Jan 7,40- 53
Když někteří ze zástupu slyšeli Ježíšova slova, říkali: „To je skutečně ten Prorok!“ Druzí zase: „To je Mesiáš!“ Ale jiní namítali: „Copak přijde Mesiáš z Galileje? Neříká Písmo, že Mesiáš vzejde z potomstva Davidova a z vesnice Betléma, odkud David pocházel?“ Proto kvůli němu došlo v zástupu k roztržce. Někteří z nich ho chtěli zatknout, ale nikdo na něho nevztáhl ruku. Služebníci (velerady) se vrátili k velekněžím a farizeům a ti se jich zeptali: „Proč jste ho nepřivedli?“ Služebníci odpověděli: „Žádný člověk nikdy tak nemluvil.“ Farizeové jim na to řekli: „I vy jste se nechali svést? Uvěřil v něho někdo z předních mužů nebo z farizeů? Leda jen tahle luza, která nezná Zákon – kletba na ně!“ Jeden z nich, Nikodém, ten, který už dříve přišel za Ježíšem, jim namítl: „Odsoudí náš Zákon někoho, dokud ho nevyslechne a nezjistí, co dělá?“ Odpověděli mu: „Nejsi ty také z Galileje? Zkoumej a uvidíš, že z Galileje prorok nepovstane.“ A každý se vrátil domů.
Ovlivněna rodinnou tradicí jsem si již v dětství zvolila své povolání a stala se učitelkou. Díky svému někdejšímu učiteli a prvnímu řediteli Biskupského gymnázia Bohuslava Balbína Ing. Bláhovi, který mne vyzval, abych se ucházela o místo učitelky na nově vznikajícím církevním gymnáziu, jsem od počátku existence této školy součástí jejího pedagogického sboru.
Motto našeho školního vzdělávacího programu zní „Poznáním a láskou k moudrosti“. Spolu se svými kolegyněmi a kolegy se domnívám, že škola má svým žákům zprostředkovat kvalitní všeobecné poznání, které jim poskytne široký rozhled v oblasti přírodních a humanitních věd, aby se dokázali orientovat v dnešním složitém světě, byli schopni rozlišit pravdu a lež, zvolit si správný cíl a prostředky k jeho dosažení. Jsem přesvědčena o tom, že na cestě k moudrosti jsou vedle znalostí stejně důležité vztahy založené na porozumění, pochopení, solidaritě, vzájemném respektu a podpoře.
Když se ohlížím na léta strávená mezi mladými lidmi, ožívají vzpomínky na bývalé i současné studenty ochotné učit se a naslouchat, hledající svou cestu, ale i váhající či s důvěrou přicházející s prosbou o radu a také na studenty všímavé a pomoc nabízející.
Vybavují se mi též epizody spojené se studenty chybujícími, porušujícími stanovená pravidla. Považuji vždy za důležité s „viníkem“ hovořit, umožnit mu, aby své selhání sám pojmenoval a vysvětlil jeho příčiny, a za snad ještě důležitější dát mu šanci na nápravu.
Někdy vzpomínám na příhodu, která se udála před několika roky. Po návratu z pravidelného výměnného pobytu v Německu za mnou přišel student, se kterým jsem v průběhu společně stráveného týdne řešila několik konfliktů. K mému milému překvapení se omluvil, poděkoval a svou omluvu doprovodil slovy: „… Vy po nás nechcete jen poslušnost, ale vyžadujete, abychom byli otevření, sami korigovali své chování a byli za něj zodpovědní. A to je pro nás nezvyklé a těžké.“
Dnešní mladá generace dospívá v nelehké době, přesto v ni mám velkou důvěru. Aby všechny nástrahy zvládla, můžeme přispět i my učitelé. Provázejme nám svěřené studenty, buďme jim partnery. Při jejich vzdělávání buďme přiměřeně nároční, při jejich výchově pravdiví, naslouchejme jim při vzájemném dialogu, veďme je k zodpovědnosti. Neodsuzujme je, když selžou, poskytněme jim novou šanci. Nabízejme jim svou radu a podporu, ale ponechme jim svobodu při hledání vlastní cesty. Ať je na jejich cestě k moudrosti provází Bůh!
Iva Štěrbová
xxx
Milosrdný Bože, ty dobře víš, že to, co konáme bez tebe, se ti nemůže líbit, veď proto všechno naše myšlení i jednání. Prosíme o to skrze tvého Syna…
(Vstupní modlitba)