Svátek Všech svatých

Svátek Všech svatých, připadající každoročně na 1. listopad, je jedním z nejdůležitějších dnů v liturgickém kalendáři katolické církve. Často se nesprávně zaměňuje za vzpomínku na všechny věrné zemřelé (památka zesnulých, Dušičky), která připadá na 2. listopad. Zatímco Dušičky jsou spojené s tradiční podzimní návštěvou hřbitova a zapalováním svíček, slavnost Všech svatých připomíná všechny svaté, a to nejen ty, kteří jsou oficiálně kanonizováni, ale také ty, kteří se neslaví jednotlivě. 

Svátek vychází z historické události zasvěcení římského Pantheonu (původně pohanského chrámu všech olympských bohů) Panně Marii a všem svatým mučedníkům dne 13. května 609. Na křesťanském Východě se slavil společný svátek všech mučedníků již od 4. století.

V 8. století se v Irsku a v Anglii, u Keltů a Franků začal slavit svátek Všech svatých (nejen mučedníků) 1.listopadu. Toto datum se ustálilo snad proto, že u Keltů začínal v tento den nový rok. Dnes vyhovuje i kvůli těsné blízkosti s památkou na zemřelé a s melancholickými podzimními pocity. Slavení svátku Všech svatých se brzy rozšířilo a v Římě se slaví pravidelně od 9. století. 

Jde o společnou slavnost lidí, kteří po smrti vstoupili do nebe, to znamená do stavu svrchovaného a konečného štěstí ve společenství s Bohem a se všemi žijícími, kteří jsou spojeni s Kristem, jenž svou smrtí a zmrtvýchvstáním zajistil lidem věčný život. Toto tajemství společenství se samotným Bohem překonává jakékoliv chápání a představivost.

Ne každý, kdo zemřel, je svatý, proto se svátek Všech svatých netýká všech zemřelých, jak se často uvádí. Všem, kteří odešli z tohoto světa, je věnovaná vzpomínka 2.listopadu. Plnomocné odpustky pro duše, které potřebují očištění, mohou křesťané získat v oktávu svátku Všech svatých, tj. v prvních osmi listopadových dnech. Musí přijmout svátost smíření, eucharistie a pomodlit se na úmysl Svatého otce (Otče náš, Zdrávas Maria nebo jinou modlitbu).

Zdroj: katolik.cz