Putování po stopách historie diecéze

Následující přehled představuje místa, kde se koná diecézní novéna k oslavě výročí 350 let diecéze. K nim jsme přidali další, která sehrála v historii diecéze svoji podstatnou úlohu a byla by škoda je opomenout. Někde se sice už diecézní novény uskutečnily, to však neznamená, že se tam nemůžete vypravit jindy.   

Hradec Králové

V průběhu staletí se o katedrálu nejen dělili, ale také o ní pečovali královny, měšťané i biskupové. Za součást svého života ji považuje každý hradecký patriot, ať už se hlásí k církvi nebo ne. Představovat její historii by bylo na stránkách IKD nošením dříví do lesa, tak opravdu jen krátce. Za iniciátorku stavby budoucí katedrály se obecně považuje královna Eliška Rejčka. Kostel byl vystavěn z režné cihly, typického materiálu pro nedaleké Slezsko. Další královnou, která zasáhla do jeho stavebního vývoje, byla Alžběta Pomořanská. Po smrti svého manžela Karla IV. se odebrala do Hradce a usídlila se na zdejším hradě. Díky ní byl chrám Svatého Ducha ke konci 14. století dokončen. V období husitských válek se město přiklonilo na stranu husitů a stalo se jejich důležitým opěrným bodem na východě Čech. Výraznou roli hráli také kněží od Svatého Ducha Ambrož a později Jan Rokycana. Katolický kněz začal u Svatého Ducha působit až od roku 1623. Založení biskupství s sebou přineslo povýšení kostela na katedrálu jako sídelní kostel biskupa. Dnešní podobu získala katedrála v letech 1864–1901, kdy byla opravena a regotizována architektem Františkem Schmoranzem. Diecézní novéna byla v katedrále zahájena zasvěcením Neposkvrněnému srdci Panny Marie a představením nového znaku. Její závěr se rovněž odehraje v katedrále 22. listopadu při oslavě patrona diecéze sv. Klementa.   

Libice nad Cidlinou

Z roviny Polabí vystupuje bývalé slavníkovské hradisko jen mírně a už vůbec nic nesvědčí o jeho dramatické historii. Jeden z masakrů z úsvitu dějin našeho státu dokonale překryla zelená tráva luk a okolní lužní lesy na soutoku Labe a Cidliny. Hlavní sídlo rodu Slavníkovců, z něhož pocházel sv. Vojtěch, bylo při útoku 28. září 995 zcela zdevastováno. Vládnoucí Přemyslovci tímto krokem odstranili své potenciální konkurenty pošilhávající po knížecím stolci. Pozdější patron hradecké diecéze se v té době nacházel v Římě, kam po neshodách s českým knížetem Boleslavem II. a šlechtou odešel. Zpráva o osudu otcovského rodu ho definitivně utvrdila v rozhodnutí s Čechy už nic nemít a místo návratu se připravoval na misijní cestu do Pruska. Na ní o dva roky později nalezl mučednickou smrt.

Samotná Libice po dobytí rychle ztrácí význam, od 13. stol. je v písemných pramenech zmiňována jako pouhá ves. Doklady středověké úcty ke sv. Vojtěchu nalezneme v naší diecézi spíše v románském kostele sv. Jakuba ve vsi Jakub nedaleko Kutné Hory, kde se na jižní zdi mezi dalšími světci nachází reliéf sv. Vojtěcha.

První archeologický průzkum libického hradiště se uskutečnil v roce 1948 a od té doby pokračuje systematické bádání, které pomohlo vrátit Slavníkovce do kontextu české historie. O propagaci rodiště sv. Vojtěcha jako poutního místa se velkou měrou zasloužili královéhradecký biskup Karel Otčenášek a jeho nástupce v úřadu Dominik Duka. Bronzové sousoší sv. Vojtěch a jeho bratra Radima bylo slavnostně odhaleno v souvislosti se svatovojtěšským miléniem. Hlavní pouť se koná vždy v sobotu po 23. dubnu, ale místo můžete samozřejmě navštívit kdykoliv. Z Poděbrad sem podél Labe vede příjemná cyklostezka.

Litomyšl

Kdyby české země nezachvátily husitské války, patrně bychom vůbec nemluvili o královéhradecké diecézi, ale spíše o litomyšlské. Dějiny však nehrají na kdyby... Ani ne sto let faktického trvání bylo vyměřeno litomyšlskému biskupství, přesto zanechalo v duchovních dějinách východních Čech výraznou stopu. Biskupství založil Karel IV. v roce 1344 jako doplnění dosavadních církevních center v Praze a Olomouci. Sídlilo ve zdejším premonstrátském klášteře, jehož konventní kostel Panny Marie byl povýšen na katedrálu. Prvním biskupem se stal jeden z panovníkových důvěrníků, premonstrátský opat Jan z Louky u Znojma. V nastolené tradici „císařových vyvolených“ na litomyšlském stolci pokračoval i druhý biskup Jan II. ze Středy. Ten se stal přímo kancléřem Karla IV. Biskupství později patřilo k tvrdým odpůrcům husitů a ti mu to nezapomněli. Po druhém útoku na město v roce 1425 nezůstal z kláštera kámen na kameni. Titul biskupa litomyšlského sice nějaký čas přetrval jako formální ozdoba, ale nakonec v 16. století zanikl docela. Zajímavostí je obnova Litomyšle jako titulárního biskupství v roce 1973.

Nynější farnost sídlí v prostorách druhého ze středověkých klášterů – řádu augustiniánů poustevníků. Proboštský kostel Povýšení Svatého Kříže pochází z doby založení kláštera ve 14. století. Na druhé straně zámeckého návrší se nachází piaristický kostel Nalezení Svatého Kříže. Jednolodní barokní stavba s příčnou lodí a bočními kaplemi z let 1716–1730 vznikla podle plánů architekta Giovanni Battisty Alliprandiho. Posledních čtyřicet let uzavřená stavba se konečně dočkala rekonstrukce a částečného zpřístupnění. Komu by prohlídka centra nestačila, může vyrazit po žluté značce do asi pět kilometrů vzdáleného Nedošínského háje. Kromě lužního lesa se spoustou vzácných rostlin v něm můžete navštívit kamennou kapličku sv. Antonína Paduánského a studánku.

Broumov

V samém cípu východních Čech při hranicích s Polskem nalezneme město Broumov. Nepřehlédnutelnou dominantu nad říčkou Stěnavou tvoří mohutná budova benediktinského kláštera. S benediktiny je v tomto kraji spjaté skoro vše. Byli to oni, kdo ve 13. století pronikl do neprostupných lesů a začal je osidlovat. Prosperitu kláštera i kraje narušily husitské války. Nového rozkvětu se po dlouhém období stagnace klášter dočkal v 17. a 18. století. Raně barokní přestavbu kostela provedl v letech 1684–1694 Martin Allio. Úprava konventu následovala v letech 1726–48 od Kiliána Ignáce Dientzenhofera. S klášterem v Broumově je také spjatý první hradecký biskup Matouš Ferdinand Sobek z Bilenberka. Studoval na zdejším gymnáziu a několik let zde působil. Ke klášteru získal natolik hluboký vztah, že si ho zvolil i za místo svého posledního odpočinku. Broumovsko vstoupilo do širokého povědomí jako „kraj baroka“. Unikátem je soubor devíti barokních kostelů rozesetých po okolních vsích. V krátkém období dvou desítek let je na přání opata Otmara Zinkeho vybudovali Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové. Kromě společného původu však kostely spojil smutný osud let nesvobody, během kterých se dostaly do katastrofálního stavu. Boj za jejich obnovu probíhá tu s většími, tu s menšími úspěchy. Je povzbuzující, že díky aktivitě zdejšího kněze Martina Lanžiho a celé řady jeho spolupracovníků to vypadá, že kostely nikdy nebyly svému zachránění blíž. Na objížďku všech kostelů je nejjednodušší použit vlastní vozidlo, pěším turistům lze doporučit výšlap na hřeben Broumovských stěn ke kapli kaple Panny Marie Sněžné. Také tu postavil na půdorysu pěticípé hvězdy Kilián Ignác Dientzenhofer. Z kamenného ochozu se otevírá jedinečný výhled na Broumovskou kotlinu a Javoří hory.

Chlumek u Luže

Zakladatelkou poutního místa na Chlumku se stala Marie Maxmiliána hraběnka ze Žďáru (1633–1690), provdaná za Jindřicha Viléma Slavatu z Košumberka, synovce poněkud nešťastně proslulého Viléma Slavaty z Košumberka, a později za Františka Kryštofa Hieserla z Chodova. Kostel zasvěcený Panně Marii Pomocnici Křesťanů vybudoval podle návrhu Pavla Ignáce Bayera v letech 1690–1695 na návrší nad městečkem architekt Giovanni Battista Alliprandi. Jedná se o stylově čisté raně barokní jednolodí s bočními kaplemi. O duchovní správu místa se starali jezuité a v rozvoji mariánské úcty sehráli významnou roli také královéhradečtí biskupové. Cílem poutníků se stal jeden z nejoblíbenějších milostných obrazů raně novověké Evropy – Panna Marie Pomocná, tzv. Pasovská. Originál namaloval roku 1537 Lucas Cranach st. Původně byla Madona umístěna v kostele Svatého Kříže v Drážďanech. V roce 1620 jej získal darem arcivévoda Leopold V., tehdejší biskup v Pasově. V době třicetileté války převezli obraz do Innsbrucku do chrámu sv. Jakuba, kde se nachází dodnes. Zároveň vznikla celá řada kopií, které se rozšířily po celém kontinentu. Jednu z nich získala od svého bratra Františka Eusebia právě Marie Maxmiliána. Původně obraz uchovávala v hradní kapli na Košumberku, ale pak se ho rozhodla zpřístupnit poutníkům a začala budovat Chlumek. V letech 2008–2011 byl celý chrám za příspěvku z Norských fondů renovován. Poutnická sezona nabízí tři hlavní poutě – „Třešňovou“ (Navštívení Panny Marie) 6. července, „Okurkovou“ (Nanebevzetí Panny Marie) 17. srpna a „Švestkovou“ (Narození Panny Marie) 14. září.

Neratov

Hmatatelným symbolem návratu svobody můžeme nazvat opravu zničeného poutního místa v Neratově v Orlických horách. Mezi lety 1723–1733 zde byl vystavěn monumentální chrám Nanebevzetí Panny Marie a hned se stal významným poutním centrem kraje na pomezí Čech a Kladska. Dlouhou dobu ustálený život se zde změnil po druhé světové válce. Obyvatele německé národnosti čekal odsun a kostel postihla hned v prvních mírových dnech katastrofa – po zásahu střelou Rudé armády vyhořel. Následky poničení však nebyly tak strašné a kostel by se dal zachránit už tehdy. Úsilí o jeho obnovu se rozeběhlo hned v následujícím roce. Za získané peníze byl postaven dřevěný krov, který provizorně zakryla lepenka. V roce 1955 přebírá iniciativu kněz z nedaleké Rokytnice Josef Císař. Okresní tajemník pro církevní záležitosti však neměl pro jeho aktivity pochopení a dotaci mu odebral. Nedokončená střecha nebyla schopna odvést vodu a klenba ji postupně nasákla. Pod svou vahou se zřítila přesně na velikonoční neděli roku 1957. Po další desetiletí se o demolici nechtěného kostela přetahují památkáři a úředníci státní správy. Jedni poukazují na uměleckou hodnotu, druzí na možné ohrožení občanů padajícími zdmi. Nakonec peníze, určené k demolici, stačí na převoz vstupního schodiště, na jehož zachování památkáři bezpodmínečně trvají, do parku zámku Skalka u Dobrušky. Po roce 1989 začala díky práci mnoha nadšenců v čele s knězem Josefem Suchárem obnova. On také stál za vznikem Sdružení Neratov, které nabízí domov a perspektivu zdravotně handikepovaným lidem. Novéna k výročí diecéze se tu bude konat 16. srpna za spolupráce vikariátu Rychnov nad Kněžnou a Diecézní charity.

Želiv

Jako je Broumovsko krajem benediktinů, je část Vysočiny okolo Humpolce krajem premonstrátů. Velké kláštery přirozeně ovlivňovaly svoje okolí a nejinak tomu je v případě Želiva. Zdejší konvent vznikl za významné podpory olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka v roce1149. Za husitských válek byl klášter vypleněn a jeho majetky si zabrali šlechtici z okolí. Nakonec připadl rodu Trčků z Lípy. Obnovy se dočkal v roce 1622, kdy strahovský opat Kašpar Questenberk odkoupil Želiv zpět a zahájil postupnou obnovu.Současnounezaměnitelnoupodobuvtisklareálu – především konventnímu kostelu –při obnově po velkém požáru v roce 1712 Jan Blažej Santini. V hlavní a bočních lodích nechal plně vyniknout bohatou žebrovou výzdobu připomínající pozdně gotické síťové klenby. Na doby minulé odkazuje v duchu barokní gotiky i průčelí kostela. Želiv se v druhé polovině 20. století stala symbolem utrpení několika stovek řeholníků a kněží, kteří zde byli v roce 1950 v rámci komunistického tažení proti katolické církvi internováni. Tábor byl zrušen o čtyři roky později a objekt sloužil Protialkoholnímu oddělení Psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě. Až po roce 1990 se sem mohli premonstráti v čele s legendárním opatem Vítem Tajovským vrátit. Výroční novéna se tu bude konat 13. září za organizace vikariátů Havlíčkův Brod a Humpolec a připomene zakladatele premonstrátů sv. Norberta z Xanten.

Koclířov

V obci Koclířov nedaleko Svitav se kromě farního kostela sv. Jakuba Většího a sv. Filomény nachází také kostel sv. Alfonse a Panny Marie Fatimské. Ten byl součástí původního domu redemptoristů. První členové kongregace přišli do Koclířova na pozvání místního kněze P. Antonína Kukly v roce 1849. Ten redemptoristy poznal na pouti v Mariazell a chtěl je získat pro působení ve své farnosti. Základní kámen pro dům smíšené česko-německé komunity byl položen v roce 1852. Kromě duchovní správy okolí sloužil i jako misijní základna. Redemptoristé klášter opustili v roce 1896 a odešli do nového sídla ve Svitavách. Budova v Koclířově byla prodána Školským sestrám sv. Františka a ty zde zřídily školu pro dívky. Od roku 1995 je Koclířov sídlem Fatimského apoštolátu, který se věnuje propagaci mariánského zjevení v portugalské Fatimě. Centrum nabízí kromě pravidelného duchovního programu také individuální pobyty v tichu. Diecézní novéna se tu bude konat 4. října pod patronací bl. Hyacinty a Františka a sv. Jana Pavla II. Fatimské děti Hyacinta s Františkem byly svědky setkání s Pannou Marií a sv. Jan Pavel II. podle Mariina přání z Fatimského zjevení zasvětil v roce 1984 svět jejímu Neposkvrněnému Srdci.

Kolem biskupské Chrasti  

Městečko nedaleko Chrudimi se na dlouhou dobu stalo centrem života hradecké diecéze. Zdejší panství pro ně ještě před vlastním vznikem diecéze koupil pražskýarcibiskupkardinálHarrach. Jeho výnosy měly zajišťovat ekonomický chod nové instituce. Biskupové zdejší renesanční zámek postupně upravovali a rozšiřovali do barokní podoby. Významu Chrasti jako příjemného útočiště před shonem všedních dní se příliš nedotklo ani vybudování biskupského sídla v Hradci Králové. I později řada biskupů trávila na zámku významnou část roku a v jejich majetku zůstala budova až do roku 1948.

Na éru sídelního města upomíná barokní kostel Nejsvětější Trojice, nebo hřbitovní kostel sv. Martina, který na objednávku Jana Adama Vratislava z Mitrovic přestavěl Jan Blažej Santini. K vysvěcení stavby došlo v roce 1721. Za místo svého posledního odpočinku si ho zvolilo hned několik královéhradeckých biskupů – prvním z nich byl Jan Leopold Hay, dále Josef Jan Hais a nakonec Mořic Pícha. K cestě k dalším památkám můžete využít modrou turistickou značku nebo naučnou stezku Chrastecka, která ji víceméně kopíruje. Alejemi Malá a Velká lipka se dostanete do Podlažic. Z původního benediktinského kláštera mnoho nezbylo, vlastně pouze křtitelnice v katedrále Svatého Ducha a tzv. Codex gigas, největší dochovaná rukopisná kniha na světě, ve švédském Stockholmu. Barokní kostel sv. Markéty jako první etapu zamýšlené obnovy kláštera dal postavit třetí hradecký biskup Jan Kryštof z Talmberka. Cestou zaujme také bývalý biskupský pivovar s mohutnými opěráky. Značka dále vede okolo Horeckého rybníka do Podskaly. V ní nemůžeme minout kostel sv. Jana Křtitele. Jednolodní stavba s půlkruhovým závěrem a šestibokými věžemi připomíná svojí strohostí staré románské chrámy. Stavebník kostela, biskup Jan Kryštof z Talmberka, chtěl navodit atmosféru časů rozkvětu podlažického kláštera. Putování můžeme zakončit ve Vrbatově Kostelci, kde se nachází vlaková zastávka na trati Pardubice – Havlíčkův Brod.

Malé Svatoňovice

Pramen vody, uschlá třešeň a soška Panny Marie – nezvyklý trojlístek stojí na počátku poutního místa ve Svatoňovicích. V 18. století patřil pozemek kolem studánky usedlosti rolníka Václava Šrejbera. Jednoho dne chtěl umístit do výklenku nad vraty svého statku sošku Panny Marie, ale lidé, kteří chodili okolo ke studánce, ho přesvědčili, aby sošku zavěsil na suchou třešeň nad studánkou. Před sedmi lety třešeň nepřežila krutou zimu a od té doby tam stál jen holý kmen. Sedlák je poslechl a co se nestalo. Za pět dní po vyvěšení sošky došlo k uzdravení epileptika Davida Dröschela ze Slavětína za Radvanicemi. Rok na to, tedy na slavnost na sv. Jana Křtitele 24. června 1716 třešeň na sedmi větvích rozkvetla a na sv. Václava 28. září se na ní červenaly třešně. Tolik praví legenda o vzniku poutního místa v Malých Svatoňovicích. Jisté však je, že věhlas studánky přiměl majitelku náchodského panství, kněžnu Annu Marii Viktorii Piccolomini vystavět barokní kapli a později, když už kapacitně nestačila, poutní kostel.  Dne 30. května 1734 byl vysvěcen ke cti Sedmi radostí Panny Marie a soška byla umístěna na hlavní oltář. U kostela vznikly také malé lázně. Literární zpracování svatoňovických poutí nalezneme i v proslulém díle Boženy Němcové, Babičce. Hlavní pouť se tu koná v neděli po 15. srpnu na Nanebevzetí Panny Marie. Nad obcí můžete navštívit Mariánský sad s křížovou cestou, ti zdatnější mohou vyšplhat na vrch Žaltman. Rozhled, který se nabízí z rozhledny na jeho vrcholku, bohatě vyváží útrapy poměrně prudkého stoupání. 

Králíky

Na kopci nad městečkem Králíky založil roku 1696 zdejší rodák Tobiáš Jan Becker, svatovítský kanovník a později královéhradecký biskup, monumentální poutní komplex. Po jeho dokončení sem dal přenést milostný obraz, který byl kopií obrazu Panny Marie Sněžné z kostela S. Maria Maggiore v Římě. Za správce poutního místa určil řád servitů. Do jisté míry osudovým se v historii poutního místa stalo léto 1846, kdy po úderu blesku kostel s klášterem vyhořel. Nový rozkvět začíná roku 1883, kdy je za podpory královéhradeckého biskupa Josefa Jana Haise do uprázdněných budov uvedena kongregace redemptoristů. V období komunistické diktatury sloužil komplex nejprve jako centralizační klášter pro řeholníky, poté jako domov řeholnic. Ihned po pádu komunistického režimu proběhla za výrazné pomoci německých krajanských sdružení obnova místa a vrátili se sem redemptoristé. Královéhradecká diecéze převzala komplex loni. Po roční pauze se v kostele obnovily Mše svaté a postupně se rozjíždí další pastorační aktivity. Hlavní pouťse koná vneděli po 15. srpnu na slavnost Nanebevzetí Panny Marie.

Rokole

Se schönsttatským hnutím je v naší diecézi spojené poutní místo v Rokoli u Nového Města nad Metují. Založil ho P. Petr Štěpánek, rodák z nedalekého Náchoda. S hnutím se seznámil v hradeckém semináři, kde vedle českých bohoslovců studovali také jejich němečtí kolegové. Jeden z nich pozval spolužáky v roce 1934 na duchovní obnovu do Kladska, které vedl P. Kastner, pallotin. P. Kastner následně pozval P. Štěpánka a ještě další bohoslovce na prázdninové exercicie do Schönstattu. Po návratu sdílel Petr Štěpánek svoje zážitky a zahájil se skupinou dalších bohoslovců, kteří projevili zájem, pravidelné schůzky v semináři nebo v oratoři. Po svém vysvěcení v roce 1936 nadále šířil spiritualitu Schönstattu a skupina si za své centrum zvolila právě Rokoli. P. Štěpánek se po válce stal děkanem v blízkém Novém Městě nad Metují. V padesátých letech neunikl věznění, poté musel vykonávat dělnické profese. Až od roku 1969 se mohl vrátit do Nového Města, kde obětavě působil v kněžské službě až do devadesátých let. Schönstattská rodina letos slaví jubilení rok – sto let od svého založení. Hlavním měsícem oslav bude měsíc říjen, kdy se uskuteční velké poutě v německém Schönstattě a v Římě. Připomínky odkazu P. Kentenicha jsou však v plánu po celý rok. Prvním krokem k bohatému duchovnímu prožití jubilea je možnost dosáhnout plnomocných odpustků ve všech schönstattských kaplích na světě. Ty jsou za obvyklých podmínek (svátostná zpověď, eucharistické přijímání, modlitba na úmysl Sv. otce) věnovány všem členům Díla a ostatním věřícím, kteří se účastní jubilea, pokud upřímně litují svých hříchů. Odpustky může získat každý, kdo se v době od 18. října 2013 do 26. října 2014 zúčastní jubilejních oslav, nebo odpovídajících bohoslužeb, či alespoň určitý čas rozjímá a rozjímání zakončí modlitbou Otče náš, Vyznáním víry a vzýváním Třikrát podivuhodné Matky, Vítězné Královny v Schönstattě.