Středa v oktávu velikonočním

Sk 3,1-10

Ve tři hodiny odpoledne, v hodinu určenou k modlitbě, šli Petr a  Jan nahoru do chrámu. A  právě tam přinášeli jednoho muže, chromého od narození. Den co den ho posazovali k chrámové bráně zvané Krásná, aby prosil o almužnu ty, kdo přicházeli do chrámu. Když viděl Petra a Jana, jak chtějí vejít do chrámu, prosil je o almužnu. Petr s Janem se však na něj upřeně zadíval(i) a vyzval(i) ho: „Podívej se na nás!“ On tedy na ně pohleděl a čekal, že něco dostane. Ale Petr řekl: „Stříbro ani zlato nemám. Ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského – vstaň a choď!“ Vzal ho za pravou ruku a zdvihl ho. V tom okamžiku mu vstoupila síla do nohou a do kotníků: vyskočil, postavil se a chodil. Vešel s nimi do chrámu, chodil sem tam, poskakoval a chválil Boha. Všechen lid ho viděl, jak chodí a chválí Boha. Poznali ho, že je to ten žebrák, co sedával u Krásné brány chrámu, a byli plni úžasu a jako bez sebe nad tím, co se s ním stalo.

V  prvních dnech Církve (Sk 1-12) vystupoval Petr jako mluvčí apoštolské skupiny. Naplněn Duchem Svatým kázal shromážděným Židům o Letnicích a spolu s Janem uzdravil ochrnutého muže, což byl první apoštolský zázrak, který vyvolal pronásledování.

Apoštolové jsou věřící z přesvědčení

Petr a Jan se po ukřižování Krista vrátili ke svým původním úkolům, protože si mysleli, že je po všem, že Ježíš je mrtvý a pohřbený, že je konec. Ale po vzkříšení, poté, co ho viděli živého, se jejich život zcela proměnil. Nyní pochopili Ježíšovu službu, přesvědčeni o  těchto pravdách začali kázat podporováni Pánovou mocí. Věřili, že evangelium je evangeliem moci, že mění, proměňuje, uzdravuje, obnovuje životy a  léčí, byli to věřící z přesvědčení. Evangelium, které nedělá tyto věci, mezi nimiž je největší zázrak znovuzrození z upřímného pokání, jež vede věřícího k odvrácení se od hříchu a k životu ve svatosti, není Kristovým evangeliem. Muž, kterému se stal zázrak, byl od narození chromý, každý den žebral o  almužnu u  dveří chrámu. Byl zvyklý na svou situaci, jistě nečekal, že by toho dne dostal něco zvláštního. Tento muž neměl víru, tj. zázrak nebyl způsoben vírou chromého, ale vírou apoštolů.

Apoštolové jsou věřící, kteří se modlí

Tento zázrak se tedy odehrál v  jeruzalémském chrámu na počátku prvotní Církve, když se šlo na hodinu modlitby. Byl to zázrak, který upoutal pozornost celého města. Tento zázrak a mnohé  další se staly díky modlícím se věřícím a modlící se Církvi. Apoštolové byli muži modlitby. Proto se v 6. kapitole Skutků dočteme, že žádali, aby bylo vybráno sedm mužů s dobrým svědectvím, plných Ducha Svatého a moudrosti, kteří by odpovídali na potřeby vznikající v nově vznikající Církvi a apoštolové se mohli věnovat modlitbě a kázání evangelia.

Apoštolové jsou věřící činu

To, co dal Petr, byla plnost, která přichází skrze víru ve jméno a autoritu Ježíše Krista. Petr vzal muže za pravou ruku a zvedl ho. Při tomto úkonu se mu okamžitě zpevnily nohy a kotníky. Petr a Jan měli víru a moc a dali tomuto muži uzdravení. Byla to víra apoštolů, která pohnula Boha, aby učinil zázrak. Představte si obraz tohoto muže, kterého tam předtím nesli, že teď nejen chodil, ale přímo poskakoval a chválil Boha. Jeho chvála Boha je o to úžasnější, že to musela být na chrámovém nádvoří nevhodná podívaná. Dovedeme si představit překvapení a údiv lidí, kteří ho poznali. Církev 21. století musí být přesvědčena o věčné pravdě. Církev 21. století musí být Církví modlitby. Církev 21. století musí být Církví činu a ve jménu Ježíše Krista sloužit druhým.

Emil Hoffmann

×××

Bože, ty nám dopřáváš, abychom každý rok prožívali radost ze vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista; dej, ať se naše velikonoční radost jednou promění v radost věčnou. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého… (Vstupní modlitba)