Svátek sv. Jana Nepomuckého, kněze a mučedníka, hlavního patrona Čech

Řím 8,31b-39

Bratři! Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás! Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití? Stojí přece v Písmu: »Stále jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme pokládáni za ovce určené na porážku.« Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. A já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Kontinuální čtení ze Skutků apoštolů přerušujeme úryvkem z listu svatého apoštola Pavla Římanům, který je v liturgii zařazen k dnešnímu svátku sv. Jana Nepomuckého.

Tento text v sobě zahrnuje několik otázek a odpovědí, které nás vedou k  prohloubení našeho vztahu s Bohem. Vedou nás, abychom si uvědomili, co všechno pro nás Pán udělal a stále dělá. Ústředním tématem je láska Kristova. Dominuje zde otázka: „Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy?“ A svatý Pavel odpovídá, že vlastně nic nás nemůže odloučit od této lásky, která je naprosto věrná. V Kristově lásce nám všem dává Bůh obrovský „majetek a  dědictví“, které nám nikdo nemůže vzít, pouze se ho můžeme vzdát my sami. Svatý Pavel se této Boží lásce oddal naprosto cele, naplno. Od chvíle, kdy na cestě do Damašku poznal Ježíše jako pravého Boha, se pro něho stala naprostým smyslem života. A konec konců to tak je u každého světce a světice, i světce dnešního dne sv. Jana Nepomuckého.

Z  textu doslova vyzařuje veliká radost z  toho, že jsme poznali lásku Kristovu. To nám dávat obrovskou chuť jít dál. Opravdová radost lidem mnohdy chybí. Právě velikonoční doba nám opět připomíná pravou radost, která má prýštit z Ježíšovy lásky, jež je naprosto věrná a trvalá, není chvilková a neopírá se o něco vachrlatého a  pomíjivého. Ježíšova láska je jako přístřeší. Chrání „příbytek“ života člověka a ten, kdo přebývá v  jeho lásce, dokáže nabídnout bezpečné přístřeší i druhému. Ptejme se každý sám sebe: mám opravdu radost, že mohu poznávat Ježíše? Uvědomuji si, jak moc veliká je láska Kristova?

Jan Paseka

×××

Bože, tys vyvolil kněze a mučedníka Jana za obhájce práv církve a za strážce zpovědního tajemství; dej, ať následujeme příklad jeho statečnosti a věrně plníme službu, ke které jsi nás povolal. Prosíme o to skrze tvého Syna… (Vstupní modlitba)