Svátek sv. Filipa a Jakuba, apoštolů

1 Kor 15,1-8

Chci vám, bratři, vyložit radostnou zvěst, kterou jsem vám už hlásal. Vy jste ji přijali a jste v tom pevní. Ona vás vede ke spáse, když se jí držíte přesně tak, jak jsem vám to kázal; jinak jste uvěřili nadarmo. Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal, že Kristus umřel ve shodě s  Písmem za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem; že se ukázal Petrovi a potom Dvanácti. Pak se zjevil více než pěti stům bratřím najednou – většina z nich dosud žije, někteří však už zesnuli. Potom se zjevil Jakubovi, pak všem apoštolům. A  po všech jako poslední jsem ho uviděl i já, nedochůdče.

Moderní svět nám neustále slibuje nové silnice a dálnice, dohadujeme se o výstavbě cyklostezek či nejbezpečnějších chodníků, jsme netrpěliví, když se jejich realizace zpožďuje. Nepodobáme se ale někdy v tom shonu a spěchu člověku, který na poslední chvíli přijede na nástupiště pozdě, naskočí do vlaku, je šťastný, že to stihl včas a teprve za chvíli se začne divit, kam ten vlak vlastně jede? Kudy vede cesta mého života? Jakou cestu si zvolím?

„Já jsem ta cesta, pravda i život.“ Pokud si uvědomíme, že naší cestou by měl být živý Kristus, měli bychom se asi více zajímat o to, jaký On je. Zdali této cestě důvěřujeme, zdali jsme s  ním v kontaktu.

Svatý Filip a Jakub – patroni dnešního dne – se odvážili slyšet volání a následovat Krista. Přestože to byli prostí lidé, s balastem svých slabostí a  hříchů, pochybností a  omezení dokázali všechno opustit a  přidat se na Ježíšovu cestu. „Viděli“ Ježíše nejen učit a dělat zázraky, ale také trpět na kříži, byli také svědky zmrtvýchvstání. Takové setkání nemohlo zůstat beze stopy! Víme, že to je učinilo neochvějnými a rozhodnými ve své víře.

Svatý Jakub byl prvním jeruzalémským biskupem, který zemřel mučednickou smrtí kolem roku 62 a  svatý Filip podle tradice zemřel na území dnešního Turecka.

Naše cesta asi nebude cesta mučednictví jako v případě apoštolů, ale určitě by to měla být cesta následování Krista. Ostatně i my při každém slavení eucharistie neustále prožíváme společenství s Ježíšem. Nasloucháme Jeho Slovu, sytíme se Jeho Tělem ve společenství Církve.

Buďme Bohu vděční, že známe Ježíše Krista, tuto jedinou cestu, pravdu a život a skrze něho jediného a pravého Boha. Jen tak nebude z naší cesty životem nějaké bloudění, chaos, ale povede nás ke spáse.

Svatí Filipe a Jakube, přimlouvejte se za nás, abychom nikdy nesešli z cesty pravdy a života!

Wiesław Rafał Kalemba

×××

Radujeme se, Bože, z  výroční oslavy svatých apoštolů Filipa a Jakuba a prosíme tě: dej nám na jejich přímluvu, ať máme jako oni podíl na utrpení a  vzkříšení tvého Syna, abychom také dosáhli blaženého patření na tvou tvář. Skrze tvého Syna… (Vstupní modlitba)