Středa po 3. neděli postní

Mt 5,17-19

Ježíš řekl svým učedníkům: „Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane. Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání – a třebas i to nejmenší – a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší. Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký.“

V dnešním evangeliu se pojednává o tom, jak Pán Ježíš prohlásil, že nepřišel zrušit Zákon ani Proroky, ale naplnit je, a že Zákon bude trvat, dokud bude existovat nebe a země. Kdo by tak změnil nějakou část nebo jen slovo v  Zákoně a učil je, bude v nebi malým, kdo je však naplní do písmene, bude velikým.

Může to připomínat školní zadání. Nějakou dobu se učíme konkrétní téma a  pak přijde zkouška, která má naše znalosti prověřit a my je máme aplikovat a  prokázat, že jsme dané téma pochopili a naučili se ho. Když si ale zadání testu poupravíme nebo test vypracujeme špatně, tak dosáhneme horšího výsledku.

Nebeské království ovšem není škola a  víra v  Boha není jen materiál k  naučení na jednu zkoušku, kterou když absolvujeme, tak ji můžeme sladce zapomenout. Pán Ježíš nás nabádá k  tomu, abychom jeho Zákonem žili, nechali se jím inspirovat a  kdybychom chtěli inspirovat ostatní, tak ať je inspirujeme správně a nezaměňujeme ani tu nejmenší část jeho Zákona. Pokud se nám to podaří, budeme v nebi velicí a nastřádáme si v nebi velký poklad, který sice není vidět, ale až tam přijdeme, tak to bude velká sláva. Tak na něj buďme připraveni, střádejme si poklad v nebi a žijme podle Božích přikázání.

Jan Vlach

I když existují mladí lidé, kteří jsou spokojeni s církví, jež si je v pokoře jista svými dary a  dokáže konat poctivou bratrskou kritiku, jsou také jiní, kteří si přejí, aby církev více naslouchala a aby neustále nezavrhovala svět. Nechtějí vidět církev zamlklou a  bázlivou, ale také ne takovou, která pořád bojuje za dvě nebo tři témata, jež ji znepokojují. Aby byla v očích mladých lidí věrohodná, potřebuje si někdy osvojit pokoru a prostě naslouchat, poznat v tom, co jiní říkají, světlo, které může pomoci lépe chápat evangelium. Církev v obranném postoji, která ztrácí pokoru, která přestává naslouchat a která se nechce zapojovat do diskusí, ztrácí mladost a proměňuje se v  muzeum. Jak může v  takovém případě zachytit sny mládeže? A tak i když má pravdu evangelia, neznamená to ještě, že ji plně pochopila. Spíše musí v chápání tohoto nevyčerpatelného pokladu stále růst. (Christus vivit, odst. 41)

×××

Prosíme tě, Bože, pomáhej nám, ať se cvičíme v postní kázni a živíme tvým slovem, aby nás sebeovládání připravilo k věrnému plnění tvé vůle a společná modlitba aby nás vedla k trvalému spojení s tebou. Skrze tvého Syna… (Vstupní modlitba)