Je dobré si připustit, že ještě stále neporoučíme větru a dešti

Málokterá otázka dokáže mezi lidmi rozdmýchat vášně tak dobře jako ekologie. Vidíte v ekolozích jen zpátečníky, kteří chtějí bránit pokroku? Či si naopak myslíte, že betonu už je kolem Vás víc než dost?

Na otázky o životním prostředí, občanském aktivismu a výchově žáků k odpovědnosti vůči světu mi ochotně odpověděl PhDr. Ivo Králíček z Biskupského gymnázia Bohuslava Balbína v Hradci Králové.

Dá se stanovit začátek zájmu člověka o stav životního prostředí v jeho okolí?

Člověk se obvykle začíná zajímat o věci kolem sebe ze dvou důvodů. Tím prvním je zvědavost a fascinace předmětem zájmu.

Druhým pak fakt, že něco přestává fungovat nebo nepracuje tak, jak by si on sám přál. Společně s masivním rozvojem průmyslu

se začaly objevovat první studie, které se snažily odhalit příčiny určitých zdravotních komplikací lidí, změn v okolním prostředí. Jak postupně člověk přetvářel krajinu k obrazu svému, objevily se první snahy uchovat přírodu v neporušeném stavu. Vznikala první chráněná území, národní parky. Nejstarším chráněným územím u nás jsou jihočeské pralesy Hojná Voda a Žofínský prales v Novohradských horách, vyhlášené jako jedny z prvních v Evropě. Nejstarším chráněným územím velkého rozsahu je Yellowstonský národní park v USA, a to od roku 1872.

Budu trochu skeptický, řekl bych, že celé generace našich předků se divoké přírody spíše děsily, než aby se jí kochaly, natož ji ještě chránily.

S touto větou si dovoluji nesouhlasit. Celé generace předků byly na divokou přírodu odkázány a často na ní závisel i jejich život. Dokázaly v ní přežít a dále ji udržet pro potřeby svoje a svých potomků. Vyjadřovaly jí svoji úctu. Dokázaly ji respektovat. Až v posledních stoletích jsme svědky rozvoje moderních technologií, technických vymožeností, které nám ulehčují život, ale zároveň nás vzdalují od přírody. Dnešní městské děti nedokáží poznat řadu běžných živočišných a rostlinných druhů. Jsou schopny uvěřit a tvrdit, že krávy mohou být fialové a příroda pro ně začíná být něčím neznámým, tajemným a nebezpečným.

Lidstvo ovlivňovalo krajinu po celou dobu své existence. Proč máme nyní najednou pocit, že je to špatně?

Člověk skutečně výrazně ovlivňuje krajinu kolem sebe. Jen zpočátku neměl mnoho možností. Lidská populace byla příliš málo početná, rovněž neměla téměř žádné prostředky k zásadním zásahům. Negativní vlivy můžeme sledovat v posledních tisíciletích, nejvýraznější zásahy pak od 20. století. První velké vodní a větrné eroze se objevily jako důsledky odlesnění již ve starověku. Na některých místech vedly dokonce ke zhroucení původních ekosystémů, které byly nahrazeny např. pouští nebo stepí. Jejich důsledkem byla stagnace, stěhování či zánik lokálních civilizací. S nástupem průmyslové revoluce se stupňuje těžba dřeva, uhlí, ropy a dalších surovin. Rozvíjí se zemědělství, zvětšuje se plocha orné půdy, zakládají se a rozšiřují nová sídla. Zvyšuje se tlak na přírodu a krajinu. Můžeme konstatovat, že v naší republice v současné době jen stěží najdeme místo bez vlivu člověka.

Přináší vliv člověka přírodě jen samá negativa nebo naopak nabízí nějaké obohacení krajiny? Mám na mysli především poznatky geologa Václava Cílka, který v řadě svých knih popisuje unikátní biotopy v opuštěných lomech, výsypkách a haldách. Někdy paradoxně velmi drastické zásahy, které člověk koná, jsou ve prospěch přírody. Příkladem může být jeden z posledních zásahů v přírodní lokalitě Na Plachtě na Novém Hradci Králové pomocí tanků a těžké obrněné techniky. Tato přírodní památka byla v minulosti ovlivňována armádou. Díky její činnosti docházelo k významným disturbancím (občasné rozrytí, vzniku kráterů, místních požárů), oblast nebyla intenzivně zemědělsky využívána. Tak vznikla unikátní lokalita s nebývalou biodiverzitou, kde se vyskytuje řada vzácných a ohrožených druhů živočichů a rostlin. Tím jak armáda tuto oblast přestala postupně využívat, plochy začaly zarůstat, světlomilné a konkurenčně slabé druhy začaly ubývat. Jestliže chce člověk na této lokalitě uchovat tyto vzácné druhy živočichů a rostlin, musí vyvíjet takovou činnost, která pomůže těmto organismům se na přírodní památce udržet. A tak využití těžké techniky

na projetí tůněk a cest, brigáda v podobě likvidace náletových dřevin, odstraňování drnu, prohlubování tůněk narušuje zarůstající terén a umožňuje obstát v konkurenci vzácným a často i ohroženým druhům organismů.

Heslem posledních let je hrozba globálního oteplování. Je skutečně tak naléhavá? Střídání teplejších a chladnějších období máme doloženo z dob před průmyslovou revolucí, která jakoby za všechno mohla. Může se jednat o přirozenou součást přírodních dějů.

Globální změny klimatu jsou jedním z velmi aktuálních a diskutovaných témat. Spousta lidí má tendenci se k této problematice mediálně vyjadřovat a nazývat naši planetu zelenou či modrou. Faktem zůstává, že zelené organismy díky fotosyntéze jsou pro naši Zemi nezastupitelné a jejich likvidace by byla provázena fatálními důsledky. A proto doufejme, že naše planeta zůstane i nadále zelenou planetou. I mezi vědeckou veřejností se objevují protichůdné názory. Klima naší Země je určováno a ovlivňováno řadou velmi složitých jevů a dějů (sluneční aktivita, naklonění zemské osy, systém hlubokomořských proudů). Klima se i v minulosti měnilo a to i bez vlivu člověka, což dává možnost vzniku řady spekulací, dohadů a teorií. Faktem zůstává, že v posledních letech dochází díky lidské činnosti ke zvyšování produkce tzv. skleníkových plynů (oxid uhličitý, metan, apod.), které zabraňují úniku odraženého slunečního záření zpět do vesmíru, jehož důsledkem se atmosféra otepluje. V současnosti jsme svědky ústupu horských ledovců v Evropě, tání pevninských ledovců v Grónsku a Antarktidě. Prvních deset let nového tisíciletí bylo nejteplejší dekádou od

roku 1850, kdy se teploty začaly pravidelně měřit. Dokonce rok 2010 byl nejteplejším rokem vůbec za toto období. Takovéto změny mohou vést k zvýšení hladin oceánů, změně rozložení srážek, častějšímu výskytu klimatických extrémů apod. Vliv člověka na globální klima bývá často zpochybňován. Zároveň je dobré si připustit, že ještě stále neporoučíme větru a dešti a ve velmi krátkém horizontu našeho života nedokážeme postihnout všechny důsledky našeho jednání.

Každý můžeme pozorovat změny v české krajině, které se udály za posledních 20 let. Co považujete za nejhorší?

Za nejhorší považuji v naší společnosti převládající honbu za ziskem. Peníze představují hodnotu, kterou řada lidí klade velmi vysoko v pomyslném řebříčku svých hodnot. Řada z nás se naučila dívat na své okolí jako zdroj určitého příjmu, často bohužel velmi krátkodobého. Neváhají přitom obětovat část našeho společného životního prostředí. Tu ustoupí vřesoviště bytové výstavbě, jinde les dálnici, louka dalšímu supermarketu, pole parkovišti. Přitom příroda a krajina je hodnota obrovského významu, která je křehká, snadno zničitelná a jen velmi těžko obnovitelná. Mrzí mne, když je likvidována pro efekt krátkodobého zisku, který navíc plyne do kapsy vybranému okruhu jedinců.

Co se naopak zlepšilo?

Velkou změnou je, že se lidé naučili bránit. Dokáží vzdorovat nesmyslným a jednoúčelovým rozhodnutím úředníků i politiků. Nebojí se projevit svůj názor a otevřeně se postavit proti nepravostem. Bohužel ne vždy úspěšně. Tím, že se budeme zajímat o to, co se děje v našem okolí, můžeme ke zlepšení životního prostředí výrazně přispět. Stačí být vnímavý, myslet v širším kontextu a zajímat se o alternativní řešení. Nesmířit se pouze s jednostrannou a často neobjektivní masáží ze strany zainteresovaných osob.

V tomto ohledu má učitelské povolání velmi důležitou pozici. Daří se Vám probouzet zájem žáků o biologii a přírodu?

Biologie v sobě skrývá hodně neznámého, řadu zajímavostí, fantasticky nádherných jevů a objektů. Takže probouzet lásku k biologii a přírodě je jednoduché. Myslím si, že se mi to i částečně daří. Je radostí chodit mezi žáky, kteří s vámi spolupracují, ptají se, jsou všímaví ke svému okolí, nosí vám nejrůznější živé nebo mrtvé organismy. Jsou ochotni dorazit na víkendovou brigádu, na které se pravidelně každý rok na podzim a na jaře spolupodílíme jako škola. Je obrovskou odměnou pro pedagoga, když vidí své studenty studovat jeho vlastní obor, když kontakt navázaný ve školních lavicích pokračuje i na dále a přerůstá v další spolupráci. Když potkáte studenta, který si vybral naprosto odlišnou profesní dráhu, ale hodnotu, kterou představuje příroda kolem nás, má v srdci a podle toho taky jedná.

Přiblížíte konkrétní ekologické projekty, kterých se účastníte?

Na naší škole se snažíme studentům zprostředkovat kontakt s přírodou formou nejrůznějších exkurzí, přírodovědných soutěží, několikadenních přírodovědných kurzů či biologických expedic. Na odborném zajištění s námi spolupracuje řada institucí: Agentura ochrany přírody, Východočeské muzeum, ekologické sdružení SEVER, Univerzita Hradec Králové, UK Praha, správy CHKO nebo NP aj. Jako lektoři se na akcích objevují také naši bývalí absolventi, kteří studovali na vysoké škole některý z přírodovědných oborů. Řadu našich projektů finančně podpořil Královehradecký kraj. Pořádáme okresní i krajská kola soutěže v poznávání rostlin a živočichů pro žáky základních a středních škol. Během několika let, kdy tuto soutěž naše škola organizuje, se nám podařilo do ní zapojit stovky studentů a desítky škol z celého kraje. Zelená stezka a zlatý list je soutěž, kterou vyhlašuje ČSOP pro žáky základních škol a odpovídajících tříd nižšího gymnázia. Naše škola v posledních letech organizovala místní kolo pro okres Hradec Králové. Probíhá formou putování po stezce, kde se na jednotlivých stanovištích prověřují znalosti z ekologie, ochrany přírody, životního prostředí, geologie, zoologie, botaniky, či neživých složek ekosystému.

Jak probíhá biologická expedice?

Pro studenty naší školy, kteří mají zájem o přírodu, organizujeme již čtvrtým rokem výjezdy na zajímavá místa v zahraničí. Byli jsme již v Alpách, ve Slovinsku a Korsice. Letos se chystáme do Rumunska. Přípravné práce začínají již několik měsíců před vlastní expedicí. Studenti a lektoři, kteří se účastní expedice, se podílejí na vzniku studijních materiálů pro její účastníky. Během jarních měsíců vzniká sborník příspěvků zabývajících se faunou a flórou navštívené oblasti. Studenti jsou při zpracování textů nuceni pracovat s českou i cizojazyčnou literaturou, vyhledávat informace na internetu. Expedice se účastní kromě studentů naší školy i studenti vysokých škol a odborníci z nejrůznějších institucí. Účastníci jsou v průběhu akce rozděleni do skupinek, každé se vždy věnují lektoři (botanik a zoolog), kteří seznamují žáky s biologickými zajímavostmi navštívených lokalit. Večery jsou věnovány přednáškám a demonstracím zoologických a botanických nálezů. V místě ubytování vzniká výstava nasbíraných objektů, se kterými se studenti ve svém volném čase mají možnost blíže seznámit. Na závěr celé expedice čeká studenty praktická zkouška, kde

prokazují své nově nabyté znalosti.

Luděk Bárta

rozhovor najdete v IKD č. 2/2011