"O Vánocích buďte víc s rodinou." Rozhovor s biskupem Janem Vokálem v MF DNES

HRADEC KRÁLOVÉ Teprve druhé Vánoce ve své nové funkci letos oslaví královéhradecký biskup Jan Vokál. Po rozlehlé diecézi najezdí každý měsíc stovky kilometrů autem a od volantu si neodpočine ani na Štědrý den. Ještě před půlnoční mší v hradecké katedrále Sv. Ducha chce totiž strávit den se svou rodinou v Hlinsku.

Být o svátcích se svými nejbližšími by podle biskupa měl chtít každý, také proto, že rodina je jedna z mála věcí, která v dnešním světě dává lidem naději. A i kvůli podmínkám pro rodinu mu Hradec Králové za necelé dva roky přirostl k srdci. "Hradec je krásné město, kde se musí velmi dobře žít s rodinou. Z Říma jsem nebyl zvyklý na tolik zeleně, město bez provozu, kamkoliv vyjdu, je park. Příjemně mě překvapila a stále překvapuje také přátelská vstřícnost i nevěřících lidí vůči mně i celému biskupství," neskrývá potěšení Jan Vokál.

Tento rozhovor vychází v sobotu, tedy den po „konci světa“. Předpokládejme, že předpovědi nevyšly. Jak vnímáte zájem lidí o tento fenomén?

Vypovídá to o zájmu o něco vyššího, o cíl lidského života. Během dějin mnohokrát někdo přišel s tím, že ví, kdy a kde bude konec světa, a toto je jeden z těch pokusů. Nejsem odborník na mayský kult, ale my z Písma víme jednu věc najisto: nikdo z lidí nikdy neví a nebude vědět, kdy konec času přijde.

Mnoho lidí se v těchto dnech zajímá nejen o „konec světa“, ale i o křesťanství. Jako každý rok o Vánocích zase budou plné kostely, hned v lednu se ale opět vyprázdní. Nemrzí vás to? Není to nevyužitá příležitost?

Kdyby to byla úplně nevyužitá příležitost, tak by to byla chyba z naší strany. Na jednu stranu může znít negativně, že po Vánocích část lidí z kostela zase odstoupí, ale nevidím to tragicky. Když se nám o svátcích naplní kostely více než obvykle, svědčí to o pozitivním zájmu lidí. Církvi to dává možnost využít té příležitosti a obrátit se i na takzvané sváteční křesťany slovem a způsobem slavení Vánoc – tou krásou bohoslužby, atmosférou, společenstvím.

Vánoce jste mnohokrát strávil v Itálii, jaké byly?

První Vánoce v Itálii jsem slavil po emigraci v odloučení od rodiny. Chyběla mi rodinná oslava v  pokojné atmosféře s rodiči a sourozenci, to jsem pocítil nejbolestivěji. To však nebylo Itálií. V ní se mi naopak velice líbí právě smysl pro prožívání svátků uprostřed rodiny, a to i v širším smyslu, nejen s rodiči a dětmi, ale i prarodiči a dalšími příbuznými. Existuje jedno italské pořekadlo, které zhruba zní: Vánoce prožij se svými a Velikonoce prožij s kým chceš. To pořekadlo chce podtrhnout význam Vánoc jako svátku slaveného u rodinného krbu.

Souhlasil byste tedy s dojmem, že Češi jsou ve srovnání s Italy ve vztazích chladnější?

Nevím, jestli se dá říct chladnější. Tu důležitost rodinného zázemí si ale někteří lidé u nás uvědomují méně. Vždycky mě třeba zamrzí, když mladí lidé na Štědrý večer hledají zábavu mimo rodinný kruh, chodí do restaurací nebo za jinou zábavou. Italové víc lpí na rodině. Vystihuje to i zážitek jedné Češky, která se před mnoha lety provdala do Itálie a byla překvapena až zděšena, že si bere nejenom manžela, ale s ním i celou jeho rodinu.

Nechybí vám Itálie?

Po přátelích a klidnějším životě se mi někdy zasteskne, ale nemám moc času to řešit. Nic bych tím nedocílil. Měl jsem tam klidnější život, méně zodpovědnosti, vše jsem si vyřizoval soukromě. To mi tady trochu schází.

Jaké budou vaše letošní Vánoce?

V Hradci Králové, kde jsem v roli biskupa, jsou pro mě Vánoce velice náročným obdobím právě tou novou a větší zodpovědností oproti mému působení v Itálii. Letos, dá-li Bůh, bych chtěl večeři na Štědrý den prožít s maminkou a bratrem v Hlinsku, protože loni jsem tu možnost neměl. Pokud napadne hodně sněhu a neměl bych kvůli tomu jistotu, že se včas dostanu z Hlinska do katedrály na půlnoční mši svatou, budu se muset Štědrého dne s maminkou vzdát.

Počasí ve východních Čechách, to je asi další rozdíl oproti Itálii.

To máte pravdu, s tímhle člověk v Římě opravdu nemusí počítat. Občas jsou i povinnosti pod širým nebem a díky tomu jsem už poznal, proč mi před časem říkali, že je dobře, že mám ornát, který se hodí i do deště.

Kupujete dárky?

Nějaký dárek rozhodně dám mamince a nejbližším, ale nějak moc to neplánuji. Je pěkné darovat cokoli, co dotyčnému udělá radost. Ale myslím, že lidé někdy příliš mnoho lpí na konzumistické stránce věci, dělají si starost co koupí, nekoupí, jestli mají dost peněz. Ve shonu za vnější stránkou věci by mohla někomu uniknout podstata, tedy strávit volné dny se nejbližšími nebo těmi, kteří to potřebují. V dnešním shonu se nám často nedaří strávit s někým hodně času, proto jsou k tomu Vánoce zvláště vhodné.

Pamatujete si na nějaký dárek, který byl pro vás výjimečný?

Když jsem byl malý, tak pro mě bylo výjimečné dětské jízdní kolo ruské výroby. Moc jsem si ho přál a udělalo mi obrovskou radost. Koupit mi ho tehdy byla pro rodiče veliká oběť.

Když jsme u dárků, spousta lidí vnímá církevní restituce jako předvánoční dárek církvi, který vláda dala, aniž by na něj měla peníze. Mluví se o tom, že je to špatný až nemorální krok.

Souhlasím s tím, že by nebylo správné a morální něco chtít po státu. Ovšem toto není žádný dárek, jsou to restituce, tedy navrácení. Navíc zdaleka ne plné, ale malé, částečné. Vážím si toho, že současná vláda a zákonodárci našli odvahu řešit tento problém, který byl ostudou Česka ve světě.

Co říkáte na argument odpůrců, že k restitucím nemělo dojít teď, ale mělo se počkat na „lepší časy“?

Pokud má vláda v programu, že bude řešit nevyřešenou otázku, tak nemůže říct „Tebe ošidím, s Tebou se nebudu bavit, protože mám jiné priority.“ Nemůže přece s majetkem někoho jiného svévolně nakládat.

Pomáhají vám Vánoce pro zvýšení počtu věřících v diecézi?

Ne že bych přímo hledal nějaké zvýšení počtu věřících. Pokud ale najdu člověka, který má o křesťanské myšlenky zájem, rád se s ním o to podělím. Když člověk, který přijde o Vánocích do kostela, přijde příště, osloví ho to ještě mnohem víc a k Bohu se přiblíží.

Většina našich čtenářů si o svátcích najde čas, aby do kostela zašla. Co by si měli odnést?

V ideálním případě bych si přál, aby se podařilo oslovit srdce návštěvníka natolik, aby se pak v lednu, únoru k tomu zážitku myšlenkou vrátil. Aby mu to dalo něco hlubšího do srdce.

Určitě záleží i na osobnosti faráře. Jaký typ kněze je vám sympatičtější? Spíše uvolněný jako známý Zbigniew Czendlik, nebo introvert?

Pro komunikaci by bylo ideální, aby kněz byl extrovert. Pro to, aby byl schopen načerpat z Boha co nejvíce a nechat ze sebe víru zářit i bez velkých slov, to je ideálně introvert a meditativní typ. My si nemůžeme vybrat, Bůh povolává do služby jedny i druhé, oba jsou potřební.

Mluvil jste o předvánočním shonu. Jak vnímáte fakt, že v obchodech zní koledy a je vánoční výzdoba už od půlky listopadu?

Mrzí mě to, protože když hrají koledy a staví betlémy v listopadu, tak se kouzlo Vánoc maličko ztratí. Ale přál bych lidem, aby se tím nenechali snadno vyprovokovat, aby se neztratili ve shonu za dárky a aby jim zbyla energie a čas na skutečné slavení. Napečení cukroví a všechno připravené v přehnané míře nesmí v žádném případě být na úkor toho, abychom si našli čas a sedli si spolu s rodinou.

Váš životopis je zajímavá četba. Mimo jiné máte titul inženýra kybernetiky. Jak to jde dohromady s vaším současným posláním?

Rozhodně se to nevylučuje. Ale je samozřejmě pravda, že pro kněze, který musí nakládat s památkami, kostely a historickými budovami, by bylo praktičtější mít kromě teologického ještě umělecké nebo historické vzdělání. Já jsem v přírodních vědách vždy viděl krásu stvořeného Božího díla. Proto mě tak bavila fyzika, matematika, technika.

Využijete kybernetiku jako církevní hodnostář?

Začátkem 90. let jsem byl třeba u toho, když se ve Vatikánu zaváděl internet, a byl jsem jeden z mála, kdo mohl vyjadřovat svůj názor z technického hlediska. Tento obor jde dopředu ohromnými kroky, takže se novým technologiím nemohu příliš věnovat. Ale to, že jsem měl včetně střední školy devět let elektrotechniky, ve mně nějakou stopu nechalo. 

Diecéze má zatím neoficiální profil na Facebooku. Jak vnímáte sílu internetu v dnešní době?

Je potřeba využívat všech prostředků, dnes stejně jako před sto lety. Facebook a internet celkově jsou prostředky užitečné, ale mohou být i zneužity. Snažím se přimět rodiče k tomu, aby nedopustili, aby čas jejich dětí technologie ovládly. Pokud se to stane, nebude v nich prostor pro správné hodnoty. Technologie je nutné používat rozumně.

Vaše diecéze je hodně rozsáhlá, zabírá Královéhradecký a Pardubický kraj i část Vysočiny. Cestujete hodně?

Trávím dost času v autě, až příliš mnoho, a docela mě to překvapuje. Ze severu na jih to jsou až dvě hodiny. Cestování mi zabere příliš mnoho času. Zatím jezdím bez nehod.

Jak budete trávit Silvestr a Nový rok?

Poslední den v roce budu odpoledne sloužit mši svatou v katedrále, ráno pak pojedu do chrámu sv. Bartoloměje, abych nezanedbával naše krásné Pardubice. Nový rok je pro nás jedna z největších slavností církevního roku, slavnost Matky Boží.

Chtěl byste něco vzkázat čtenářům MF DNES?

Popřál bych jim, aby se jim podařilo Vánoce prožít v klidu s rodinou a s jejich nebližšími. Aby jim mohli darovat více času, pohody, sebe, aby v tom našli odpočinek a aktivitu, na kterou se nedostal čas. Těm, kteří věří v Krista, pak přeji radost z jeho příchodu. Do Nového roku přeji hojnost Božího požehnání všem. Vzpomenu na ně v modlitbě.

Lidé často mluví o tom, že čím dál více chybí naděje. Máte radu, kde ji brát?

Člověk je přehlcený mnoha informacemi a pak se uzavírá: Tohle mě neuspokojilo, tohle také ne, toto také ne a další věc už ani nechci. S tím je spojena bezradnost a ztráta naděje. Proto je důležité, abychom uměli předat a nabídnout hodnoty, které jsou neoddiskutovatelné a trvalé, jako je například rodina - nejzákladnější právo člověka. S odvoláním na ni může mít člověk naději.

Petr Škarda, Petr Mareček, MF DNES

www.mfdnes.cz