1. neděle postní

Úryvek z Bible

(Lk 4,1-13)

Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha Svatého. Duch ho vodil pouští čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. Ty dny nic nejedl, a když uplynuly, vyhladověl. Ďábel mu řekl: „Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se z něho stane chléb!“ Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: »Nejen z chleba žije člověk.«“ Pak ho (ďábel) vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa a řekl mu: „Všechnu tuto moc a jejich slávu dám tobě, protože mně je odevzdána a dávám ji, komu chci. Jestliže se přede mnou skloníš, všechno to bude tvoje.“ Ježíš mu na to řekl: „Je psáno: »Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit!«“ Potom ho (ďábel) zavedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů! Je přece psáno: »Svým andělům vydá o tobě příkaz, aby tě ochránili, a ponesou tě na rukou,abys nenarazil nohou na kámen.«“ Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: »Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha!«“ Když ďábel dokončil všechna pokušení, opustil ho až do určeného času.

Zamyšlení

Pomazání nemocných

Svátost nemocných jsem sám několikrát přijal a mnohokrát uděloval. Jako kaplan v hospici potkávám vážně nemocné několikrát za týden. I když má hospic „pouhých“ 28 lůžek, za rok projde tímto domem téměř 400 pacientů. I těmto pacientům, kteří jsou v naprosté většině v terminálním stádiu, nabízím svátost nemocných, nikoli poslední pomazání. Nedělám dlouhé poučení, ale vždy řeknu: svátost nemocných je chvíle, kdy Pán Bůh člověka obejme a ujistí ho: „Neboj se, jsi v mých rukou, jsem s Tebou a zůstanu s Tebou, já Tě ponesu a přenesu, opravdu Tě neopustím. Všechno můžeš svěřit do mých rukou, já se postarám.“ A i když už nemocný nekomunikuje, vím, že jej svěřuji právě do těchto Božích rukou.

Když jsem přijal svátost nemocných poprvé sám, bylo to pro mě setkání s Ježíšem, který mi položil stejnou otázku, jakou položil slepému v evangeliu: „Co chceš, abych pro Tebe učinil?“ Pochopil jsem, že mi Ježíš nabízí svou pomoc. Avšak stál jsem před otázkou: Jsem také pro to ochoten i něco udělat a něco změnit? Podobně, jako když lékař řekne: mohu Vám pomoci, ale musíte změnit svůj nezdravý životní styl… Byl jsem postaven před otázku: Chci jen, aby mi bylo líp, anebo chci změnit svůj životní styl?

A když jsem přijímal svátost nemocných před operací, nezakusil jsem žádnou pocitovou útěchu. Později jsem si uvědomil, že sílu a pomoc nemusím pocítit hned. Budu-li ji potřebovat v úterý, dostanu ji v úterý, nemusím ji pociťovat už v neděli večer. Setkání nemocného s Ježíšem ve svátosti nemocných může proběhnout i tak, jako když v evangeliu deset malomocných prosilo Ježíše o uzdravení a On neučinil žádné gesto, pouze řekl: „Jděte a ukažte se kněžím“. A když odcházeli, byli očištěni. Co když mi ve svátosti nemocných Ježíš říká: Dobře lež a poslouchej lékaře? I takto může přijít Boží milost a pomoc.

(Autor zamyšlení: Antonín Krasucki)

Závěrečná modlitba

Všemohoucí Bože, ty nám dáváš milost, abychom se čtyřicet dní připravovali na velikonoce; prosíme tě, ať v postní době hlouběji pronikneme do tajemství Kristova vykupitelského díla a stále opravdověji z něho žijeme. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.