Sobota po 3. neděli postní

Lk 18,9- 14

Některým lidem, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl Ježíš toto podobenství: „Dva lidé šli do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus a druhý celník. Farizeus se postavil a modlil se v duchu takto: »Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé: lupiči, podvodníci, cizoložníci nebo i jako tamhleten celník. Postím se dvakrát za týden, odvádím desátky ze všech svých příjmů.« Celník však zůstal stát vzadu a neodvažoval se ani pozdvihnout oči k nebi, ale bil se v prsa a říkal: »Bože, buď milostiv mně hříšnému!« Říkám vám: Celník se vrátil domů ospravedlněn, ne však farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

Osobní výuka Už čtvrtý rok učím na církevní základní škole a mohu říci, že mě to stále baví. Možná je to právě proto, že v učitelství se má člověk stále kam posouvat a někdy má možnost i zahlédnout výsledky svého snažení. Evangelium, které připadá na dnešní den, hovoří o pyšném farizeovi a pokorném celníkovi. Stejně jako největším nepřítelem duchovního života je pocit vlastní dokonalosti, i v učitelství platí, že učitel, který se domnívá, že už učí dobře, nic nepochopil. Děti samy nám okamžitě dávají zpětnou vazbu a je na nás, jestli se z toho dokážeme poučit.

Asi celý náš český školní systém vyžaduje určité zamyšlení, ale stále bude nejdůležitější osoba každého jednotlivého učitele. Vyučování nemůže být neosobní. Možná to nejdůležitější, co křesťanství dalo západní kultuře, je pojem osoba a výzva žít „osobně“, ve smyslu vnímat Boha osobně a každého člověka jako osobu. Tedy naprosto jedinečnou bytost, která nemá a nebude mít v historii světa kopii. V oblasti vzdělávání je to zvlášť důležité. Proto musím za prvé stále pracovat sám na sobě a za druhé musím vnímat každého jednotlivého žáka v jeho originalitě. Tyto dvě oblasti bych nyní krátce rozepsal.

Práce na sobě

Jako učitele, ať chci nebo nechci, mě žáci vnímají jako osobu a to, co říkám, má takovou váhu, nakolik jsem pravdivý, tedy nakolik korespondují moje slova a život. Je tedy samozřejmě nutné vědět dobře to, co mám učit, přečíst si dobře metodiku v učebnici, promyslet si cíl hodiny apod. Ale nesoustředíme se někdy příliš na obsah na 178 úkor formy a duchovní přípravy sebe sama? Samozřejmě, přiznávám se, že přesně toto se mi stává docela často. Potom mě děti uvedou v úžas, když se mě zeptají na něco v tom smyslu: „Pane učiteli, vy jste dneska nějakej unavenej. Proč nespíte?“ Nebo se mě začnou zničehonic ptát  na nějaké věci týkající se mého osobního života. Tak vidím čím dál víc, že to, jaký jsem, ve škole i mimo školu je minimálně stejně důležité jako to, jak se připravuji na konkrétní hodinu.

Osobní přístup k žákům

Každý člověk má spoustu obdarování. A obdarování mohou být velmi rozmanitá. Někdy mají děti úžasné schopnosti, ale jejich učitel je neovládá, nebo nepokládá za důležité. Co my víme, jak může v životě dítě rozvinout takovou dovednost. Nikoho nemůžeme nikdy odepsat. I ten největší raubíř má v sobě něco úžasného. Někdy člověk žasne nad tím, co kluci během přestávek vymyslí za nesmysly. Ale osobní pozornost si zaslouží všichni, nejen ti, kteří na sebe nejvíce upozorňují. Tichá voda břehy mele, jak se říká. Co se odehrává v mozku toho, co sedí v poslední lavici a když ho vyvolám, tak se tváří tak, že jsem udělal něco naprosto nepatřičného a nečekaného? Na jednu stranu si člověk chce po náročné hodině odpočinout, ale o přestávce se dějí ty nejzajímavější věci. Co úžasného jsem se nedověděl, když jsem se jen tak párkrát prošel po chodbě nebo po třídě. Ale není to o informacích, ale spíš o tom, že právě během přestávek mám možnost navázat ten osobní kontakt, bez kterého to prostě podle mě nejde. Jen tak prohodit pár slov a všechno je hned úplně jiné. Učitelství je pro mě nejkrásnější povolání, plné výzev a hlavně mi to dává veliký smysl. Hodně sil všem učitelům!

Petr Zadina

xxx

Bože, ty nám dáváš už v této postní době účast na Kristově smrti a vzkříšení; pomáhej nám, ať se dobře připravíme na slavení velikonoc, abychom plně prožívali radost z našeho vykoupení. Skrze tvého Syna…

(Vstupní modlitba)