Sobota po 6. neděli velikonoční

Sk 18,23-28

Po krátkém pobytu (v Antiochii) Pavel odtamtud odešel a po pořádku procházel galatský kraj a Frýgii a utvrzoval všechny učedníky. Mezitím přišel do Efesu jeden Žid, jmenoval se Apollos a pocházel z Alexandrie. Byl to dobrý řečník a výborně se vyznal v Písmu. Byl poučen v nauce Páně, mluvil nadšeně a uměl přiléhavě vykládat o Ježíšovi, ačkoli znal jen křest Janův. Začal tedy neohroženě mluvit v synagoze. Když ho slyšeli Priscilla a Akvila, vzali ho k sobě a ještě důkladněji mu vyložili Boží nauku. Když pak chtěl jít do Achaje, bratři mu to schvalovali a napsali tamějším křesťanům, aby ho přijali. Když tam přišel, prokázal svými schopnostmi obdrženými od Boha vynikající služby věřícím, neboť pádně usvědčoval židy a veřejně jim dokazoval z Písma, že Ježíš je Mesiáš.

Ve svém kněžském životě bývám často nemocný. Zkusil jsem všechny dostupné formy pomoci, ale razantní zlepšení nenastalo. Často slýchám přání: „Hlavně buďte zdravý. Vždyť na ničem jiném nezáleží.“ Rád bych mu dal za pravdu. Rád bych dospěl k trvalému zdraví, kdy konečně budu moci být k něčemu a sloužit lidem jako kněz. Bůh mě však skrze nemoc přivedl k něčemu docela jinému – k základu kněžské identity. Při kněžském svěcení jsem slíbil, že se chci stále úžeji spojovat s Kristem Veleknězem v jeho oběti. Slíbil jsem, že dám Bohu nejen svojí duši, ale i tělo. Jako každý kněz jsem Bohu podepsal „bianco šek“, že přijmu vše, co mi pošle, a ponesu to za spásu duší. Jak bych se mohl vzpírat, když On ukazuje na kříž? Mohu mu vnucovat jinou cestu pro svou duši, když On jde přede mnou s křížem na rameni?

Rád bych dal lidem za pravdu, rád bych čišel zdravím, rád bych kázal, zpovídal, navštěvoval… Boží Duch mi ale naznačuje, že i  člověk připoutaný k  posteli může Bohu sloužit kněžskou službou. Namísto krásných děl a  pastoračních úspěchů může nemocný člověk nabízet Bohu své modlitby a drobná utrpení. Nemocný věří, že i zde se spojuje s Kristem Veleknězem, a pravděpodobně lépe a více, než by si to naordinoval sám. V aktivitě jsme vždy vystaveni nebezpečí, že budeme krmit vlastní ego víc než hledat vůli Boží. V nemoci, kdy nemůžeme nic většího než přitakat Bohem dopuštěnému utrpení, jsme chráněni před planým aktivismem, který za zbožnost skrývá vlastní pýchu. Dnes čteme, že Pán přišel na svět a zase z něj odchází. Ani jeho život nedovedly k naplnění jeho ambiciózní projekty, ale poslušnost Otcově vůli (Jan 4,34). Učme se tomu od něj a v těžkostech spojujme svůj život s jeho obětí.

Filip Dušek

×××

Bože, náš nebeský Otče, tvůj Syn před svým nanebevstoupením slíbil apoštolům Ducha Svatého; vyslyš naše prosby a sešli i nám dary svého Ducha, abychom byli naplněni bohatstvím nebeské moudrosti. Skrze tvého Syna… (Vstupní modlitba)