Středa po 3. neděli postní

Úryvek z Bible

(Mt 5,17-19)

Ježíš řekl svým učedníkům: „Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane. Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání – a třebas i to nejmenší – a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší. Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký.“

Zamyšlení

Smíření

Když se chystáme ke svátosti smíření, častokrát míváme pocit, že jsme vytáhli v podstatě identickou kopii hříšných skutků z minulé zpovědi, a doufáme, že náš zpovědník nemá příliš dlouhou paměť. Z Písma svatého čerpáme jistotu, že kdykoli své hříchy vyznáme, Bůh nám pro Ježíšovu oběť za nás hříchy odpouští (srov. 1 J 1,9) a dokonce i takové, které jsou křiklavé jako šarlat a purpur (srov. Iz 1,18). Jsme spaseni od hříchů k věčnému životu zcela zdarma, pouze z milosti. Avšak život Boží v nás zůstává jen tehdy, když nedáváme svým hříchům volný průběh, ale mocí Ducha, tedy v lásce Boží, svoje hříšné sklony překonáváme (srov. Řím 8,13). Pro změnu v našem životě je tedy zapotřebí nejen milosti, díky které víme, že je nám odpuštěno a můžeme začít znovu, ale i naší snahy a konkrétních skutků vedoucích ke změně.

Častokrát jsem bojoval s tím, že jsem nedokázal před lidmi říct, že jsem křesťan a vyznat Ježíše jako svého Spasitele a Pána. Vnímal jsem, že je to nad moje síly a mnohokrát jsem tento hřích vyznával ve svátosti smíření a prosil o milost ho překonat. Stále jsem přitom měl na mysli, že když se k němu přiznáme, i on se k nám přizná (srov. Mt 10,32). Myslím, že mi Pán svou milost daroval a se svými kolegy v práci jsem se snažil otevřeně mluvit o Ježíši a o naději evangelia. K mému překvapení jsem se většinou nesetkal s odporem a nepřijetím, jak jsem si to představoval, ale spíše naopak s respektem a zájmem.

V přípravě ke svátosti smíření nám může pomoci Písmo svaté, které nás jednak usvědčuje, ale zároveň i povzbuzuje, dává nám přísliby a naději do budoucna a díky tomu se v nás probouzí touha po obrácení a změně. Božím slovem nás náš nebeský Otec může vychovávat a vést, což v konkrétním jednání nemusí být snadné, ale pokud posloucháme, odměnou nám bývá vnitřní pokoj, vědomí, že patříme Pánu i větší otevřenost vůči svým bližním.

(Autor zamyšlení: Jan Balek)

Závěrečná modlitba

Prosíme tě, Bože, pomáhej nám, ať se cvičíme v postní kázni a živíme tvým slovem, aby nás sebeovládání připravilo k věrnému plnění tvé vůle a společná modlitba aby nás vedla k trvalému spojení s tebou. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.