Úterý po 5. neděli velikonoční

Sk 14,19-28

Do Lystry přišli židé z Antiochie a z Ikónia, přemluvili dav a začali Pavla kamenovat. Pak ho vyvlekli ven z města, protože mysleli, že už je mrtvý. Když ho však učedníci obstoupili, vstal a  šel zase do města. Ale na druhý den odešel s  Barnabášem do Derbe. Také v tomto městě hlásali radostnou zvěst a získali mnoho učedníků. Potom se vrátili do Lystry, Ikónia a do Antiochie. Utvrzovali tam učedníky a povzbuzovali je, aby byli ve víře vytrvalí, protože do Božího království vejdeme jen tehdy, když hodně vytrpíme. V jednotlivých církevních obcích jim po modlitbě a postu ustanovili starší a poručili je Pánu, v kterého uvěřili. Potom prošli Pisídií a Pamfýlií a hlásali slovo Páně v Perge. Pak odešli do Atálie. Odtamtud odpluli lodí do Antiochie, kde byli kdysi doporučeni milosti Boží k dílu, které teď ukončili. Když tam přišli, svolali církevní obec a vypravovali, co všechno Bůh s nimi vykonal a jak otevřel bránu k víře pohanům. A zůstali pak s (tamějšími) učedníky delší čas.

Prožíváme svůj život na této zemi a provázejí nás radosti i bolesti, úspěchy i nezdary. Velikonoční doba je pro nás příležitostí uvědomit si, kdo je vítězem nad smrtí, upevnit svůj vztah ke Kristu, k Bohu. Tento vztah se má projevovat v celém našem životě, v životních postojích, cílech i v prostředcích, které k jejich dosažení používáme. Svět, ve kterém žijeme, často zdůrazňuje jen okamžitý prospěch. V  dnešním úryvku ze Skutků apoštolů slyšíme o kamenování apoštola Pavla v Lystře. Sotva unikl smrti, a po nedlouhé době se vrací zpět, aby utvrzoval tamější učedníky, aby byli ve víře vytrvalí. Nešlo mu jen o osobní prospěch, o naplňování svých plánů, nerezignoval, nehledal výmluvy, proč to nemá smysl, že je to nebezpečné. Tak, jak to často dokážeme my. Být Kristovým učedníkem chápal Pavel i ostatní první křesťané jako veliké Boží vyvolení a obdarování, hlásat evangelium přijímali jako úkol od Boha a těžkosti, nepřátelství nebo přímo utrpení přijímali jako příležitost, jak dosvědčit opravdovost svého vztahu ke Kristu. Když se díváme na život první generace křesťanů, můžeme obdivovat jejich nadšení. Ale nestačí jen obdivovat, můžeme a máme se z jejich života učit a jejich příklad následovat. Jsme pozváni, abychom pokračovali v  jejich cestě. Ptejme se, kde čerpali sílu k takovému životu, kde brali odvahu k takové cestě?

V evangeliu slyšíme: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám.“ Nejsme sami. Tvoříme společenství bratří a sester, ale především je s  námi Kristus. Velikonoční doba zanedlouho vyvrcholí slavností Seslání Ducha Svatého. To není jen připomínka na dávnou událost. Duch Svatý chce působit i v nás a skrze nás v dnešním světě, tak jako působil skrze apoštoly, skrze Pavla a jeho spolupracovníky, skrze svaté v celých dějinách Církve. Dávejme mu i my prostor ve svém životě.

Hroznata Pavel Adamec

×××

Bože, tys dovršil Kristovým vzkříšením dílo našeho vykoupení; posiluj naši víru a naději, abychom plni důvěry očekávali splnění tvých zaslíbení. Skrze tvého Syna… (Vstupní modlitba)