Úterý po 1. neděli adventní

Lk 10,21-24

Ježíš zajásal v Duchu Svatém a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebe a  země, že když jsi tyto věci ukryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým; ano, Otče, tak se ti zalíbilo! Všechno je mi dáno od mého Otce. A  nikdo neví, kdo je Syn, jen Otec, ani kdo je Otec, jen Syn a ten, komu to chce Syn zjevit.“ Když byli sami, obrátil se k svým učedníkům těmito slovy: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte! Říkám vám: Mnoho proroků a  králů toužilo vidět, co vidíte vy, ale neviděli, a slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli.“

„Povolání“ ženy

Na počátku adventního období jsem přemýšlela, na co bych se měla při svém „předvánočním“ rozjímání zaměřit pro letošek. Doposud se mi vždy osvědčilo dávat si na tuto dobu jasné a konkrétní úkoly – spíše méně než více.

Nápad stále nepřicházel a  já si povzdechla: „To bude tím, že jsem tak utahaná a myslím na to, co jsem ještě nestihla.“ A bylo to. Jako by hrom uhodil – najednou jsem věděla, že to je ta správná myšlenka pro adventní rozjímání. O některé ze svých postřehů bych se dnes s vámi ráda podělila.

V  posledních patnácti, dvaceti letech došlo k  rychlé proměně společnosti a  současně, téměř bez povšimnutí, k  významné změně role ženy. Ženy dostaly příležitost uplatnit se v  mnoha nových profesních oborech, na vedoucích místech fi rem, dostaly příležitost být více nezávislé na mužích. Současně s tím však mnohé přejaly i mužská schémata jednání a řešení problémů. To vše na úkor vlastní „ženskosti“, vlastní ženské přirozenosti a povahy. Snaží se stoprocentně vyhovět oběma rolím – té nové i té tradiční. A tak se postupně stávají více zranitelnými, osamocenějšími a  nakonec žena někdy ani neví, kým je. Jenom na doplnění – mnohé z výše řečeného je mistrně schováno za maskou srdečnosti, veselosti a  profesionality; a věřte mi, vím, o čem mluvím.

Společnost a  nejbližší okolí kladou na ženu ohromné a  především nesplnitelné úkoly. Od moderní mladé ženy se očekává, že bude dvacet čtyři hodin denně perfektně upravená, bude dokonalou matkou a  manželkou, současně i  dokonalou manažerkou; zvládá vařit, prát a žehlit, vždy ví, co se právě nosí a je IN – a to nejen v módě, ale i ve sportu, kultuře… Abych nezapomněla – dokonalá žena chodí pravidelně do fitness centra, věnuje se cyklistice, lyžování a navštěvuje masážní a relaxační salony. Ví, kdy si obléci „koktejlky“, a co je vhodné donést hostiteli při příležitosti vernisáže… A to jsem ještě nezmínila pravidelné návštěvy třídních schůzek, pobyt s  dětmi na vybraných zájmových kroužcích a kurzech… Současná úspěšná žena je vždy dobře naladěná, usměvavá, ochotná každému v okolí podat pomocnou ruku, popřípadě ze své „pozice“ něco zařídit.

Že se vám to zdá přehnané? Možná, maličko, v zájmu názornosti. Ale za vším výše napsaným si stojím. Chce to velikou odvahu a sílu přetrhat všechna tato pouta, která navenek vypadají jako výkladní skříně svobody!

Ne, nejsem zatrpklá; ne, nechci se vracet ke striktně patriarchálnímu stylu života ani hanobit a snižovat ženské snahy o vlastní prosazení se ve společnosti. Jenom jsem při svých adventních rozjímáních zjistila, že jedinou cestou ze současného bludného kruhu pomatení rolí a „perfektnosti“ je návrat na cestu Boha Otce – tam, kde nás ve svém stvořitelském plánu chtěl mít. Začít opět plnit svá prvotní poslání a dovolit si nebýt občas „IN“, dovolit si být unavená, umět říkat „ne“ na přehnané požadavky našeho okolí…

„Pane, vím, že není možné, abych ostatní změnila; jediné co mohu, je, dovolit Ti, abys změnil Ty mne. Nabízím Ti sebe. Proměň mne, žij ve mně a skrze mne konej svou vůli.“

PS: V té hodině zajásal v Duchu Svatém a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i  země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.“

Jitka Macháčková

×××

Bože, vyslyš naše pokorné prosby a  stůj při nás, ať nám tvá milost pomáhá překonávat naši slabost, a přítomnost tvého Syna přicházejícího mezi nás ať nám dá novou odvahu a sílu a chrání nás před nákazou hříchu. Prosíme o to skrze tvého Syna… (Vstupní modlitba)