POSTNÍ ZAMYŠLENÍ NA DNEŠNÍ DEN

Lk 9,22-25

Ježíš řekl svým učedníkům, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen. Všem pak řekl: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, den co den bere na sebe svůj kříž a následuje mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho. Vždyť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale sám sebe zahubí nebo si uškodí?“

&

Evangelium dnešního dne nám připomnělo slova Pána Ježíše učedníkům na cestě do Jeruzaléma, kde se později naplno ukáže, že on je Boží Mesiáš, který přišel od Boha, vrací se k Bohu a vede k němu. Na cestě do slávy Božího království vybízí své učedníky, aby šli za ním, den co den.

Chce-li člověk vystudovat školu, postavit dům, mít dobré manželství či dosáhnout v životě jakéhokoliv jiného cíle, pak ví, že 1), 2), 3),… musí dělat, často znovu a znovu, kroky, které k jeho cíli vedou.

Proto Pán Ježíš říká svým učedníkům, když spolu s ním chtějí vejít do slávy Božího království, že je třeba chtít, tedy jasně se rozhodnout a přijmout podmínky spojené s cestou do slávy Božího království. Podmínky, o kterých Pán Ježíš mluví v evangeliích, nejsou dobrovolné. Hledat jinou, než jím danou cestu, je ztrátou času a mrháním sil.

První podmínkou, kterou připomíná dnešní evangelní úryvek, je jít za ním. Ne vedle něj, nebo před ním a hledat si vlastní cestičku, ale za ním. Vzpomeňte na slovo, které uslyšel apoštol Petr od Pána Ježíše ve chvíli, kdy Pán poprvé před učedníky promluvil o cestě do Jeruzaléma, která skončí jeho ukřižováním, a on se mu ji snažil rozmluvit. (Mt 16,21nn) Pán Petrovi řekl důrazné: „Jdi mi z očí.“ Nesnaž se mě zakrýt cíl a cestu, kterou mám k němu jít, i když ty sám máš strach nebo jinou představu, protože jiná cesta k věčnému životu a slávě Božího království nevede, když bych celou událost parafrázoval. Jít za Ježíšem cestou ke slávě Božího království znamená jít cestou jistou, jím prošlapanou, mít ho stále na očích, co víc, cestou, na které si můžeme být jisti Jeho pomocí, blízkostí, protože na ní je On s námi.

Druhou podmínkou na cestě k věčné slávě Božího království je brát na sebe svůj kříž. Co nás často děsí, je právě kříž. Mít strach z utrpení je lidské, pochopitelné. Útěchou nám ale má být, že máme brát svůj kříž. Ne Kristův (ten bychom neunesli ani nedonesli) ani souseda či kohokoliv z našich bližních (byť nám připadá, že je mají lehčí), ale jen a jen ten svůj. Ten, který je přesně pro nás, nám na míru, abychom skrze něj jednou vešli i my do slávy Božího království.

Vypráví se o člověku, který si stěžoval Bohu na to, jak je ten jeho kříž těžký. Bůh ho proto zavedl do místnosti, kde bylo mnoho dalších křížů větších i menších, kratších i delších, lehčích i těžších, aby si vybral. Svůj kříž opřel do kouta a začal vybírat. Jeden byl příliš dlouhý, druhý zase měl krátké břevno, třetí se špatně držel, další ani neuzvedl… Vybíral dlouho, až konečně v koutě narazil na jeden, který byl ve všem akorát, a ten že si vezme. A Bůh mu říká: „Ale vždyť je to ten tvůj.“

Není cesty k životu a do slávy Božího království bez kříže obětí, lásky, trpělivosti, milosrdenství, spravedlnosti, chudoby … (vzpomeňme na Ježíšovo kázání na Hoře) a Bohu díky, že ty kříže, které nám On dává, jsou nám přesně na míru.

Využijme proto i dnešní den doby postní k tomu, abychom obnovili a upevnili své rozhodnutí jít v životě cestou za Pánem, a prosme o jeho pomoc, aby nám nikdy nechyběla při nesení našich křížů.

Mgr. Pavel Kalita, Nová Paka