V pátek 29. května se uskutečnil další ročník Noci kostelů. Podívejte se, co nabídly otevřené kostely v Hradci Králové.
Další Noc kostelů je za námi. Já jsem se letos spolu s ochotným řidičem a dalšími zájemci vydala do různých částí Hradce Králové, abych navštívila co nejvíce kostelů, které v rámci této akce otevírají své dveře návštěvníkům a připravují pro ně zajímavý program. První zastávka našeho putování byla na Zámečku v Třebši, kde měl být od 18.00 koncert hradeckého písničkáře Michala Horáka. Když jsme po menším bloudění dorazili na místo do malebného kostelíčka na jednom z nejvyšších míst Hradce, zjistili jsme, že mladý umělec měl před několika okamžiky nehodu, zlomil si ruku a místo plánovaného koncertu je na pohotovosti. Zůstali jsme tedy alespoň na kousek prohlídky a dozvěděli se třeba to, že pravá strana kostela je vlivem různého sedání půdy o pět metrů níž než ta levá.
Potom už jsme ale museli vyrazit dál, směrem na Nový Hradec. V kostele sv. Antonína, kde právě probíhala mše svatá, jsme si prohlédli zrekonstruovanou zvonici a přečkali tam náhlou průtrž mračen. Posilněni výbornými koláčky jsme už zanedlouho parkovali před kostelem sv. Anny v Kuklenách, kde bohužel program už téměř končil. Chvilku jsme se ale zastavili a zaposlouchali se do rytmických písní. Z připraveného košíčku jsme si vzali citát na další cestu a přejeli na druhý konec Hradce, do kostela sv. Pavla na Pouchově. Tam jsme dostali na ochutnání mešní víno, zahráli si na varhany, zazvonili na zvon a zapálili svíčku před oltářem. Potom jsme se přesunuli do nedalekého kostela Neposkvrněného početí Panny Marie, kde jsme si v atraktivním prostoru půdy prohlédli výstavu Ivy Šlitrové-Fendrychové.
Začalo se pomalu stmívat a už bylo jasné, že všechny štace v naší brožurce rozhodně nestihneme. Po krátké poradě jsme zaparkovali před kostelem Božského Srdce na Pražském předměstí, kde nás přivítali pořadatelé v kostýmech 1. republiky. Pro návštěvníky zde byla připravená svíčkami osvětlená cesta na věž, 3D model kostela nebo třeba zatemněná místnost, ve které zájemci po hmatu poznávali liturgické předměty.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie navštívilo téměř 1000 návštěvníků.
To už se ale opravdu dosti připozdívalo a my jsme pospíchali na Velké náměstí, do kostela Nanebevzetí Panny Marie, abychom stihli gospelový koncert Jacqueline Jágrové. Hned u vstupu bylo jasné, že návštěvnost v tomto kostele trhá rekordy. Zaplněné lavice poslouchaly hlas mladé zpěvačky a davy lidí stále někam proudily. Hned ke mně přispěchal otec Linhart, který nadšeně hlásil dlouhé fronty na věž. "Noc kostelů ve mně letos budí nadšení. Loni o půlnoci jsme tak zhruba napočítali kolem 500 návštěvníků, kteří chodili vytrvale, ale v takových menších počtech. A letos máme už přes 900 lidí a je teprve asi čtvrt na jedenáct, takže z toho máme radost, že zájem je veliký, asi jsme letos udělali masivnější kampaň. Teď jde jenom o to, jestli to lidi trošku chytne za srdce, aby jim to něco dalo, nejenom to, že viděli něco pěkného, ale aby je to třeba trošku přiblížilo k nám křesťanům, z toho bych měl ještě větší radost." zhodnotil P. Jan Linhart letošní ročník.
Po prohlídce varhan, ochozů, věže, zákristie a kaple sv. Josefa, jsme už nemálo unavení pajdali za devátou a poslední zastávkou na našem seznamu. Katedrála Svatého Ducha nabízela například výstavu fotografií ze života farnosti a výstavu liturgických předmětů a oděvů, to vše za doprovodu duchovní a varhanní hudby. Radek Vohlídka zhodnotil jeden bod programu, který jsme už nestihli – výstav a představení relikviáře s ostatky svatého papeže Jana Pavla II. "Velký zájem ze strany veřejnosti a to hlavně od nevěřících lidí, což mě překvapilo. A skutečně to byly desítky, možná stovky lidí, kteří se na něj přišli podívat. To vystavení tady trvalo skoro tři hodiny a po velkou část té doby se lidi chodili koukat, zajímali se, ptali se. Bylo to zvláštní, protože relikvie pro nevěřícího člověka asi nejsou moc oslovující a přesto přišli i mladí lidé…paráda!"
Škoda, že nebylo v našich silách stihnout všechny kostely, ale i tak to byl nevšední a velmi vyčerpávající zážitek – stačí si třeba jen představit, kolik schodů jsme při cestě na četné věže museli zdolat… Ale rozhodně nám naše putování Nocí kostelů bylo něčím víc než jen kondičním cvičením. Podívali jsme se do kostelů a míst, kde jsme ještě nebyli, dozvěděli se plno zajímavých věcí a potkali mnoho ochotných lidí. Bylo nádherné vnímat tu atmosféru otevřených dveří a vidět, kolika lidem záleží na tom, aby i nevěřícím lidem ukázali, co vlastně znamená být křesťanem. (ht)
Další zprávy
Mezinárodní eucharistický kongres v Ekvádoru
