Srdce se vyjadřuje i pohybem

Zeptali jsme se P. Leopolda na jeho zkušenosti z jeho pastorační praxe, kdy využívá i pohybové prvky jako psychologickou terapii.

Co bylo vaší motivací ke studiu psychologie?

Psychologii jsem šel studovat na Papežskou gregoriánskou univerzitu do Říma až po skončení teologie, už jako kněz. Vnímal jsem veliký potenciál v dialogu psychologie a spirituality, tedy jakéhosi propojení horizontální roviny života člověka v jeho přirozenosti, v průsečíku s vertikální rovinou, vztahem s Bohem, transcendentnem, s tím, co nás přesahuje a dává našemu životu hlubší význam a smysl.

Rozhodnul jste se věnovat dětem, případně dětem s rodiči.

V Piešťanech jsme s místními farníky vytvořili tzv. Společenství křesťanské angažovanosti (SKA), jež fungují dodnes, povedlo nastartovat rodinné mše svaté. Na začátku byl v neděli při dětské bohoslužbě poloprázdný kostel. Začali jsme ale společně tvořit a když věřící vstoupili do aktivní služby – katechezí pro děti, začalo společenství růst a prožívali jsme fascinující mše svaté, na které přicházelo pravidelně kolem 200 dětí. Od té doby si uvědomuji sílu společenství, kterou opakovaně zažívám, a to zvláště společenství rodin. V mé aktuální komunitě farníků v Jaroměři a zejména na rodinných mších v Josefově intenzivně a znovu pociťuji, jak děti a jejich zvědavost, upřímnost a schopnost žasnout dokáže proměňovat a obohacovat svět nás dospělých.

Proč je potřeba s nimi pracovat?

V poslední době se na mě obrací mnoho lidí, jestli bych jako kněz i jako psycholog mohl pomoct dětem, které v téhle "postcovidové době" trpí podstatně víc jak předtím depresí a úzkostí, izolací. A protože jsem se v posledních čtyřech letech věnoval studiu metody terapeutického tance, rozhodl jsem se svou zkušenost využít i v pomoci rodinám.  Skutečná terapie dětí může být účinná hlavně tehdy, když se nám podaří rozvinout emočně hlubokou komunikaci ve vztahu mezi rodiči a dětmi, kterou obě strany často postrádají. Hudba a pohyb jsou k tomu skvělé prostředky, protože pracují s emocemi a jejich prostřednictvím dokážeme vyjádřit i ty části naší osobnosti, které bychom jinak zapojit dovedly jenom stěží, protože jsou často na úrovni nevědomí.

Co terapie obnáší?

Jejím základem je vědecký systém, založený na mnohaletém zkoumání vlivu hudby a pohybu na náš, nejen psychologický, ale i neurovegetativní organismus, a který má ambici pozvat člověka k hluboké proměně v lásce. Tyto prvky tance jsou propojeny i s jezuity, protože světové hnutí Biodanza vzniklo na jezuitské univerzitě v Santiagu de Chile. Hluboce v něm cítím propojení právě na naši spiritualitu.

Je z vás cítit nadšení pro věc.

V mém životě jsou tři pilíře duchovního života. Tím prvním je ignaciánská spiritualita, druhým psychologie a třetím se stala Biodanza, která vede k tomu nejdůležitějšímu v životě – k otevření se vůči Bohu na emoční, resp. takové existenciální rovině. Tohle jsem prožil v Biodanze i já sám, a proto bych k tomu rád pozval i jiné.  Tuto metodu jsem již zapojil i do některých ignaciánských duchovních cvičení, a v neposledním řadě ji vnímám jako jedinečnou možnost k evangelizaci lidí, kteří neznají Krista. Někdy je těžko mluvit k lidem slovy, hlavně když jde o Krista nebo Církev, ale je možné mluvit k nim jazykem srdce, tedy tancem, hudbou a pohybem, a tomuto jazyku mnozí rozumí. Tímto způsobem jsou také schopní se otevřít vůči Bohu, a později i vůči Kristu a Církvi. 

Může se přihlásit každý nebo budou pravidelné turnusy s daným počtem klientů?

Jde opravdu o hluboká setkání se sebou i s jinými. Setkání mají svou dynamiku, návaznost a komunitní rozměr, proto je potřebné se jich účastnit pravidelně a přihlásit se na celý cyklus. Každý se po prvním setkání může rozhodnout, zdali chce absolvovat celý, tedy první cyklus deset lekcí. Doufám, že setkání budou pro všechny požehnáním. Psychologie mě provází celým mým kněžským životem a považuji ji za důležitý rozměr, který mi umožňuje lidem sloužit a chápat jejich problémy hlouběji a empatičtěji, a společně hledat cesty jejich řešení v Božím světle.