Dojmy ze setkání mládeže: Není na škodu si občas připomenout, že máme být solí země

"Letošní diecézko se pro mě neslo ve znamení služby, přijetí a setkání. V přípravném týmu recepce jsem se snažila spolu s ostatními SLOUŽIT účastníkům setkání. S mou vikariátní kolegyní Lídou jsme PŘIJALY službu vikariátních zástupců za mládež. Každoročně mám velkou radost, když se mohu SETKAT s přáteli z celé diecéze a prožít s nimi krásné chvíle (a rok od roku jich je víc a víc :))."

Bětka Boháčová

"Na diecézku jsem byl již několikrát. Letos poprvé jsem však zavítal do přípravného týmu – a to k pořadatelům. Díky tomu jsem mohl zažít setkání z jiné perspektivy. Z účastníka jsem se změnil v přípraváka…

Přípravák musí v první řadě splnit svůj úkol a až potom se může účastnit programu (ačkoli se to často nevylučuje). Odměna se však dostaví, byť je to často jinak než by si člověk představoval. Nikdy není ztráta udělat něco pro bližního.

U pořadatelů jsem dostal za úkol držet kasičku na příspěvky. Nepřipadalo mi nějak zábavný, ale plnil jsem ho. Když jsem stál u vchodu, říkal jsem si: 'Přece se nebudu na lidi mračit.' Tak jsem se na ně usmíval. No a oni mi to opláceli a tak jsem za to dopoledne viděl tolik hezkých úsměvů…Přál bych je vidět všem lidem."

František Filip

Na úvod musím říci, že letošní diecézní setkání mládeže bylo opět fajné :-). Důkladně připravované a také velmi povedené, opět zase trošku jiné a originální :-).  Z diecézka mi asi nejvíce utkvěly v paměti: vikariát Chrudim, Tarzan, setkání, křížová cesta a závěrečná mše svatá.

První uvedená věc souvisí s prosbou o službu vikariátního zástupce, kterou jsem přijala v podobě dekretu z rukou našeho pana biskupa, a s úkoly souvisejícími s přijetím tohoto závazku.

Hned druhý je muzikál Tarzan uváděn v rámci setkání na prknech sálu filharmonie. Měla jsem možnost shlédnout téměř celé dílo - muzikál o sv. Pavlovi z Tarzu - a opravdu to stálo za to!

Poté je to setkání...do Hradce přijely stovky mladých a mohla jsem tu potkat mnoho známých tváří a prohodit pár slov s těmi, které jsem již pěknou chvíli neviděla.

Dále je to křížová cesta. Měla jsem za úkol její realizaci ve spolupráci s dalšími mladými z farnosti. Obnášelo to nemálo radostí i starostí, ale nakonec vše dobře dopadlo :-).

Na samotný závěr zmiňuji mši svatou. Letos se mi totiž poštěstilo sedět v katedrále hned v první řadě, takže jsem mohla lépe prožívat celou liturgii, jež byla tím nejlepším zakončením společně stráveného a vydařeného dne.

Díky všem za krásné sobotní setkání!"

Ludmila Soukalová

"Nejvíce mě oslovila úvodní scénka, která nám ukázala, že evangelium, křesťanství, víru můžeme předávat po celém světě. Bylo to moc hezky ztvárněné a i pojaté. Při kterém jsem si uvědomila, že můj život bez Boha a Ježíše Krista nemá smysl.

Líbilo se mi při mši svaté, když kněží rozdávali křížky mládeži. Pro mě to znamenalo přinést své hříchy, prosby, díky svému Pánu na obětní stůl.

Líbilo se mi zpívání scholy při mši svaté a i kapely Veka, mohli jsme všichni společně chválit Pána písněmi.

Při muzikálu Tarsan jsme se mohli podívat na život sv. Pavla, to jak on se obrátil a uvěřil v Ježíše Krista.

Prezentace fotek z jednotlivých vikariátů, na kterých jsme mohli vidět život v jiných vikariátech."
 

Zdeňka Daňková

"Úvodní scénka měla krásné a vtipné zpracování a přitom jsme si hlouběji mohli uvědomit, co opravdu znamená letošní motto 'Jděte, získejte za učedníky všechny národy". Každý se poté mohl připojit k symbolickému zapálení svíčky prasknutím náramku. 

Katecheze od otce J. Uhlíře nám ukázala jiný pohled na evangelizaci. Že to neznamená jen hlásání na ulicích. Každý si tam tak mohl najít vlastní způsob evangelizace, který mu je nejbližší.

Upomínkové předměty (křížky) v sobě skvěle dokázaly spojit Rok víry s Cyrilometodějskými oslavami." 
 

Šárka Drbohlavová

"Velikonoční týden každoročně startuji na diecézku v Hradci. Je to skvělá příležitost potkat své přátele z dalekých koutů naší diecéze a zároveň se jakýmsi způsobem znovu nabít do každodenního života. Nejinak tomu bylo i letos. Téma světových dní mládeže, které nás vybízí, abychom získali za učedníky všechny národy, je více než motivační. Však našim posláním je hlásat radostnou zvěst. Jistě, mnozí z nás to slyšeli už mnohokrát, ale není na škodu si občas připomenout, že máme být světlem světa a solí země. Zaujala mě promluva otce Jendy Uhlíře ve filharmonii - i kdyby se všichni oblékli červeně, tak my se bez ostychu můžeme obléknout do modra a být na to hrdí.

Ano, občas se může zdát, že to všechno nemá smysl, že my jsme ti 'skvělí a neomylní' a přeci ostatní jsou ti méně dobří, kteří to světlo vyzařující z nás prostě nevidí. Ale není tedy chyba u zdroje, neměli bychom, jak řekl otec biskup Jan, svítit o to silněji? Přesně k tomu nás vybídl i netradiční obětní průvod při mši v katedrále, který pro mě byl takovým bonbónkem celého setkání. Každý z nás přistoupil dopředu a obětoval sám sebe takového jaký je – se všemi svými chybami i nedostatky. Oběť přinesená k obětnímu stolu je proměňována. Nechť nás tedy Bůh stále proměňuje."

Petr Lukášek

Fotogalerii ze setkání najdete zde