Středa po 1. neděli adventní

Mt 15,29-37

Ježíš prošel kolem Galilejského moře, vystoupil na horu a posadil se tam. Tu k němu přišly velké zástupy. Měly s sebou chromé, slepé, zmrzačené, němé a mnoho jiných; položily mu je k nohám a on je uzdravil. Když lidé viděli, že němí mluví, zmrzačení že jsou zdrávi, chromí že chodí a slepí vidí, žasli a velebili Boha Izraele. Ježíš si pak zavolal své učedníky a řekl: „Je mi líto zástupu, protože už tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. A nechci je nechat odejít hladové, aby je cestou neopustily síly.“ Učedníci mu řekli: „Kde bychom tady v neobydleném kraji sehnali tolik chleba, abychom mohli dát dosyta najíst tak velkému zástupu?“ Ježíš se zeptal: „Kolik máte chlebů?“ Odpověděli: „Sedm a několik malých ryb.“ Rozkázal, aby se lid posadil na zem, vzal těch sedm chlebů a ty ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci lidem. Všichni se dosyta najedli a sesbíralo se ještě plných sedm  košíků zbylých kousků (chleba).

Tak jako Ježíš sytil hladové a uzdravoval nemocné, můžeme i my v rodinách neustále sytit, povzbuzovat a uzdravovat vzájemné vztahy.
Kdysi jsme četli knihu o tom, že duši každého člověka, člena rodiny, si můžeme představit jako pomyslnou nádrž naplněnou vodou, kterou si v rodině svým přístupem k sobě navzájem doplňujeme nebo vyčerpáváme. A podle toho, jak máme svou nádrž naplněnou vodou, tedy duši naplněnou láskou, tak se cítíme radostní a spokojení a můžeme svou radost dál rozdávat. Život v rodině by měl být takovým neustálým hledáním konkrétních způsobů, jak druhému v rodině projevovat lásku a tím pomyslnou nádrž doplňovat. Začínat by měli manželé u sebe navzájem. Stejně jako v evangeliu přichází ne- mocní k Ježíšovi, měli by manželé čerpat sílu například v modlitbě, ale také by měli přicházet k sobě navzájem a sdělovat si své radosti a zážitky, ale i bolesti a smutky, a tím poznávat, co druhému chybí.
I dětem bychom jako rodiče měli projevovat lásku a hledat způsoby projevů lásky, které jim vyhovují. Někomu stačí objetí, s druhým si musíme v příhodnou chvíli sednout a popovídat si, s dalším si zahrát jeho oblíbenou hru nebo ty starší třeba podpořit v jejich názoru.
Abychom mohli dobře fungovat jako rodina, je pro nás také prospěšné být součástí společenství manželů a děti zase společenství dětí a mládeže, kde se můžeme od druhých učit nové způsoby, jak si navzájem lásku projevovat. A pokud budeme mít v rodinách svá srdce otevřená jeden pro druhého, budeme mít dostatek sil vzájemně se nasytit projevy lásky a radosti, a ještě nám třeba zbydou drobečky nebo i větší kousky lásky pro druhé lidi ve společnosti, ve které žijeme.

Eva a Jan Bártovi

xxx

Každé manželství jsou „dějiny spásy“ a to předpokládá, že se vychází od křehkosti, která díky Božímu daru a tvořivé a velkodušné odpovědi postupně vytváří prostor pro stále pevnější a cennější skutečnost. Snad největším posláním muže a ženy v lásce je toto: pomáhat si, aby se jeden druhému stávali víc mužem a ženou. (Amoris laetitia, odst. 221)
 

Bože, připrav působením své milosti naše srdce na slavný příchod svého Syna, abychom mohli mít účast na nebeské hostině a přijmout z Kristových rukou odměnu věčného života. Prosíme o to skrze tvého Syna… (Vstupní modlitba)