Úterý po 3. neděli adventní

Úryvek z Bible

(Mt 1,1-17)

Rodokmen Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahámova. Abrahám byl otec Izákův, Izák otec Jakubův, Jakub otec Judy a jeho bratří. Juda byl otec Fáresa a Záry – jejich (matka) byla Tamar. Fáres byl otec Chesronův, Chesron otec Aramův, Aram otec Aminadabův, Aminadab otec Násónův, Násón otec Salmónův, Salmón otec Boazův – jeho (matka) byla Rachab. Boaz byl otec Obédův – jeho (matka) byla Rút. Obéd byl otec Jesseův, Jesse otec krále Davida. David byl otec Šalomounův – jeho (matka) byla žena Uriášova. Šalomoun byl otec Rechabeamův, Rechabeam otec Abijáhův, Abijáh otec Asafův, Asaf otec Josafatův, Josafat otec Jorámův, Jorám otec Uzijáhův, Uzijáh otec Jotamův, Jotam otec Achazův, Achaz otec Ezechiášův, Ezechiáš otec Manasesův, Manases otec Ámonův, Ámon otec Jošíjáhův, Jošíjáh otec Jechonjáhův a jeho bratří za babylónského vyhnanství. Po babylónském vyhnanství Jechonjáh byl otec Šealtielův, Šealtiel byl otec Zorobábelův, Zorobábel byl otec Abiudův, Abiud Eliakimův, Eliakim Azórův, Azór Sádókův, Sádók Achimův, Achim Eliudův, Eliud Eleazarův, Eleazar Matanův, Matan Jakubův, Jakub byl otec Josefa, muže Marie, z které se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. Dohromady je to tedy od Abraháma po Davida čtrnáct členů rodokmenu, od Davida až po babylónské vyhnanství čtrnáct a od babylónského vyhnanství až ke Kristu čtrnáct.

Zamyšlení

Během své lékařské praxe jsem se mnohokrát setkal s Boží přítomností či zázraky v situacích, kdy z lékařského hlediska bylo uzdravení krajně nepravděpodobné. Ale chtěl bych se spíše věnovat uzdravení vztahů v rodinách, které jsem měl možnost poznat, jak v ordinaci, tak při návštěvách pacientů. Jedním ze silných prožitků Boží přítomnosti byla postupná proměna vztahu matky a dcery. V době, když jsem je poznal, bylo matce kolem 85 let a byla to na první pohled křehká stařenka. Trpěla spoustou nemocí, jež postupně vedly k tomu, že potřebovala pomoc druhých a bylo již neúnosné, aby byla sama v domě. A v tom byl kámen úrazu. Doposud byla zvyklá všechno dělat sama a celý život o všem rozhodovat. Byla vůdčí osobou v domácnosti a ve všem měla poslední slovo.

Jednou se u mne v ordinaci zastavila dcera, aby probrala matčin zdravotní stav a případné další řešení. Strávili jsme společně poměrně mnoho času rozhovorem, jehož vyústěním bylo, že i přes svůj nepříliš vřelý vztah k matce, se rozhodla přistěhovat se k ní a postarat se o ni. Jaké však bylo moje zděšení, když jsem byl zavolán na návštěvu k nemocné matce. Myslel jsem, že jsem se ocitl uprostřed válečné zóny. Křehkost postavy neznamenala jemnost mluvy. Stará paní si výrazy nezadala s kdejakým dlaždičem a nenechala na dceři nit suchou. Od dcery jsem se zase dozvěděl, že si matka nedá říct a dělá vše podle sebe, protože všechno ví a umí nejlépe. Stejně tomu bylo dříve, když byla dcera mladší a byla doma. Mnohokrát se mnou řešila frustraci z neoceněné péče, beznaděj z neuspokojivého vzájemného vztahu a také strach z matčina přání zemřít doma. V duchu jsem si pomyslel, že tady pomůže jen zázrak.

Zlomovým bodem se stal zápal plic, kdy to se starou paní vypadalo velice špatně. Byla hospitalizovaná v nemocnici a nedávali jí mnoho naděje na přežití. Dcera se rozhodla to nevzdat. Jak jen to bylo možné, vzala si ji domů, kde se o ni obětavě starala. Díky Boží milosti se zdravotní stav matky zase zlepšil a obě tak dostaly další šanci na zlepšení vzájemného vztahu a odpuštění starých křivd. Při následujících návštěvách u nich doma jsem začal vnímat změnu. Ubyla hrubá slova a přibyla slova díků, která jsem doposud v jejich vzájemné konverzaci nikdy neslyšel. Už si tolik nestěžovaly a zmizel i strach z doprovázení. Stará paní po nějakém čase zemřela doma. Když mi dcera její poslední chvíle popisovala, mluvila o pocitu nesmírného klidu, který zářil z maminčiných andělsky vypadajících očí.

Nenechme se pohltit strachem a beznadějí v náročných situacích života, ale dovolme v adventním čase Kristu přijít do našich vztahů a uzdravit je.

(Autor zamyšlení: Martin Malík )

Vstupní modlitba

Bože, ty jsi náš stvořitel a vykupitel, tvé věčné Slovo se stalo v lůně Panny Marie člověkem, tvůj Syn se stal jedním z nás a má účast na našem lidském životě; dej, ať my máme účast na jeho božství. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.