, ale nepoznali ho a udělali s ním, co chtěli. Tak i Syn člověka bude od nich trpět.“ Tehdy učedníci pochopili, že jim mluvil o Janu Křtiteli.

Zákoník – synonymum pro člověka zkostnatělého, pokryteckého, dbajícího na vnější formu bez vnitřního obsahu. Jan Křtitel – člověk zapálený pro Boha. Zákoníci znali Zákon. Byli odborníci, profesionálové. Učitelé. Zkušení. Autority. Vedle nich Jan, mladý člověk, radikální. Amatér. Dívám se na ně i  na sebe. Kým jsem já? I  já jsem v  pozici autority. Jako matka, učitelka, katechetka. Ideálem by nejspíš bylo, kdybych byla stále zapálená a nadšená. Ale: je mi přes čtyřicet, mám něco za sebou, nesu si šrámy, které mě brzdí. Možná je teď mým úkolem být jako moudrý hospodář, který ze svého pokladu vynáší staré i nové (srov. Mt 13,52). Možná mám pomáhat rozdmýchat plamen v těch, kteří jsou mladší a mohou ho nést dál. Možná sebe i  je mám učit rozlišovat, co je živí, aby oheň v  nich byl živený Bohem. Aby hledali, co po nich Bůh chce (a  nevnucovala jim své představy, jak co mají dělat). Učit je obracet se k Bohu celým srdcem. A věřit, že i když budou dělat chyby, Bůh to má v rukách. Že bez chyb se nedozraje a nezmoudří. A že horší, než udělat chybu, je nepřiznat ji, nelitovat a nakonec přijít o plamen. Kéž ho v nich neudusím! A možná, možná pak znovu zahořím…

Bohumila Novotná

×××

Všemohoucí Bože, kéž v našich srdcích vzejde světlo tvé slávy, a až příchod tvého jednorozeného Syna zapudí všechny temnoty noci, ať se ukáže, že jsme synové světla. Prosíme o to skrze tvého Syna… (Vstupní modlitba)