Symbolika biskupského znaku Mons. Prokopa Brože

Na modrém štítě umístěný měsíc a sedmihrotá hvězda představují Bohem stvořený čas. Veškerý život vzniká, vyvíjí se a naplňuje se v čase (Gn 1,3.14–15). Měsíc se na obloze stále mění, zde je ve fázi poslední čtvrti, couvá a směřuje ke svému novu. Sedmihrotá hvězda je zároveň symbolem lidského hledání, touhy po štěstí a lásce. Se sluncem přichází do znaku plnost času (Gal 4,4), jež nastává s příchodem toho, který „vychází z ­výsosti“ (Lk 1,78), Mesiáše – Krista. V něm se dostává celému stvoření skutečného naplnění. Zlatému slunci odpovídá zlatý kříž, umístěný za štítem. Kristus přinesl celému světu dar Ducha Svatého, kterého předal v hodině smrti z kříže (Jan 19,30), pod nímž stála Matka Boží Panna Maria spolu s učedníkem Janem a dalšími ženami.

Postava Panny Marie je ve znaku znázorněna sedmi třešňovými květy – tak je uctívána jako „Sedmiradostná“ v Malých Svatoňovicích. Do středu bílých květů je oproti třešňovému bílému semeníku umístěn červený. Sedm květů představuje dary Ducha Svatého, jimiž je utvářen konkrétní život lidí den co den, sedm dní v týdnu. Květ také symbolizuje čerstvost, růst a zrání života církve v čase, v čase milosti a spásy. Měsíc, který obíhá kolem slunce, představuje tajemství církve, která se v čase  proměňuje a stává se zárodkem a počátkem Božího království na zemi.

Heslo sufficit tibi gratia mea (stačí ti moje milost – 2 Kor 12,9) vyjadřuje postoj apoštola Pavla, který byl povolán k hlásání evangelia. Vstoupil do otevřené komunikace se všemi a tato otevřenost vyžadovala dostatečně silné zakotvení a zdroj, z něhož apoštol čerpal. Všechno lidské, o co by se mělo evangelium opírat, se ale nakonec ukazuje jako slabé. Umění hlasatele evangelia spočívá právě v tom, že poznává velikost Boží milosti – Kristovy lásky – a nebojí se ji sdílet i způsoby, které jsou lidem blízké, i když ne zcela odpovídají hloubce a velikosti Božího daru.