První červnová neděle patřila ve farnosti Vysoké Chvojno Slavnosti Těla a Krve Páně. Tamní farníci ji společně oslavili s farníky z Holic a Ostřetína.
Nechyběl ani eucharistický průvod obcí. Právě takový průvod o Božím Těle patří, na pohled jistě, k nejkrásnějším projevům církevní tradice. Kněz nese monstranci s Nejsvětější svátostí oltářní, z dechových nástrojů hudebníků se linou tóny písně Sione, chval Spasitele, věřící zpívají a všichni společně kráčí od oltáře k oltáři, aby se k závěrečnému požehnání vrátili zpět do kostela.
Jaký to ale zvláštní jev? Průvod za sebou zanechává jako vinoucí se stuhu cestičku pestrobarevných okvětních lístků. "Podívej, ty na zem před panem farářem sypou družičky. Mají bílé či růžové šatičky a košíčky s kytičkami," ukazuje jedna z přihlížejících maminek synovi, se kterým vyrazila na nedělní cyklovýlet.
Družičky v "božítělovém" průvodu skutečně chybět nesmí. Však se děvčata na svoji úlohu náležitě připravují a těší. "Babičko, kdepak mám ty růžové šaty," zeptala se před pár dny moje neteř Šárka. Na otázku, k čemu je potřebuje, hbitě odvětila, že přece na Boží Tělo a z tašky už vytahovala černé střevíce s kytičkami. Těšila se celé dva roky, protože vloni se průvod v naší farnosti nekonal. Když babička šaty vyndala z krabice, Šárka radostí skákala a tleskala. "Šatičky jsou saténové s mušelínovou nabíranou sukní," popisuje babička Maruška. "Babičko, také musíme do květinářství," doléhá Šárka podruhé. Nedá se nic dělat, musí tam společně zajít. Vždyť jako družička potřebuje plný košík okvětních lístků.
Nastal den D. Šárka vyskočila z postele, jako když ji šídlem popíchne. Střevíce se lesknou, šaty visí nažehlené na věšáku, proutěný košíček hraje barvami a omamně voní. "Babičko, ještě culíky a rtěnku." Když je parádě učiněno zadost, je čas jít do kostela. Slavnostně, s noblesou a grácií – jako správná družička. (peš)
Další zprávy
Mezinárodní eucharistický kongres v Ekvádoru
