Sobota po 3. neděli adventní

Lk 1,57-66

Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal velikou milost, radovali se s ní. Osmého dne přišli obřezat dítě a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš. Jeho matka na to řekla: „Ne, ale bude se jmenovat Jan!“ Namítli jí: „Tak se nikdo z tvého příbuzenstva nejmenuje.“ Posunky naznačovali jeho otci, jaké by mu chtěl dát jméno. On si vyžádal tabulku a napsal: „Jeho jméno je Jan.“ Všichni se tomu podivili. Ihned se mu uvolnila ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. Všech jejich sousedů se zmocnila bázeň a  po celém judském pohoří se mluvilo o  všech těch událostech. Všichni, kdo to uslyšeli, uvažovali o tom v srdci a ptali se: „Co asi z toho dítěte bude? Vždyť ruka Páně byla s ním!“

„Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina…“ (srov. 1,57)

Rozpomínejme se i my na chvíle, kdy se v našem životě naplnil čas čekání na zázrak, čas kdy něco uzrálo a my jsme najednou pochopili a přijali, čas, kdy jsme po dlouhodobě nesoucím kříži uviděli Boží tvář a řekli: „Pane, dík – jsi v tom se mnou, nejsem sama.“ V  evangelizačním fi lmu „Vzepřít se obrům“, prožívá hlavní hrdina situaci podobnou situaci Zachariáše a Alžběty. V určité chvíli života nezvládá zajištění rodiny, chtějí ho propustit z  práce a  zjistí, že nemůže mít děti, po kterých jeho žena už tak dlouho touží. Podpořen manželkou a přáteli znovu Pánu vydává život a začíná v modlitbě opakovat, že Mu důvěřuje a  znovu všechno vydává do rukou. Vítězství i prohry, radosti i to těžké. Bere do rukou Bibli a nechává na sebe dopadat slova Božích přislíbení. Vytrvalá modlitba a připomínání si Božích zaslíbení ho provádějí těžkou zkouškou, kterou prožívá. Nechci dál popisovat, jak fi lm pokračuje, možná je to typ na fi lm pro vánoční chvíle s rodinou. Chci si zde jen připomínat, jak důležitý je proces vnitřního boje o  věrnou a  vytrvalou modlitbu. Jak důležité je mít naději na zázrak, i když se může zdát vše lidsky ztraceno. Tento vnitřní boj určitě dobře znala i Alžběta se Zachariášem, ale i ostatní muži a ženy víry v dějinách. Je dobré se sdílet i s těmi, kdo tímto procesem boje o  věrnost procházejí právě dnes, v  současnosti. Abychom se navzájem povzbuzovali a ve víře se „nesli a podporovali“. Je dobré, radovat se a chválit Boha za chvíle, kdy „Pán prokazuje velké milosti“ (srov. 1,58) ať nám nebo našim blízkým. Je dobré o těchto chvílích „uvažovat v srdci“ (srov. 1,65) a připomínat si, že Pán je přítomný. Přeji sobě, našemu společenství sester i vám, ať „velký zázrak“ Ježíšova narození nás naučí vidět „malé zázraky“ všedních dnů našeho života.

Gratia Pavla Štulířová

×××

Všemohoucí, věčný Bože, tvůj Syn přijal tělo z  Panny Marie a  byl nám podobný ve všem kromě hříchu; připravujeme se oslavit jeho narození a prosíme tě: dej, ať nám otevře prameny tvého milosrdenství. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého… (Vstupní modlitba)