Středa po 3. neděli velikonoční

Sk 8,1b-8

V  Jeruzalémě se strhlo veliké pronásledování církevní obce. Všichni kromě apoštolů se rozprchli po judském a  samařském kraji. Zbožní muži pochovali Štěpána a velmi nad ním naříkali. Šavel pak pustošil křesťanskou obec: vnikal do domů, odvlékal muže i ženy a zavíral je do žaláře. Ti tedy, co se tak rozprchli, procházeli (zemí) a  hlásali slovo evangelia. Tak přišel Filip do hlavního samařského města a hlásal tam Krista. Všichni lidé dávali pozor na to, co Filip mluví, protože slyšeli a  viděli, že dělá zázraky. Z  mnoha (posedlých) totiž vycházeli nečistí duchové s velkým křikem. Také bylo uzdraveno mnoho ochrnutých a  chromých. Celé město se z toho převelice radovalo.

I vzkříšený Pán Ježíš přikazuje apoštolům a učedníkům, aby šli do celého světa a ohlašovali evangelium – radostnou zvěst o vykoupení, o Božím království a o Vzkříšeném Kristu, Spasiteli světa. Vždyť jen v Něm získá člověk jako dar jeho vykupitelské Božské lásky věčný život. Přináší nám věčné spojení lásky s  oslaveným Kristem a skrze Něho a v Něm i se všemi bratřími a sestrami, kteří také završili své snoubenecké spojení s Pánem Ježíšem po ukončení pozemské pouti. I Filip v Samařsku ohlašuje jeho obyvatelům tuto radostnou zvěst a Duch Svatý potvrzuje pravdivost jeho kázání mocnými zázraky a znameními.

Toto životodárné spojení s  Kristem začíná již přijetím svátosti křtu. Aby se toto Božské pouto lásky stále více upevňovalo, prohlubovalo a rostlo, dává Pán Ježíš sám sebe jako Dar a  Pokrm života v Eucharistii. „Kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mně, nebude nikdy žíznit.“ Jak nádherná a pravdivá slova Božského Ženicha, který miluje svou nevěstu Církev, láskou do krajnosti.

Když přicházím s vírou a touhou na mši svatou, přistupuji ke svatému přijímání, nebo v adoraci se klaním oslavenému a stále přítomnému Spasiteli v  Eucharistii, prožívá mé srdce a  celá má bytost proměnu, kterou činí On sám silou své Božské lásky. Eucharistii nic a nikdo nenahradí, neboť v  Ní je Jeho jedinečná a  reálná přítomnost. Ale k  tomu je jako předpoklad potřebná víra v jeho přítomnost v Eucharistii, která člověku, který svým srdcem vidí přítomnost svého Spasitele, přinese dotek Jeho lásky, dar pokoje, uzdravení duše i těla a také dar moudrosti Ducha Svatého. A  tak budeme moci, tak jako jáhen Filip, vydávat v  moci Ducha Svatého svědectví o  oslaveném a  vzkříšeném Kristu všem lidem. Neboť ten, kdo žije z Krista, se nemusí obávat, že jeho svědectví nebude úspěšné.

Jednou mi volali z  nemocnice, jestli bych nemohl přijít za jednou paní, neboť je ve špatném zdravotním stavu a moc si přeje, aby za ní přišel kněz. Bylo už dost pozdě večer, ale vzal jsem posvátný olej pro nemocné a do burzičky jednu proměněnou hostii. Paní na tom byla opravdu špatně. Vyzpovídal jsem ji, udělil svátost pomazání nemocných a hned po pomazání se mě zeptala: „A máte i Pána Ježíše? Už téměř dva týdny jsem nepřijala Eucharistii, je to moje Životní Láska.“ Podal jsem jí svaté přijímání a její tvář se rozjasnila. Za několik dní volala její dcera, jak byla maminka nesmírně šťastná, že přijala Eucharistii, svou Životní Lásku. Mluvila o doteku lásky, který ve svatém přijímání zakusila všem zdravotním sestrám i  doktorům. Nevím, jak dlouho ta paní ještě žila, ale potkal jsem po čase sestru, která ji ošetřovala a ta řekla, že z této paní vždy vyzařoval pokoj a dobro. Z jejího srdce vyzařoval totiž oslavený a vzkříšený Pán Ježíš a ona o něm vydala svědectví.

Marián Benko

×××

Bože, stůj při svém lidu, a když jsi nám udělil milost víry, veď nás, abychom dosáhli trvalé účasti na vzkříšení tvého jednorozeného Syna. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého… (Vstupní modlitba)