Svátek sv. Marka, evangelisty

1 Pt 5,5b-14

Milovaní! Opásejte se všichni ve vzájemném styku pokorou, neboť »Bůh se staví proti pyšným, ale dává milost pokorným«. Pokorně se proto skloňte pod mocnou ruku Boží, a on vás povýší, až k  tomu přijde čas. »Na něj hoďte všechnu svou starost«, vždyť jemu na vás záleží. Buďte střízliví a  bděte, protože váš protivník ďábel jako řvoucí lev obchází a hledá, koho by mohl zhltnout. Postavte se proti němu, silní vírou. Víte přece, že vaši bratři po (celém) světě musejí také tak trpět. Když teď nakrátko snesete utrpení, Bůh, dárce veškeré milosti, který vás pro (zásluhy) Krista Ježíše povolal ke své věčné slávě, sám vás zdokonalí, utuží, utvrdí a upevní. Jemu patří vláda na věčné věky. Amen. Píšu vám toto krátké psaní prostřednictvím Silvána, kterého pokládám za věrného bratra; chtěl jsem vám dodat odvahy a dosvědčit vám, že toto je pravá Boží milost; stůjte v ní. Spoluvyvolená (církevní obec) babylónská vás pozdravuje, rovněž Marek, můj (duchovní) syn. Pozdravte se ve spolek políbením lásky. Pokoj vám všem, kteří jste spojeni v Kristu.

Milé sestry, milí bratři,

přerušujeme dnes četbu Skutků apoštolských, protože slavíme svátek sv. Marka, evangelisty. Tento spolupracovník apoštolů Petra i Pavla byl s  velkou pravděpodobností oním mladíkem, který se při Ježíšově zatčení radši zbavil svého oblečení, než aby se nechal zatknout od stráží. Dále ho pak nacházíme ve společnosti Pavla a Barnabáše na jejich první misijní cestě, kterou ale nedokončil a vrátil se sám do Jeruzaléma. Pavel s Barnabášem se kvůli němu asi trochu pohádali, ale i tak Pavel označuje Marka jako svého důležitého pomocníka a vzpomíná ho v dalších listech. Velmi významně je Marek spojen také s apoštolem Petrem, který ho výslovně jmenuje na konci svého prvního listu a nazývá jej svým synem. Podle tradice je Markovo evangelium naprosto zásadně inspirováno právě Petrovými kázáními a jeho vzpomínkami na Ježíše Krista. Proč tento historicko-biblický úvod? Je to jednoduché, od Skutků apoštolských jsme nikam zvlášť neuhnuli. V  osobě evangelisty Marka se potkáváme s očitým svědkem Ježíše a můžeme i nadále sledovat působení první generace Církve a vnímat, jak v ní Duch svatý působil.

Obzvlášť důležité mi u  Marka přijde právě to, že se nenechal odradit růzností povah apoštolů. Přestože se během první misijní cesty asi nerozcházeli s  Pavlem úplně jako největší kamarádi (a možná opravdu měli nějaké zásadní neshody), tak jej to neodradilo a dál byl k ruce jak Pavlovi, tak později také Petrovi. Ukazuje nám to, že první Církev nebyla v ničem ideální, že měla vlastně podobné problémy jako my dnes  – spolupráce nikdy není jednoduchá, vždy vyžaduje vzájemné obrušování a  potlačování svého vlastního ega. Evangelista Marek toto dokázal, a navíc z té spolupráce můžeme těžit i my. Jen díky ní dnes máme k dispozici nejstarší ze čtyř evangelií.

Jan Pitřinec

×××

Bože, tys povolal svatého evangelistu Marka, aby hlásal radostnou zvěst spásy; veď nás, ať se věrně držíme tohoto poselství a  následujeme tvého Syna. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého… (Vstupní modlitba)