Biskup Josef Kajnek: Maria drží ve své náruči náš svět i člověka, který ztrácí naději

Rodina Neposkrvněné je charismatické hnutí, jehož členové, mnohdy nemocní a trpící, se denně modlí Růženec. Na začátku května se setkali na Velehradě. Mši svatou celebroval a homilii pronesl královéhradecký pomocný biskup Josef Kajnek:

Pán Ježíš často v evangeliích vystupuje jako přítel a ten, který je nablízku nemocným, chudým a zkoušeným lidem. A jestliže nám odevzdal svou matku, když stála pod jeho křížem, aby se stala naší matkou, nejlépe tomu rozumí právě tato skupina lidí.

Církevní Otcové, kteří se rádi vyjadřovali v analogiích, říkají, že nás Panna Maria zrodila v porodních bolestech Kalvárie, a tak jsme se stali jejím dětmi v řádu milosti.

Bývalý milánský kardinál Carlo Martini v jednom rozjímání píše: "Maria slyší vzdychání světa." Můžeme říci, že slyší také vzdychání každého z nás. Ona, jako matka, je blízko svým dětem. Vyučuje nás tím, že statečně stojí pod Ježíšovým křížem. Uvěřila, že Ježíšovo utrpení, kdy umírá jediný nevinný pro hříchy celého světa, má smysl.

Ona nesla bolesti svého života se svým milovaným synem. Měla mimořádnou účast s Kristem, ale titul "Spoluvykupitelky" jí Církev nedává, ač o to mnozí usilovali. Panna Maria nás učí pohledu naděje, že totiž stav pod křížem je stav dočasný a přijde Ježíšovo vítězství nad smrtí.

Na některých umělecky zdařilých Pietách - zobrazeních Panny Marie, které složili Ježíšovo tělo z kříže do klína - je v její tváři přítomna bolest i radost. Pochopitelná bolest matky, která se dívá na svého umučeného syna, ale zároveň i radost z toho, že je vše dokonáno, že je vykonáno dílo spásy tohoto světa.

Pieta není jen záležitost Kalvárie před dvěma tisíci lety. Maria drží ve své náruči svou mateřskou láskou náš ubolený svět, který zmírá nad svou ubohostí a nad svými pohasínajícími nadějemi. Drží pevně i člověka, který svými neomalenými zásahy do Božích zákonů - přírody i svého života - , vpustil téměř všechen balast dnešního lidstva. Od téměř vyprodaných morálních zásad až po bezuzdné zásahy do samotného života.

Maria drží pevně ve svém náručí, blízko svého neposkvrněného srdce, tohoto člověka, který hledá svou tvář a nemůže ji najít, protože ztrácí smysl pro jejího Syna.

I z této tiché Mariiny aktivity slyšíme její výzvu pronesenou při prvním zázraku v Káni Galilejské: Udělejte všechno, co vám „můj Syn“ říká! V této službě lásky „Sedmibolestné“, má náš svět - ponořený do svých hříchů, ateistických nálad a ideologických tenzí – najít svou naději. Neboť Ježíšovo vítězství je nezvratné a Maria o tom promlouvá s velkou výmluvností.

V prvním čtení (Sk 1,12-14) jsme slyšeli, jak apoštolové s Pannou Marií a několika ženami - tedy prvotní církev - vstupují do světa. Je to modlící se společenství očekávající dary shůry, Ducha Svatého. Jak jiný je obraz dnešního světa. Rostoucí aktivita, která strhává člověka do nezdravého pojetí svobody, vymazává z mysli lidí vědomí jejich stvořenosti a vyprazdňuje srdce i ducha.

Člověk potřebuje postoj adorace před někým vyšším, než je on. Kardinál Bengsch řekl: „Člověk je tak velký, podle toho, před čím se sklání“. Vy, sestry a bratři, považujete modlitbu za své životní povolání a vaše velikost před Bohem je v tom, že se před ním pokorně skláníte.

Vaše modlitba je zesílena skutečností utrpení, které prožíváte jako podíl na Kristově kříži. "Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě!" (srov. Řím 8,18-19) Toto Pavlovo zvolání je výkřikem do všech utrpení tohoto světa, který svým bezduchým postojem chce znehodnotit posvátnost utrpení. Vy ukazujete na svém vlastním těle sílu Kristova kříže, ze kterého se rodí obnova světa i lidského srdce. Svou nadějí ukazujete na budoucí slávu, na vykoupení, na vysvobození. Utrpení je věc našeho krátkého času. Spojujte svoje utrpení s utrpením Ježíšovým. Denně se zpřítomňuje při každé Mši svaté. Oltářem se může stát váš invalidní vozík, lůžko nemocného. Bůh o vás ví a počítá s vámi.

V evangeliu (Jan 17,1-11) dnešní liturgie, ve Velekněžské modlitbě, Ježíš shrnuje tajemství svého poslání. Zasvěcuje člověka do poselství evangelia. Není to duch manažera tohoto světa, ale duch služebnosti. Dotýká se ekonomiky svého díla, v němž je místo i pro neúspěch. S tím dnešní svět nepočítá. Proto zůstává trpící člověk se svým bolestným údělem nepochopený, osamocený a téměř vyloučený ze společnosti těch, kteří chtějí všeho dosáhnout jen úspěchem.

Vy, sestry a bratři, svým utrpením stojíte v čele všech požehnaných aktivit, které podporují skutečný pokrok světa, národů i jednotlivců. Jste tímto nezastupitelní, jako je pro spásu světa nezastupitelný Kristus se svým křížem. Proto vám, členům Rodiny Naposkvrněné, vyslovuji srdečné poděkování jménem svým a svých spolubratří biskupů a kněží, které svými modlitbami podpíráte, jako Aron a Chur podpírali ruce unaveného Mojžíše, který se modlil za národ. Pán Bůh ať vám odplatí.

+ Josef Kajnek

biskup - generální vikář