1. neděle adventní

Úryvek z Bible

(Lk 21,25-28.34-36)

Ježíš řekl svým učedníkům: „Budou znamení na slunci, na měsíci i na hvězdách, na zemi úzkost národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na (celý) svět, neboť hvězdný svět se zachvěje. A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení. Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den (soudu) nezastihl znenadání; přijde totiž jako léčka na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka.“

Zamyšlení

Když jsem byla oslovena podílet se na adventní brožuře, nebyla jsem si jista, zda právě já mohu něčím zdárným přispět. Stomatolog ve starobním důchodu? Měla jsem své povolání ráda. Ale nezaznamenala jsem žádná zázračná uzdravení.

Kdysi jsme byli navštívit kamaráda léčícího se na psychiatrickém oddělení. Oslovila mě paní primářka: „Máte radostné povolání.“ „Já?“ „Nevnímala jsem ze strany pacientů přílišnou blaženost, když se k nim blížila vrtačka nebo kleště.“ „Vidíte hned výsledek, okamžitou úlevu od bolesti.“ To je pravda, jen jsem onu radost často neprožívala.

Pokud vím, ani jsem nikoho nepřivedla k víře. Dej Bůh, aby bylo málo těch, které jsem nějak odradila. Naopak. Trpěliví, zralí a životem zkušení pacienti formovali mě. Nikdo nevěděl, že ten tichý a skromný člověk na křesle doma snáší noc co noc výbuchy nervově nemocné ženy, beznadějnost stavu postiženého dítěte, manžela alkoholika, že je to starý člověk mlčící o svých starostech, aby nikomu nešel na nervy. Ti všichni dosvědčují pravou skromnost a statečnost, která je větší než statečnost oslavovaných hrdinů.

Nyní v důchodu se věnuji canisterapii u postižených dětí. Jejich přímost a nevinnost je pro mě očistná koupel, setkání s „anděly“. Na stomatologickém křesle často stačila chvilka, kdy i nejváženější osoby ztratily masku úzkostlivého sebeovládání. Jednou přijde chvíle, kdy skončí všechny komedie, budeme muset definitivně sundat masky. Nebylo by lépe odhodit je už teď?

Máme tu přece druhou část dnešního evangelia. Není to jen naděje nebo optimismus, ale jistota, že vše má smysl.

Dnešní den, kdy píši tyto řádky, zemřel pan profesor psychologie Radek Ptáček. Dovolte jeho slova: „V životě je důležitá jen láska. Pečujte o toho druhého víc než o sebe… vztahy nás udržují při životě a dávají vám život věčný a vděčný.“

(Autor zamyšlení: Helena Ansorgová )

Vstupní modlitba

Všemohoucí Bože, očekáváme příchod našeho Pána Ježíše Krista a prosíme Tě: posiluj naši vůli, ať konáme spravedlivé skutky a připravujeme se na setkání s ním, abychom v den soudu stáli po jeho pravici a vešli do nebeského království. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.