Připravte se na Vánoce také pomocí tradiční brožury s texty na každý den Adventu, jejichž inspirací byly evangelijní úryvky.
Mt 18,12-14
Ježíš řekl svým učedníkům: „Co myslíte? Když má někdo sto ovcí a jedna z nich se zatoulá, nenechá těch devětadevadesát na horách a nepůjde hledat tu zatoulanou? A když se mu podaří ji nalézt, amen, pravím vám: má z ní větší radost než z těch devětadevadesáti, které se nezatoulaly. Stejně tak nechce váš nebeský Otec, aby zahynul jediný z těchto nepatrných.“
Pastýř se chová ke svým ovcím jako otec. Pečuje o ně, chrání je, zajímá se o každou z nich, má je rád. Hlídá je, aby se jim nic nestalo, žije pro ně.
Tento příběh z evangelia ke mně jednou silně promluvil. Nejsem pastýř, ale jsem rodič, jsem matka čtyř dětí. Je to takové malé stádečko, o které jako rodiče pečujeme, chráníme ho, víme, co které dítě prožívá, co ho trápí a v čem se mu daří, milujeme je. Rodič by dal za své dítě život.
Naše dcera se před osmi měsíci rozhodla, že odjede do Latinské Ameriky. Vydala se do exotických zemí po vlastní ose, jen s pár kontakty v telefonu a s odhodláním zažít velké dobrodružství. Pustit dítě do takových dálek není vůbec jednoduché. Vyžaduje to velký krok důvěry a pevnou víru, že Bůh vaše dítě neopustí.
Během těch měsíců jsem prožívala různá období. Nezapírám, že kromě úlevy, že je dcera v pořádku a daří se jí dobře, přicházely také chvíle strachu a úzkosti, co by se stalo, kdyby se odmlčela, kdyby jí někdo ublížil nebo onemocněla.
V jedné takové těžké chvíli jsem rozjímala nad textem o pastýři a jeho ovcích. Ježíš naslouchal mým prosbám o naši dceru a rozuměl tísni v mém srdci. Bůh je nám Otcem, zná pocity, které jako rodiče prožíváme. Skrze text o pastýři, který hledá svoji ztracenou ovečku, ke mně promluvil. Ujistil mě, že velmi dobře ví o naší dceři, zná každý její krok, bdí nad ní a chrání ji. Ztracená ovečka je pro pastýře ve chvíli, kdy se zatoulá, důležitější než všechny ostatní, které jsou v bezpečí. Veškerá pozornost jejího pána je upřena na ni. Do mého srdce přišel pokoj a jistota v Boží ochranu. Pochopila jsem, že se nemám bát.
Dobrý pastýř, který dává svůj život za ovce, je pomocí všem rodičům. Je to obraz dobrého Otce, který dává svým dětem dobré dary a nikdy je neopouští. Jak je psáno v žalmu 139 „Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat. Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy.“
A tak věřme, že naše děti jsou v dobrých rukou, žehnejme jim a nebojme se. Není bezpečnější místo, kam bychom je mohli svěřit, než Otcova náruč.
Hana a Luboš Tylšovi
×××
Mít výchovnou odpovědnost znamená náklonností a vlastním příkladem probouzet v dětech důvěru a vdechovat jim láskyplnou úctu. Když už dítě necítí, že je pro své rodiče vzácné, přestože je nedokonalé, nebo nevnímá, že o něj mají upřímnou starost, působí mu to hluboké rány, které jsou příčinou mnohých těžkostí při jeho zrání. Tento nedostatek, tato afektivní opuštěnost působí bolest, která je hlubší než případné pokárání, kterého se dítěti může dostat, když provede něco špatného. (Amoris laetitia, odst. 263)
×××
Bože, tys poslal svého Syna, aby přinesl spásu všem končinám země; očisti naše srdce, abychom s radostí očekávali a znovu prožívali slavný den narození našeho Spasitele. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého… (Vstupní modlitba)
Další zprávy
